Karel Benetka, malíř a ilustrátor, autor postavy průvodkyně rubrikou Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové
Jméno tohoto kreslíře, malíře a grafika, publikujícího od roku 1968, jsem znala dlouho z časopisů, kde jsem se těšila hlavně na jeho nové kreslené vtipy. Vyhledala jsem si o něm na netu další zajímavosti, a našla jsem curriculum vitae, které napsal a v jehož úvodu bylo toto úžasné sdělení:
„Když jsem se narodil, byl jsem úplně blbé dítě. Neuměl jsem ani číst, ani psát, ani počítat a dokonce ani mluvit jsem neuměl. Uměl jsem jen malovat.“
Tím moje sympatie k němu výrazně stouply.
A to jsem ještě netušila, že mi jednoho dne zavolá Vratislav Ebr, aby si – než mě pozve do své talk show – ověřil, že nejsem nemluva, s jakým se moderátoři neradi před mikrofonem potýkají. Sešli jsme se v kavárničce Luxoru na Václavském náměstí, a strávili jsme u kávy příjemnou hodinku, během níž jsem se ho zeptala, zda nemá mezi přáteli kreslíře, který by ilustroval moji chystanou dvoudílnou knížku. A když bez váhání vyslovil jméno svého kamaráda Karla Benetky, bylo rozhodnuto.
Navštívila jsem tohoto příjemného usměvavého ilustrátora v jeho vinohradském ateliéru, a on na moji nabídku kývl, protože prý má rodnou Prahu moc rád. Velmi mě těšilo, že nejen ono osobní setkání, ale i spolupráce na knížce byly příjemné a bezproblémové. Výsledné „Netradiční procházky Prahou I. a II.“ vydalo nakladatelství Euromedia poprvé v roce 2013 a znovu roku 2019.
Od té doby jsem se s potěšením zúčastnila několika vernisáží jeho děl v prostorách Novoměstské radnice, které se konaly jako dárek rodiny k jeho srpnovým narozeninám.
Za zmínku stojí i to, že Karel Benetka se od roku 1995 se svými díly pravidelně účastní výstav aukčního salonu výtvarníků pro Konto Bariéry ve prospěch handicapovaných. Podle mě si za to, a hlavně za svoji dlouholetou tvorbu určitě zaslouží toto moje malé poděkování. Vy se budete u všech mých pátečních Pražských okének setkávat s postavičkou průvodkyně, která vznikla v jeho ateliéru.