Co možná nevíte o Národním divadle

Pražské Národní divadlo je známé, leč i ono je opředeno občasnými omyly či nepřesnostmi. Některé z nich si dnes poopravíme.

Příspěvky na stavbu nepocházely pouze z kapsářů stařenek

Hlavní prostředky na něj poskytl stát, a významně přispěl například císař František Josef I. (1848—1916) i členové jeho rodiny, česká šlechta, město Praha a ruský car. Sbor pro zřízení českého Národního divadla v Praze si vzal také půjčku z Městské spořitelny.

Prostí lidé se masově přidali většinou teprve po požáru; tehdy se prý asi za půldruhého měsíce vybral milion zlatých na opravy a dokončení. Ne všichni však dávali pouze peníze. Například jeden řezbář nabídl, že vyrobí zdarma budku pro nápovědu, jistý muž se rozhodl věnovat po celý rok měsíčně 4 zlaté, které ušetří na doutnících, a flašinetář byl ochoten celé léto sbírat pro divadlo své nedělní výdělky z ulic a dvorků ulic. 

A když už jsme u placení, tak si řekneme, že ceny vstupenek se pohybovaly od 20 krejcarů (tolik stál pecen chleba) až do 8 zlatých (2 q pšenice).

Jak vidíme na snímku, do Národního divadla lze vjet i na lodi. Na tento vjezd navazuje na širokorozchodné koleje, které vedou do podzemních technologických tunelů. (Foto: Miloslav Čech)
Jak vidíme na snímku, do Národního divadla lze vjet i na lodi. Na tento vjezd navazuje na širokorozchodné koleje, které vedou do podzemních technologických tunelů. (Foto: Miloslav Čech)

Zlatá kaplička neshořela, ale naštěstí vyhořela

Tento mezititulek říká ve zkrácené podobě to, co prohlásil historik umění profesor František Dvořák (*1920—†2015). Jeho slova pro jistotu ocituji:

Požár ve svých důsledcích provoznímu poslání i umělecké hodnotě Národního divadla kupodivu prospěl. Tím, že shořel celý jeho v podstatě nevyhovující vnitřek, ale zůstaly všechny vnější zdi a hlavně bez porušení celý čelný vstupní prostor s monumentální lodžií otevřenou do Národní třídy, mohl Josef Schulz odstranit předešlé konstrukční závady výhradně v interiéru.“ 

Na střeše jsou téměř 2 kilogramy zlata 

Ocelová střešní konstrukce krovu zhotovená roku 1882 z pudlovaného železa váží téměř 120 tun a po požáru nahradila původní dřevěnou konstrukci pokrytou měděným plechem. Pokrývá ji 46 200 břidličných tabulek a představuje noční oblohu s hvězdami. Završuje ji horní plošina a zlacené zábradlí, lemování střešních vikýřů, rohové vázy a nárožní zahnutá žebra. Na střechu bylo při opakovaném pozlacování spotřebováno koncem 70. let minulého století kolem 2,5 kg plátkového čtyřiadvacetikarátového zlata neboli 140 000 plátků o rozměrech 7 krát 7 cm. Při další rekonstrukci provedené v letech 1980—1981 bylo zapotřebí již „pouze“ 1,98 kg plátkového zlata. 

Stanislava Jarolímková

Stanislava Jarolímková

Autorka rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové. Její medailonek najdete tady.

Autory ilustrací pro rubriku jsou Karel Benetka, Jiří Filípek a Miloslav Čech.

Rubriky

Sledujte PKK i na sociálních sítích

Máte pro nás námět na téma nebo článek? Máte zájem o rozhovor nebo máte tip na zajímavého respondenta? Ozvěte se nám.

 

Chtěli byste na portálu Praha křížem krážem publikovat vlastní článek? Nebo máte zájem o smysluplné PR pro svůj projekt, knihu nebo podnik? Napište nám.