Byl známý a o jeho slávu se zasloužili tři mužští členové rodiny, kterou má od roku 1992 připomínat podle nich nazvaná vysočanská ulice.

Otec – lékárník a zakladatel „cukrové“ firmy

Pražský rodák Bedřich (Friedrich) Frey (*1800—†1879) získával první potřebné znalosti a zkušenosti v otcově lékárně U Bílého jednorožce přestěhované do domu U Kamenného beránka čp. 551/17 na Staroměstském náměstí. Ovšem poté, co pobýval v letech 1826—1830 ve Francii, zaujal ho princip výroby cukru z cukrové řepy (nikoli jako dosud z cukrové třtiny), která se stala jeho životní náplní. V tehdy předměstských Vysočanech založil roku 1832 nejprve primitivní cukrovar, ale o tři roky později zprovoznil nový, tentokráte moderní parní cukrovar v dnešní ulici Ke Klíčovu 56/5.

Syn – následník a zlepšovatel, který mohl telefonovat

Když se narodil Frey-junior (*1835—†1901), dostal nejen otcovo křestní jméno, ale potatil se i profesně a stal se odborníkem na cukrovarnické technologie. Od počátku 60. let 19. století se ujal vedení továrny a začal spolupracovat s novým zaměstnancem, plzeňským průmyslníkem Hugem Jelínkem, znalcem strojírenských a chemických postupů při výrobě cukru. Ti dva zlepšili tehdejší málo efektivní výrobní metody zejména při čištění řepné šťávy a výsledkem jejich spolupráce byl roku 1863 prvně vyzkoušený nový postup při proplachování cukerného roztoku (později nazvaný Frey-Jelínkova saturace). Díky tomu se zkvalitnila technologie výroby cukru, kterou začaly používat cukrovary nejen tuzemské, ale i zahraniční.

Frey jr. připojil k cukrovaru roku 1889 také mlékárnu, pro kterou roku 1895 přistavěl novou budovu a zavedl moderní zařízení s využitím parního pohonu. Zřídil odstřeďovnu, umývárnu lahví, vyráběl též máslo a sýry a jeho mlékárna měla i vlastní rozvoz zboží.

Tento muž měl na svém kontě ještě jedno prvenství: mezi továrnou a obytným sídlem si nechal v květnu roku 1881 zřídit jednu z prvních telefonních linek v českých zemích, dlouhou asi jeden kilometr.

Vnuk dal přednost mlékárně

Jelikož manželství Freye jr. zůstalo bezdětné, adoptoval roku 1886 osiřelého Bedřicha Eduarda Strohmayera (*1878—†1958), který od té doby užíval příjmení Strohmayer-Frey a šlechtický přídomek z Freyenfelsu. V rodinných podnicích začal pracovat ještě jako neplnoletý, a dovedl později k prosperitě rodinnou mlékárnu. Ta se stala roku 1933 akciovou společností a on byl jmenován jejím předsedou, vedl ji pod názvem Vysočanská mlékárna B. Frey, a. s. až do konce druhé světové války, ale protože se hlásil k německé národnosti, musel republiku opustit. Podle Zmizelé Prahy byla firma po válce znárodněna, a od roku 1955 se stala jedním z provozů n. p. Vysočanské mlékárny na Harfě, kterou pohltil n. p. Laktos.

Budova cukrovaru sloužila svému účelu do roku 1915, poté se v ní usadily soukromé dílny a po druhé světové válce byl areál přidružen k sousedním Odkolkovým pekárnám. Spolu s nimi byl cukrovar v roce 1947 znárodněn, po roce 1990 bylo vše zprivatizováno, od roku 1994 skončila výroba a nyní areály chátrají.