Dnes se zaměříme na jeho „zajímavá“ studia na Univerzitě Karlově a na „neobvyklou“ vojenskou službu.

Fučík—student

Podle PhDr. Milady Sekyrkové z Ústavu dějin a archivu Univerzity Karlovy začal po maturitě studovat roku 1921 pražskou Filozofickou fakultu UK, ovšem jako mimořádný posluchač. Nebyl imatrikulován, ovšem mohl si zapisovat některé přednášky a skládat z nich zkoušky, ale záznamy o tom, zda je navštěvoval a zda zkoušky skládal, jsou nedohledatelné.

Kupodivu Fučík mohl i coby mimořádný student využívat osvobození od některých školních poplatků. „Ve většině semestrů platil pouze semestrální poplatek, ale byl osvobozen od kolejného, což však tehdy nebyla úhrada za bydlení na vysokoškolské koleji. Šlo o poplatek za povolení, že mohl docházet na přednášky, a pokud se vykázal vysvědčením nemajetnosti, byl mu prominut. Jako mimořádný student nemusel ani nahlásit ukončení studia.

Fučík – voják

V roce 1930 narukoval do Trenčína, ale protože byl v armádních papírech stále vedený jako vysokoškolský student, byl poslán do košické školy pro záložní důstojníky. Tam však vyšlo najevo, že jde o komunistu a navíc redaktora komunistických novin, takže bylo nemyslitelné pustit ho byť jen ke dveřím důstojnické školy. Košičtí vyřešili tuto háklivou situaci tím, že nalezli lékaře, který ho kvůli údajné tuberkulóze a těžké srdeční vadě prohlásil za vojenské služby neschopného. Byl tedy odeslán zpět do Trenčína, a tam byl načas propuštěn do civilu.

V roce 1932 se Fučíkovi armáda ozvala znovu, takže musel 28. září nastoupit vojenskou prezenční službu, kterou odkládal s odvoláním na studium. V Trenčíně sloužil od konce září do 12. prosince, pak byl poslán do Hlohovce a odtud do Levic, ale protože prý si ho nikde nechtěli nechat déle, „aby jim nezkazil vojáky“, a protože další falšovaná lékařská prohlídka už nepřicházela v úvahu, byl vrácen do Trenčína, kde ho neustále někdo špehoval, aby našli důvod, proč ho vsadit za katr. Fučík si tehdy stěžoval Gustě, že musí „být stále ve střehu, a to je trochu unavující postoj. Ze začátku to byl víceméně zábavný šerm, teď už z toho začíná být válka.“ Počátkem roku 1933 padlo rozhodnutí, aby se vrátil do Prahy k pěšímu pluku č. 5 sídlícímu ve smíchovských Štefánikových kasárnách (později nesoucích jeho jméno), odkud utíkal před povinnostmi vojenské služby do města za děvčaty. Do civilu se vrátil 19. září 1933 ve svých třiceti letech.

Julkovo období strávené v uniformě připomínalo sice spíše frašku, ale kvůli tomu došel k závěru, že mu vše projde. Jenže nacisté byli nesrovnatelně ostřejšími hochy, než čeští policisté.