Sídlem prvním se staly dva prezidentské byty na Pražském hradě, a pak přišel na řadu tzv. Domeček nacházející se v Královské zahradě. Po Sametové revoluci ho nahradily dvě vily a zámeček v Lánech.

První prezident se spokojil s bytem

T. G. Masaryk žil od 21. listopadu 1918 v prvním prozatímním bytě (1) na Pražském hradě, a to v západním výběžku jižního traktu (nedaleko místa, kde je dnes na Hradčanském náměstí jeho socha). Po sedmi letech se přestěhoval do rozlehlého bytu definitivního (2), nacházejícího se v druhém patře části jižního traktu a traktu mezi II. a III. nádvořím. Zámek v Lánek si oblíbil, pořádal zde různé akce (například s klubem Pátečníků), a když ze zdravotních důvodů 18. prosince roku 1935 abdikoval, mohl zde trávit zbytek života.

Poté, co byl Edvard Beneš zvolen 18. prosince 1935 druhým čsl. prezidentem, bydlel ještě několik týdnů v Černínském paláci (kde sídlil jako ministr zahraničních věcí). Na Pražském hradě se s manželkou nastěhoval do Masarykova zmíněného prezidentského definitivního bytu, a zřejmě si za pracovnu zvolil Zrcadlový salon, jenž byl součástí onoho bytu. Manželům tu však chybělo více soukromí.

V Domečku Edvard Beneš nikdy nebydlel

Dodnes se občas dočítáme, že toto druhé sídlo československých prezidentů zvané Domeček (o němž padla zmínka v Pražském okénku 14. července), bylo údajně postaveno pro Edvarda Beneše. To však není pravda.

Beneš sice navrhl, že by rád bydlel ve zrestaurované vyhořelé Míčovně Královské zahrady, ale to mu rozmluvil hradní architekt Pavel Janák (1882—†1956). Místo toho mu nabídl, že pro něj v zahradě upraví zmíněný bývalý Dientzenhoferův skleník z let 1730—1731, jehož boční trakty zničili roku 1757 Prusové, takže se zachovala pouze jeho středová část, jíž se někdy říkalo letohrádek. Sídlo prezidentů vzniklo rozšířením letohrádku, ale nikoli v letech 1937—1938, jak se chybně uvádí, nýbrž teprve v letech 1947—1950. Z tohoto data je zřejmé, že Beneš se do něj nestihl nastěhovat, neboť po podpisu Mnichovské dohody 5. října 1938 odstoupil z funkce a 22. října tr. odletěl s manželkou do londýnského exilu.

Nebydlel ani v bývalé Míčovně

Do Prahy se Benešovi vrátili 16. května 1945, on byl 18. října téhož roku znovu potvrzen ve funkci prezidenta a 19. června 1946 byl podruhé zvolen.

Tehdy si prý hodlal zvolit za své prezidentské sídlo vilu v Sezimově Ústí (kterou si s manželkou nechali postavit v letech 1929—1937). To však bylo nemyslitelné, neboť zvládnout cestu do města vzdáleného asi 100 km od metropole by při jízdě autem v průměru osmdesátikilometrovou rychlostí trvalo více než hodinu. (V letech 1924—1935 vlastnili Benešovi také vilu v bubenečské ulici Na Zátorce čp. 43, dnešní U Vorlíků, ale o té zřejmě druhý prezident jako o oficiálním sídle neuvažoval.)

Bydleli tedy zřejmě znovu v druhém prezidentském bytě, a když E. Beneš podepsal 7. června 1948 abdikaci, odstěhoval se s manželkou do jejich vily v Sezimově Ústí, kde 3. září téhož roku zemřel.

Emil Hácha zůstal na Pražském hradě

Tento právník (1872—†1945) byl pro prezidentský úřad, který opustil E. Beneš zmíněného 22. října 1938, navržen jako tehdy jediná přijatelná osobnost. V Domečku nebydlel, ale zřejmě si i on zvolil bývalý definitivní Masarykův hradní byt a jako pracovnu využíval rovněž Zrcadlový sál. Teprve když byl již vážně nemocný, uchýlil se do Lánského zámku i s dcerou, která tajně roznášela jídlo uprchlíkům žijícím v oborních zemljankách.

V Domečku disciplinovaně bydleli komunističtí prezidenti

Jeho prvním obyvatelem se stal Klement Gottwald (1896—†1953). Pravda, když byl roku 1948 zvolen prezidentem, nejprve se usadil s manželkou v bývalém Masarykově bytě, ale jakmile v roce 1950 skončila stavba Domečku, nastěhoval se do něj, a občas jezdil do Lán. Po něm přišel na řadu Antonín Zápotocký (1884—†1957), který v něm žil po celé své prezidentské období, tedy v letech 1953—1957, a dalším obyvatelem se stal Antonín Novotný (1904—†1975), jenž prezidentský post zastával až do roku 1968. Armádní generál Ludvík Svoboda, voják tělem i duší (1885—†1979), bydlel v Domečku po obě volební období, tedy v letech 1968—1975. (Jeho druhé funkční období spadající do doby utahování šroubů však bylo zkráceno údajně pouze ze zdravotních důvodů.)

Královská zahrada je vysoce nebezpečné místo, pravil Gustáv Husák

První Slovák (1913—†1991) vykonával prezidentský úřad v letech 1975—1989, a do Domečku v Královské zahradě se přistěhoval ze své vily v Tróji. V suterénu nechal zřídit saunu a malý bazén, a vyžádal si, aby nad vchodem byl zřízen balkon, jenž měl podobu nevzhledné železobetonové desky vetknuté do obou krajních křídel. Údajně totiž pod balkonem rád snídal, a ten ho měl chránit před bombovým útokem.

Husákovi ovšem připadala jako vysoce rizikové místo i celá Královská zahrada, a tak ji dal pro veřejnost uzavřít. Na plotě se objevily železné plechy, zaslepena byla všechna hradní okna orientovaná do zahrady a dokonce byla uzavřena i Vysoká věž katedrály sv. Víta – ačkoli tehdy zřejmě nikdo netušil, k čemu či komu onen domek v Královské zahradě slouží. Hradní zeleň byla zpřístupněna veřejnosti teprve díky Václavu Havlovi roku 1990.

Po Sametové revoluci vstoupily do děje vily

Václav Havel (1936—†2011), pocházející jak známo ze zámožné pražské rodiny, bydlel po své volbě prezidentem nadále v roce 1989 s první manželkou Olgou v domě, který zdědil s bratrem Ivanem na dnešním Rašínově nábřeží čp. 2000/7. V Domečku sice pobýval, ale jen krátce, a to pouze do doby, než byla dostavěna jeho soukromá vila v dejvické Dělostřelecké ulici.

Václav Klaus musel změnit rozhodnutí

Prezidentský post si začal užívat ve dvaašedesáti letech, roku 2003, a setrval v něm do roku 2013. Domeček ho nelákal, ale původně se rozhodl, že bude v nové funkci sídlit v Lippertově vile nacházející se ve střešovické Slunné ulici čp. 555/15. Ta prošla po roce 1989 nákladnou rekonstrukcí a on ji měl roku 2004 dostat do bezplatného pronájmu, jenže se zdvihla vlna nevole. Vila totiž patřila Viktoru Lippertovi (*1899—†1969), členu rodiny sudetoněmeckého zakladatele Lippertova pražského vyhlášeného lahůdkářství, které během protektorátu zásobovalo i vysoce postavené nacisty. Viktor Lippert navíc požádal o říšské občanství, které získal v září 1939 a vlastním podpisem stvrdil svůj árijský původ.

Po oněch reakcích prezident Klaus od využití této vily odstoupil a roku 2005 se usadil v nově nákladně upravené Lumbeho vile stojící v hradčanské ulici U Brusnice čp. 188/1. (Tato vila patřila známému pražskému chirurgovi, poslanci českého zemského sněmu a rakouské říšské rady MUDr. Karlu Wilhelmu Lumbemu, jehož dědicové ji roku 1952 prodali i s okolními zahradami Správě Pražského hradu. Od té doby zde většinou bydleli hradní zaměstnanci a jistý čas z ní bylo skladiště; před rokem 1989 se dokonce uvažovalo o jejím zbourání.)

Miloš Zeman setrval na postu třetího českého prezidenta od roku 2013 do roku 2023, tedy od svých devětašedesáti do devětasedmdesáti let. Roku 2021 však opustil ze zdravotních důvodů Pražský hrad a žil v Lánském zámečku, zatímco jeho manželka zůstala podle tisku v Lumbeho vile.