V roce 1848 se Filip Josef Rudolf hrabě Stadion-Warthausen (*1808—†1882), na přelomu let 1847/1848 nejvyšší purkrabí, rozhodl, že posílí pozici Staroměstské radnice, a „odhodlal se k reformě obecní správy v duchu konstituce“. Navrhl, aby v jejím čele stál starosta a toho aby volili výhradně měšťané a majitelé domů. V prvních volbách dostal nejvíce hlasů JUDr. Antonín Strobach.

JUDr. Antonín Strobach (*1814—†1856)

Vzdělaný umírněný liberál se těšil přízni Pražanů, ale novou funkcí nebyl nadšen, neboť „viděl nemožnost splnění revolučních požadavků, zvláště požadavku na svobodné obecní zřízení“, neboť „neměl dostatečné pravomoci a místodržitelství od něho očekávalo jiný postoj, než jaký si přál lid“. Snažil se nacházet vždy smírné řešení, takže například vyjednával s továrníky o zvýšení mezd a o vyplácení podpor pro nespokojené tiskaře. Když však mělo být kvůli protižidovským nepokojům vyhlášeno stanné právo, s nímž nesouhlasil, a vypukla demonstrace kvůli propuštění dalšího tiskaře, rezignoval. Svoji funkci tedy vykonával pouhý jeden měsíc. (Jeden z jeho následníků v 80. letech 19. století však setrval na starostovském postu pouze 14 dní.)

JUDr. Václav Vaňka z Rodlova (*1798—†1872)

Konzervatista s loajálním politickým postojem nastoupil 31. května 1848 v opravdu rušné době (od Slovanského sjezdu přes po bombardování Prahy Windischgrätzem až do vyhlášení výjimečného stavu trvajícího v letech 1849—1853), ale Pražané si ho zvolili starostou třikrát za sebou. Pro město udělal podle historiků mnoho prospěšného. Například se otevřelo první české gymnázium, byla postavena nemocnice Pod Petřínem, vznikl hasičský sbor, Karlův most zkrášlila další sousoší ap.

Od roku 1851 se nesměly konat obecní volby, takže další starosta mohl být zvolen teprve o deset let později a stal se jím František Václav Pštross.

František Václav Pštross (*1823—†1863)

Pan továrník zaměřený na koželužství se pustil do nové funkce s velkou chutí. Začal tím, že do obecních úřadů zavedl jako úřední jazyk češtinu, která byla zavedena i do městských škol, první studenty začala přijímat první průmyslová škola a pro dívky vznikla městská vyšší dívčí škola. Významnými událostmi bylo i založení první občanské záložny, otevření Prozatímního divadla a zkrášlení Karlova náměstí. Díky tomuto starostovi Praha nejenže převzala v letech 1860—1864 do své správy humanitní ústavy, ale jejich chudým obyvatelům byly poskytovány úlevy. Nechal také vypracovat nový podrobný stavební zákon.

JUDr. Václav rytíř Bělský (*1818—†1878)

V této funkci setrval v letech 1863—1867 a jeho jméno nesla mj. v letech 1881—1894 dnešní holešovická ulice Dukelských hrdinů. Obdiv si vysloužil zejména v roce 1866, kdy kvůli Prusům opustily metropoli „všechny úřady i policie“. Dosáhl také toho, že během pražské okupace trvající od 8. července do 19. září, omezilo pruské velení na minimum „rekvizice pro vojsko a vybírání daní pro pruskou pokladnu“. Pan starosta posílil městské stráže kvůli bezpečnosti obyvatel a zařídil, že čtyři tisíce dělníků mohlo pracovat a vydělávat při stavbě silnice z Letné do Bubenče, jíž obyvatelé této lokality říkali dlouho Belcrediho; jde o dnešní ulici Milady Horákové. Za jeho éry došlo také ke zjednodušení administrativy, založení obecní pojišťovny proti ohni, kolesový parník plul až do Štěchovic, obnovení se dočkal orloj, který byl ozdoben Mánesovým kalendáriem a novými postavičkami apoštolů od E. Veselého. Ovšem protože c. k. místodržitelství vůči němu vznášelo výtky, 4. listopadu 1867 rezignoval.

František Dittrich (*1801—†1875)

Podskalský dřevařský obchodník byl starostou od roku 1870 do roku 1873, kdy musel ze zdravotních důvodů odstoupit. Za ony tři roky si získal v Praze velkou oblibu, a nebylo divu. Jelikož byl zámožný, podporoval chudé, takže založil např. opatrovnu a chudobinec, zajistil pomoc lidem postiženým roku 1872 povodní, za jeho „vlády“ byl postaven železniční most, otevřeno druhé nádraží zvané dnes Hlavní a vznikla první zastavárna. Také se stal oddávajícím úředníkem při prvním občanském svazku na Staroměstské radnici roku 1871.

JUDr. Jan Podlipný (*1848—†1914)

Starostou byl v letech 1897 až 1900, a překvapil již při převzetí funkce, kdy slavnostní řeč pronesl poprvé česky. Kromě toho dal odstranit dvojjazyčné názvy ulic, a nahradit je českými, při bourání městských hradeb zajistil práci nezaměstnaným, vymohl pro Prahu dvoumilionovou subvenci, dal podnět k připojení Libně k Praze (ta se od roku 1901 nazývala Praha VIII.). Město také odkoupilo ostrov Štvanici a pražskou koňku, zahájilo elektrifikaci, a začalo stavět dětskou nemocnici či nový most u Národního divadla.

JUDr. Karel Groš (*1865—†1938)

Ve funkci setrval od roku 1906 do roku 1918 a stal se posledním pražským starostou. Osvědčil se zejména za 1. světové války, kdy město ochránil před vojenskou diktaturou, a aby Pražané netrpěli hladem, koupilo město za několik milionů zrní, z nějž dal K. Groš umlít mouku na chléb. Za jeho éry byl postaven Obecní dům, bohnická léčebna, Nová radnice, Mánesův most, hradčanský sirotčinec, začala se budovat Bulovka, roku 1908 vyjely do ulic první autobusy a založen byl Jedličkův ústav.

Úřad starosty byl zrušen v listopadu 1918.