„Známe se z Vyšší dívčí“ – pravila hrdě slečna v pamětnickém filmu Roztomilý člověk. A my se dnes podíváme, jak v tomto školním zařízení vypadala výuka.

Určena pro žákyně z vyšších a středních vrstev

O její založení se zasloužil roku 1863 pražský starosta Fr. V. Pštross, původně sídlila nejprve v bývalé piaristické koleji v Panské ulici, rok v dn. Navrátilově ulici a v letech 1867—1945 přijímala žákyně na rohu Školské a Vodičkovy 22. Byla školou pokračovací, určenou pro absolventky pěti ročníků obecné školy.

Zápisné stálo 2 zlaté, výuka přišla rodiče na 5 zl./měsíčně, a byla pěti až šestiletá (stejně jako v té době gymnázia).

Mezi žačkami byla např. Bohuslava Kecková (budoucí první pražská lékařka), Anna Bayerová (budoucí druhá česká lékařka), Zdenka Braunerová (malířka, která jako první jezdila po Zbraslavi na kole v kalhotách), zpěvačka Ema Destinnová ap. Z ředitelů si připomeneme alespoň Bedřicha Frídu (jehož bratr Jaroslav je znám pod pseudonymem Vrchlický).

Kdepak opomenout vyšívání a vaření

Vyučovacím jazykem byla čeština, postupně přibývaly mezi předměty němčina a francouzština, a v posledních dvou ročnících si dívky mohly přibrat ruštinu, polštinu či angličtinu. Kromě předmětů jako počty, krasopis, zeměpis, přírodopis, zpěv, hra na klavír a kreslení ani zde nechybělo šití na stroji, vyšívání, vaření, péče o dítě či zdravověda. Tělocvik, tedy prostná, pořadová, na nářadí a kolektivní hry, byl nepovinný.

Budoucnost absolventek byla většinou jasná: péče o manžela a děti

Lze říci, že nešlo o střední školu v pravém slova smyslu, protože jejím posláním nebylo připravit žačky na vysokoškolské studium či nedejbože na práci ve státní službě, ale především se na ní skloňovala slova „rodinný život“. Ještě koncem 80. let 19. století podle M. Bahenské pražská Vyšší dívčí hrdě hlásala, že „jejím cílem je poskytovat vzdělání přiměřené ženskému pohlaví, které posílí především jeho schopnost vychovávat děti, být dobrou hospodyní a ušlechtilou a laskavou společnicí manžela“. Sice se tu vyučoval i dějepis a zeměpis, a dokonce fyzika a biologie, ale umíme si představit, jak výuka těchto předmětů vypadala, když hlavní slovo na Vyšší dívčí měly ruční práce. Počítalo se s tím, že absolventky nebudou muset nastoupit do zaměstnání, což se snažili zajistit i jejich rodiče při hledání vhodného zetě.