Koncem poloviny 19. století získali Sovovy mlýny Odkolkové – úspěšná mlynářská a pekařská firma, která se zařadila mezi ty výjimečně úspěšné, takže jejich jméno se v Praze dlouho užívalo jako název státních obchodů prodávajících pečivo. Dnes se podíváme, jak podnikání v Sovových mlýnech na Kampě skončilo.

Požár, který Pražany vyděsil

Vypukl v noci 23. ledna 1896, kdy Prahu sužovaly silné mrazy a plameny šlehající do výšky způsobily, že se městem nesla zpráva, která všechny zaskočila. Jak píše Josef Hrubeš, „široké okolí bylo zaplaveno obrovskou ohnivou září, která měnila noc v den.“

Nebylo divu, že se lidé sbíhali, aby se přesvědčili, že nejde o fámu. Bohužel nešlo. Na místo přijeli hasiči, kteří museli nejprve prosekat vrstvu ledu na Vltavě, aby mohli nasadit tři své parní stříkačky „zalévající“ trvale nezdolné prameny. Postupně přijeli pomáhat i kolegové z Karlína, Libně, Smíchova a Žižkova. K ohništi se nikdo jiný než hasiči a vojáci nesměl přiblížit, a tak mnozí lidé sledovali hašení ze zamrzlé Vltavy. Bohužel prudký žár způsobil praskání a tání ledu, takže se všichni rychle snažili dostat na pevný břeh.

Mohlo jít o pomstu?

Je známo, že když Odkolkové převedli část mlýnů na parní pohon a zřídili novou pekárnu, byl v areálu mlýnů roku 1872 vztyčen asi 30 m vysoký tovární komín. Lidé ho kritizovali, protože způsobil „velké porušení malostranského a petřínského panorámatu“ a čoudil. Skutečně se prý šuškalo o tom, že mohl některý nepřítel onoho komína mlýny podpálit, ale nakonec se podařilo nalézt nejpravděpodobnější důvod, jímž bylo samovznícení. Oheň vznikl v mlýnici – opět podle J. Hrubeše – „pravděpodobně od jiskry z točivého stroje, která zapálila vysoce hořlavý moučný prach“.

Našli se i lidé, kteří se nepřišli pouze dívat

Někteří vyváděli koně ze stájí, vynášeli nábytek z obytných domů, a tehdy slavný skladatel a kapelník Národního divadla František Picka (*1873—†1918; později třetí kapelník Národního divadla) dokonce vynesl s pomocí přátel z hudebního salonu klavír. Co se nepodařilo včas přesunout do bezpečí, shořelo.

Následky byly fatální

Oheň se šířil tak rychle, že než se kdo nadál, shořely velké zásoby obilí, které bylo připraveno k mletí včetně již umleté mouky. Samozřejmě zachránit se nepodařilo ani nákladné strojní zařízení, takže celková škoda byla vyčíslena na 300 000 zlatých. Intenzivní hašení skončilo teprve v půl čtvrté ráno 24. ledna, ale požářiště bylo nutno ještě střežit, protože občas někde problikávaly malé ohníčky. Provoz mlýnů ani pekárny již nebyl na Kampě nikdy obnoven.