Dnešní Masarykovo nábřeží je úsek pravého vltavského břehu mezi Jiráskovým mostem a mostem Legií. Dlouho bylo neregulované, „patřilo“ zpracovatelům kůže a mlynářům, dobudováno bylo roku 1903 a měnilo názvy. Nejprve se nazývalo po císaři Františku I., od roku 1912 Riegrovo, v letech 1942 – 1945 se celé vltavské nábřeží jmenovalo Reinhard Heydrich Ufer, 1945 – 1948 opět Riegerovo, od roku 1946 Gottwaldovo a teprve od roku 1990 připomíná našeho prvního prezidenta. Stalo se prestižní adresou, a ke svěžímu vánku od řeky se přidala i „odlehčená“ secese pronikající do všech oblastí života samozřejmě včetně architektury.

Dvojdům, jehož levá část má každé okno jiné

Tato neobvyklá stavba je tvořena dvěma slohově stejnými domy, které nahradily v letech 1906—1907 dva předchozí objekty. Vlevo (při pohledu z nábřeží) je to dům čp. 1648/36, a vpravo od něj stojí rohák čp. 227 Masarykovo nábřeží č. 34 a Na Struze 1. 

Jeho fasádu zpestřují lodžie, arkýře (výstupky) a balkony, z nichž některé mají ozdobné kovové zábradlí, dále krakorce (nosníky výstupků) zdobené sovami a maskarony (ozdobami v podobě lidské tváře), ve 4. patře jsou suprafenestry (štukové ozdoby) a střecha je mansardová s vikýři. 

Žhářka, anděl strážný i jeřáb

Na místě dvou domů stržených během asanace roku 1903 vyrostl nový dům čp. 224/32, který se stal sídlem První české zajišťovací banky (založené r. 1872; zajištění či reasekurace je druh pojištění).

Jejímu zaměření se tématicky přizpůsobila i výzdoba fasády. V horní části hlavní fasády je ve zlatém kolečku u komínů globus a za ním roztahuje křídla jestřáb coby dohližitel a ochranitel domu i bankovních vkladů. O kousek níž se tyčí sochy staré žhářky (vlevo) coby symbolu nebezpečí, a anděla strážného (vpravo). Pod menším balkonem zářil do jara letošního roku nápis „MEHR LICHT“ (více světla, což byla – jak se traduje – Goetheho poslední slova), který zde byl umístěn v rámci festivalu Signál 2020.

V horní části okna, které je nad vchodem do institutu, je umístěna mezi dvěma ženskými maskarony hlava Merkura patrona obchodníků s typickou okřídlenou čapkou podle návrhu Ladislava Šalouna. 

Banka byla roku 1945 znárodněna a v roce 1958 zrušena, v letech 1945—1948 tu sídlilo bulharské velvyslanectví a od roku 1949 do roku 1990 velvyslanectví NDR. Od roku 1991 zde najdeme Goethe-Institut.

Nástěnné fresky a zajímavý vstup 

V mezititulku zmíněné fresky zdobí dům čp. 236/30 arch. Jana Brzáka. Jejich autorem byl Láďa Novák, který na nich zachytil kromě vodních žínek a Neptuna průběh prací při úpravě nábřeží, které na fasádu přenesl architekt František Sandtner. V meziválečném období se v 1. patře domu nacházela kavárna Riviera, což dokazuje nápis v kovaném zábradlí balkonu.

Zmíněný zajímavý vstup se týká domu čp. 234/26, který nechal postavit architekt Kamil Hilbert (odborník na rekonstrukce památek podílející se i na dostavbě katedrály sv. Víta) pro svého bratra, spisovatele Jaroslava. Vstup je opatřen secesní mříží, po jeho stranách jsou dvě sovičky a nad ním je poměrně příjemně se tvářící maskaron představující hlavu vodníka, obklopený zelení. Pod spodními okenními římsami 1. patra je blíže dveřím stylizovaný sumec s vytřeštěným výrazem a o kousek dál stylizovaná můra.

Podle odborníků je tu spojena secese s vladislavskou gotikou a orientálními vlivy, což se týká zejména štukové výzdoby fasády, a v obou krajních okenních osách jsou přes tři patra arkýře. Na střešních štítech se usadili kromě květin čtyři ptáci – sup, orel, krocan a pelikán.
Tím jsme došli k Šítkově ulici, a příště se podíváme na další tři zajímavé objekty této lokality.