Založil ho budoucí císař Karel IV., a poté, co byl v neděli 2. září roku 1347 korunován na Pražském hradě českým králem, byl položen základní kámen tohoto kostela. Vyrůstal na prázdném pozemku ještě před založením Nového Města (tedy před 8. březnem 1348) a měl sloužit jako korunovační kostel českých králů. Tento záměr se sice nepodařilo splnit, ovšem i tak vznikl svatostánek s pozoruhodnou historií.

Stavělo se „Na Pískách“ 

Podle Ruthovy kroniky se král Karel I. v pondělí 3. září téhož roku s „velikým průvodem ubíral ze Starého Města po Můstku, tehdy branou sv. Havla, sem (na dn. Jungmannovo náměstí – pozn. aut.), aby tu založil klášter karmelitánů s kostelem, jenž by nad jiné předčil rozsáhlostí i výškou“. Podle některých odborníků to nebylo právě šťastně volené místo, neboť se zde říkalo „Na Písku“ či „Na pískách“, což znamenalo, že základy musely být vyzděny obzvláště důkladně.

Karmelitánům (kteří jako původně žebravý řád neměli žádný majetek) daroval král i okolní pozemek. Na jeho severní straně byl založen hřbitov, na straně jižní vznikly hospodářské prostory a zahrada (mnohem menší, než dnes), a na severozápadní části pozemku vyrostly domy a krámky. Z jejich pronájmu mohli mniši financovat stavbu; další peníze získávali z odpustků a z darů měšťanů a šlechtických rodin, z nichž nejvíce přispívali Lobkovicové.

Provizorní dřevěné domky tu téměř jistě nestály

Lze věřit tomu, že král daroval karmelitánům na stavbu všechno dřevo, které bylo použito na „ohromné stavení ke korunovační hostině na trhu u sv. Havla dne předešlého.“ Někteří odborníci však nevěří tomu, že si mniši postavili z darovaného dřeva „skrovné obydlí i kostelík a hned jali se stavěti chrám a klášter“. Dřevěnými, byť provizorními stavbami by totiž porušili regule vydané Karlem IV. pro výstavbu Nového Města, které mělo být výlučně kamenné. Darované dřevo ale jistě posloužilo na krovy, stropy, podlahy a na vysoké lešení kostelního chóru.

V době dokončení kláštera se na hlavním chrámu ještě pracovalo. 

Příliš velké ambice

Informací o stavbě kláštera karmelitánů a kostela Panny Marie Sněžné se podle historiků zachovalo velmi málo, a není známo ani to, jak kostel zpočátku vypadal. Jisté je pouze to, že vyrůstal poblíž hranice se Starým Městem (která se táhla dn. Revoluční, 28. října a Národní), a že původní záměr se nepodařilo realizovat. Projekt trojlodní baziliky zřejmě počítal s tím, že by zasahovala až do dn. Jungmannovy ulice a zřejmě by vyplnila celé dn. Jungmannovo náměstí, měla by dvě věže a středovou loď vysokou 40 metrů. Představu o projektované rozloze kostela si můžeme učinit pomocí informace, že původní presbytář (část prostoru svatostánku vyhrazená pouze kněžím) dnes slouží jako kostel. Za vlády Václava IV. byl roku 1397 dokončen vysoký kůr, a do vysoké věže byl zavěšen zvon zvaný Karel či Neúnavný.

Husité a Pasovští způsobili mnoho škody

Za husitských bouří nejenže ustala stavba, ale roku 1412 byl kostel vydrancován, zvon byl sestřelen, karmelitáni odešli a budovy začaly chátrat. Roku 1419 přidělil král Václav IV. kostel kališníkům, a od února onoho roku do března 1422 zde kázal husitský neformální vůdce radikálů Jan Želivský (*1380—†1422). Koncem 15. století se mniši vrátili, ale neměli kde bydlet, práce na stavbě nepokračovaly, v 16. století kněžiště zpustlo, a roku 1566 se zřítily klenby.

Roku 1603 daroval císař Rudolf II. zpustlý areál bosým františkánům, ale roku 1611 za vpádu pasovských vojsk napadl klášter zfanatizovaná lůza a povraždila čtrnáct mnichů. 

Příslušníci tohoto řádu však roku 1625 dovedli stavbu do dn. podoby, a 14. května téhož roku ho vysvětil pražský arcibiskup Arnošt Harrach, byť dostavba kostela a kláštera trvala až do druhé poloviny 17. století.

Františkánská zahrada pochází ze 14. století, kdy byla nejprve užitková, a později ji dali mniši upravit na park. Za druhé světové války zde nacisté zřídili velkou vodní nádrž sloužící k hašení požárů, roku 1950 byla zahrada otevřena pro veřejnost a v letech 1989–1992 prošla rekonstrukcí. 

Málo známá kaple zvaná porciunkule

Na nádvoří stála františkánská kaple zvaná porciunkule, která byla počátkem 20. století při rekonstrukci kláštera zbořena. 

Název kaple je odvozen od latinského slova „portio“ (čti porcio), značícího „podíl“, a „portiunkule“ je zdrobnělina, která měla symbolizovat fakt, že františkáni žijí velmi skromně. Od papeže Honoria III. získali právo udílet odpustky návštěvníkům kaple, což se přeneslo na všechny církevní budovy tohoto řádu, včetně těch českých. Udílení odpustků připadající na 2. srpna bývalo spojováno lidovými poutěmi a veselicemi, které se ještě dnes konají zejména na Moravě.

Za týden se do kostela Panny Marie Sněžné vrátíme.