Dnes si připomeneme kolínského rodáka (*1896—†1976), který prožil v Praze celý svůj produktivní život a jehož si lidé pletli s bezdomovcem.

Knihař, který přišel o pravou ruku, a vybral si focení jako živnost

Roku 1911 se ve svých patnácti letech přihlásil v Praze do dvouletého učení na knihaře, v letech 1913—1915 pracoval v Nymburku, ale po vypuknutí 1. světové války musel narukovat. V květnu 1916 utrpěl na italské frontě (údajně kvůli nesprávně nastavené střelbě rakouské artilerie) těžký úraz pravé ruky, kterou postihla sepse, takže mu musela být ve Štýrském Hradci amputována.

Roku 1917 se vrátil do Prahy, začal se věnovat fotografování, a v letech 1922—1924 vystudoval fotografii na Státní grafické škole. Získal výuční list, díky němuž si mohl zřídit fotografickou živnost. 

Žil a pracoval v Karlíně, na Újezdě a v hradčanské části ulice Úvoz

V letech 1922—1927 našel střechu nad hlavou na pražské Invalidovně, a od června 1927 měl svůj domov i pracoviště v dřevěném ateliéru stojícím na dvoře domu Újezd čp. 432/30. Ateliér stával koncem 19. století kdesi na Královských Vinohradech, a roku 1901 ho přestěhoval na Újezd fotograf Laube, který tu fotil vojáky z nedalekých dělostřeleckých Újezdských kasáren (stojících v letech 1712—1932 proti dn. Vítězné ulici, v nichž se 9. července 1834 narodil zdejšímu nájemci kantýny syn Jan Neruda). 

Dřevostavbu o půdorysu ve tvaru písmene „L“ tvořil ateliér s velkým oknem, a temná komora vybavená zvětšovacím přístrojem. Přistěhovala se do něj Sudkova o rok mladší sestra Božena, která mu vedla domácnost a byla i jeho spolupracovnicí. 

Roku 1958 se J. Sudek stěhoval na Úvoz čp. 169/6 a o rok později se usadil v přízemním dvoupokojovém bytě s barokním stropem domu U Kamenného sloupu v ulici Úvoz čp. 160/24. Sestra prý zůstala bydlet v ateliéru, který on používal do konce života jako laboratoř. 

Uklízení rozhodně neholdoval

Podle historičky umění Anny Fárové byla v jeho posledním bytě „malá vestavěná koupelna se sprchou, ve větší místnosti plynový sporák, několik polic, obrovský kulatý stůl s mohutnými zakroucenými nohami a na bok postavené plechové vany určené k zařízení laboratoře. Protože k zařízení nedošlo, zůstaly vany na místě a postupně se plnily předměty. Ty se začaly zvláštním způsobem rozpínat i po stole a na podlaze“. 

Podle některých očitých svědků byl neuvěřitelný nepořádek v každém jeho obydlí. Ovšem jeho přátelům, k nimž patřil mj. E. Filla, J. Zrzavý a J. Seifert, to nevadilo, a scházeli se u něj rádi například při poslechu vážné hudby, jíž hostitel miloval.

Sudkův ateliér připomíná replika a jeho jméno nese planetka

Božena Sudková věnovala bratrovu pozůstalost státu. Ateliér nebyl udržován, v roce 1985 dokonce vyhořel, takže byl zbořen. Naštěstí zmíněná historička A. Fárové nejen iniciovala postavení repliky, která se změnila v muzeum a galerii, ale také se postarala o více než 20 tisíc pozitivů a přes 50 tisíc negativů, z nichž vzešly desítky publikací.

Český astronom Antonín Mrkos pojmenoval po J. Sudkovi jednu z planetek, které objevil v observatoři na Kleti; dne 24. února 1987 jí bylo přiděleno číslo 4176. 

Největší kolekci originálních Sudkových fotografií má prý nedávno ovdovělá Renáta Kellnerová, která s manželem Petrem provozovala i Mistrův Ateliér.