Řeč bude o rodáku z Řezna (*1716—†1778), který se po otcově smrti vydal s matkou českého původu do Prahy. Díky svému výjimečnému nadání byl roku 1733 přijat do jezuitského řádu a studoval na různých kolejích: nejprve v Olomouci, pak v Kladsku, a nakonec v Praze, kde začal roku 1743 studovat teologii.

Nezbytná reforma výhodná pro Vídeň i Čechy

Reformu školství zahájila Vídeň, ovšem nikoli kvůli českým školákům. Důvodem byl fakt, že habsburská říše zaostávala za evropským vývojem, a proto se rozhodla uskutečnit hospodářskou reformu, k níž logicky potřebovala vzdělané pracovní síly schopné ji provést. Stepling ukončil svá studiä právě v době reformních začátků, a začal se věnovat vědecké a pedagogické činnosti.

Začal tím, že v letech 1745 a 1746 kolem sebe shromáždil skupinu nadšenců, a předváděl „elektrické veřejné demonstrace“. Největší pozornost vyvolaly jeho pokusy zaměřené na vedení elektřiny na dálku, které byly tehdy v Evropě velmi populární. Stepling při nich vedl onu stále ještě tajemnou sílu po osm set metrů dlouhém řetěze, napnutém na ambitech neboli ochozech klementinského kolegia.

Odmítal debatovat o unavených andělích

Svoji proslulost zvýšil tím, že roku 1748 odmítl přednášet tzv. aristotelskou fyziku, která znamenala pouhé opakování pouček starověkého řeckého vědce Aristotela žijícího ve 4. století př. n. l. Nic proti tomuto starověkému řeckému mysliteli, ale je jisté, že jeho výroky formulované před více než dvaceti stoletími a nepoznamenané novými vědeckými poznatky nedokázal Stepling považovat za vrchol vědění. Navíc aristotelská fyzika se postupem času zabývala i takovými pseudoproblémy, jakým byla otázka, zda se andělé neunaví, když po tolik let bez ustání otáčejí nebesy, nebo zda neonemocní kůň poté, co vstoupí do stopy vlka.

Prosadil dvě novinky: experimentální fyziku a matematiku

Aby překvapení nebylo málo, J. Stepling hodlal některým členům řádu představovat fyziku zvanou experimentální, což byl krok ve své době vskutku novátorský. Měl dokonce povoleno přednášet i matematiku a byl jmenován ředitelem matematicko-fyzikálních studií na pražské univerzitě.

Od roku 1751 stál u počátku klementinské hvězdárny, na níž se konala první systematičtější astronomická pozorování, a stal se dokonce jejím ředitelem.

Tím, že činil vše pro to, aby studium sloužilo praxi, zaujal i Marii Terezii, která se snažila o totéž. Proto tyto jeho změny nejen podporovala, ale mj. vyžadovala, aby se matematika vyučovala i na filosofických fakultách vysokých učení (které byly všeobecnou přípravkou pro specializované studium medicíny, práva a teologie), a aby se na nich zřizovaly sbírky přístrojů. Stepling také dozoroval průběh školských reforem na tehdejší pražské Karlo-Ferdinandově universitě (vzniklé spojením Univerzity Karlovy a jezuitské akademie povýšené na vysoké učení; nový název se užíval v letech 1654—1882). Právě tyto reformy měly zajistit, aby absolventi dokázali uvést do praxe hospodářské reformy Marie Terezie.

Díky tomuto jezuitovi se studenti mohli v Praze seznámit s názory takových moudrých mužů, jakým byl fyzik, matematik a astronom Isaac Newton (*1643—†1727) či matematik Leonhard Euler (*1707—†1783). Na škole také vznikl fyzikální kabinet, a konala se zde pravidelná setkání jejích profesorů. Při těchto consessus philosophici, které de facto nařídila Marie Terezie coby formu propagace nových vědeckých názorů, se konaly přednášky; jedna, která se týkala elektřiny, se zabývala otázkou, odkud se bere ve vzduchu „elektřina napájející kovové tyče“.

Za svého života se Stepling významným finančním obnosem zasadil také o úpravu astronomické věže Klementina a její vybavení astronomickými přístroji.   

Památník na klementinském nádvoří

Zhotovit ho dala Marie Terezie z bílého carrarského mramoru od Ignáce Platzera. Umístěn byl až do 20. let minulého století v knihovním sále a jeho slavnostní odhalení se konalo 22. července 1780, kdy pronesl oslavnou řeč profesor matematiky Stanislav Vydra (*1741—1804. (Známe ho z filmového F. L. Věka v podání Martina Růžka).

V polovině 20. let minulého století byl památník přemístěn na nádvoří Klementina nedaleko vchodu do Zrcadlové kaple.

Kamenické práce na pomníku včetně dopravy mramoru do Prahy provedl královský dvorní mistr kamenický Adam Bedřich Aigner. Horní figurální část s truchlícím putto, objemnou urnou a vavřínovým věncovím je dílem Ignáce Františka Platzera. (Putto značí v překladu z italštiny „děťátko“, znázorňované jako nahé dítě podobné andílku, ovšem obvykle bez křidélek.) Latinský název nápisu na pamětní desce v překladu zní: „Památku a příklad Josefa Steplinga, vynikajícím způsobem zasloužilého o písemnictví a tuto knihovnu, potomkům poroučí Marie Theresie.“

Steplingovo jméno nese planetka č. 6540.