Jak známo, Hitler strávil v Praze za celou okupaci pouze necelých dvaadvacet hodin – od 19.15 hod 15. března do 16 hodin následujícího dne. Ochutnal pivo a šunku z Lippertova pražského lahůdkářství (ač byl kvůli špatnému trávení vegetarián a abstinent), a ještě před 3. hodinou ranní 16. 3. diktoval podklady pro vyhlášení protektorátu, jímž „Čechy a Morava jsou zpět v Říši“. Líbila se mu představa, že jeho architekti změní českou Prahu v německé město Prag, které bude vzorem pro ostatní metropole jejich germánské tisícileté říše.

Na papíře se budovalo jedna radost

Nacisté se rozmáchli a plánovali jako o závod, protože věřili, že když v roce 1941 celkem snadno získali obrovskou část Evropy, zvládnou snadno i přestavbu jedné protektorátní metropole.

Heydrich jen co přijel 27. září 1941 do Prahy, jednal s říšským generálním stavebním inspektorem Albertem Speerem a K. H. Frankem o novém komplexu vládních budov v blízkosti Pražského hradu, o nezbytné kruhové dálnici, která by byla spojená s Berlínem, či o dopravní tepně, která měla vést v podstatě po trase dnešní severojižní magistrály protínající město. 

Co se pražské veřejné dopravy týče, bylo nutno podle okupantů posílit kolejovou dopravu navazující na železnici. Nešlo o metro, ale o tramvajovou trať, která by se odbývala většinou na povrchu, a pouze na nejfrekventovanějších úsecích vnitřního města by se stáhla nepříliš hluboko pod zem. Tyto úseky by se budovaly pomocí otevřených výkopů.

Okupantům vadily mnohé historické stavby 

Například Adolf Hitler trval na likvidaci Petřínské rozhledny. Když se 16. března ráno díval z jižního hradního okna na „svoji“ Prahu, prohlásil na adresu této pražské dominanty: „Kazí výhled, strhnout“. Nepomohlo ani to, že na ní plápolalo velké „V“ symbolizujíci německý výraz „die Viktoria“ neboli „Vítězství“. 

Německý architekt Niemeyer při druhém výročí okupace, tedy 15. března 1941, prohlásil: „V několika letech bude pro každého návštěvníka tvář Prahy čistě německá, přestože v milionovém městě bydlí jen 21 tisíc Němců.“ 

O Obecním domě nacisté prohlásili: „Ten příšerný přezdobený pomník slovanství musí pryč“, protože podle nich byla ornamentální architektura kýč, který oni hodlali nahradit koncertní budovou Opery v neoklasicistním stylu s vysokými sloupy a plochou střechou, která měla připomínat berlínské Nové říšské kancléřství. 

A za „hrozný kýč“ označili i východní křídlo Staroměstské radnice, kterou bohužel zapálili při Pražském povstání střelbou z děl rozmístěných na Letné, a z tanků, jež se dostaly až k radniční budově.

(Do okupované Prahy se vrátím za týden).