Dnes budeme pokračovat v procházce po Masarykově nábřeží a jen krátce nahlédneme i na nábřeží Rašínovo, táhnoucí se až k Vyšehradu.
Začneme slíbeným holdem zpěvu
Jako první si představíme část dvojdomu Hlaholu arch. Josefa Fanty čp. 248/16 orientovanou na Masarykovo nábřeží. (Jeho druhá část je orientována do Vojtěšské ulice a mezi nimi se nachází ve výši polosutérenu a přízemí koncertní sál s prosklenou sedlovou střechou.) Nábřežní průčelí má 6 okenních os, z nichž dvě krajní mají ploché rizality (pruhy vystupující z fasády po celé výšce) zakončené vrcholovými štíty. Mezi nimi je obloukový štít s obrazem alegorie hudby, který na keramice K. L. Klusáčka zachycuje vlevo (při pohledu z nábřeží) skupinku lidí, naslouchajících ženě, hrající v pravé části štítu na lyru. Pod obloukovým štítem jsou slova: „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti“.
Okna mají výrazné ozdobné rámování (okenní šambrány), a v 1. a 2. patře vidíme v krajních osách balkony s ozdobným zábradlím; v 1. patře jsou i alegorické postavy podpírající balkon. Nad okny mezaninu vidíme mezi plastikami zlatý nápis HLAHOL. Dům má dvoje plasticky vyřezávané vstupní dveře, z nichž ty pravé zdobí mozaika Fénixe s rozepjatými křídly a datum dokončení stavby 1905. Mezi oběma vstupními dveřmi jsou pod okny mezaninu pamětní desky sbormistrů Hlaholu Bedřicha Smetany, Karla Bendla a Karla Knittla.
Ve 3. patře domu bydlela Hana Vítová, a o patro výš Adina Mandlová.
Mlynáře „vyhnané“ z dn. Masarykova nábřeží připomíná již jen Šítkovská věž
Dřevěná předchůdkyně této věže byla postavena koncem 15. století u jižního konce Slovanského ostrova, a o století později shořela se Šítkovskými mlýny. V letech 1588—1591 ji nahradila dnešní kamenná, 47 metrů vysoká novoměstská vodárenská věž čtvercového půdorysu o stranách 10 metrů.
Protože byla postavena na písčitém dně Vltavy, je vychýlena asi o 42 (47) cm k jihovýchodu, čímž se stala nejšikmější pražskou věží. V roce 1648 byla poškozena dělostřeleckou palbou Švédů, kteří tehdy „navštívili“ Prahu, a na její opravu přispěla roku 1651 císařská pokladna. Tehdy dostala věž střešní barokní báň, pokrytou koncem 18. století měděným plechem.
Věž sloužila jako zdroj vody pro okolní obyvatele do roku 1847, roku 1882 bylo vodárenské zařízení demontováno a věž měla být zbořena. Díky spolku Umělecké besedy se demolice nekonala, v roce 1927 byl kolem jejího úpatí vytvořen železobetonový základový věnec, a v 80. letech 20. stol. proběhly další asanační a rekonstrukční práce, díky nimž se věž již dále od své osy nevychyluje.
Mezi léty 1977 a 1989 se v posledním patře věže nacházela pozorovatelna StB, jež zde byla zřízena pro sledování vchodu do domu na nedalekém Rašínově nábřeží, kde bydlel budoucí prezident Václav Havel.
Kvůli Václavu Havlovi nahlédneme na Rašínovo nábřeží
Dům Havlových čp. 2000/78 postavil v roce 1904 jeho dědeček Vácslav Havel, a dostal název U dvou tisíc. (O pár domů dále vidíme jeho „dvojče“ čp. 1980/70 od téhož stavitele.) Václav Havel tu žil celkem 42 let: od narození do roku 1971, kdy se přestěhoval do dejvické ulice U Dejvického rybníčku čp. 1398/4, a v letech 1986—1993 s první manželkou Olgou (*1933—†1996; svatba se konala roku 1964). S druhou manželkou Dagmar Veškrnovou (*1953; svatbu měli 4. ledna 1997) odešli do střešovické Dělostřelecké ulice čp. 654/1.
Rodina Havlova měla štěstí, že dům byl sice v roce 1945 při tříminutovém náletu Spojenců kvůli chybné navigaci zasažen, ale podařilo se ho opravit.
Naproti tomu sousední dům na rohu Gorazdovy a Masarykova nábřeží byl zcela zničen, jeho malý pozemek byl dlouho nevyužívaný, protože nebyl vhodný pro panelovou technologii, 50 let tu byla proluka s plakátovací plochou a teprve v polovině 90. let zde vyrostl Tančící dům s adresou Jiráskovo náměstí čp. 1981/6.
