V tomto Pražském okénku si blíže představíme historii alespoň čtyř staveb této firmy, které rozhodně stojí za zmínku.

První pražský měšťanský pivovar

Nacházel se v prostoru mezi holešovickými ulicemi Komunardů, U Průhonu, Na Maninách a U Uranie s adresou U Průhonu čp. 800/13, jeho stavba začala roku 1895 a již o dva roky později tu pěnilo první pivo. Strojní zařízení dodaly především firmy Ringhofferů a F. Křižíka, a pivovar provozoval příslušník pivovarské rodiny (a sládek i majitel staroměstské pivnice U Medvídků) Karel Vendulák. Vařila se tu především tmavá piva, která od 80. let minulého století nesla název Kardinál a od roku 1990 Měšťan. Když se výroba tohoto piva přesunula po roce 1998 do Smíchovského pivovaru, nachází se tu od roku 2008 administrativně-obytný komplex.

Palác Koruna

Příslušníkům starších generací pro vyslovení názvu této budovy naskočí vzpomínka na automat Koruna a především jeho obložené chlebíčky.

Tato pozdně secesní budova z počátku 20. století čp. 846 stojí v dolní části Václavského náměstí 1 a ulice Na Příkopě 2, a od roku 1983 je památkově chráněna. Dnešní palác si nechala postavit roku 1899 založená „První česká všeobecná a. s. pro pojišťování na život“, přejmenovaná na „Koruna, první česká všeobecná a. s. pro pojišťování v Praze“. Její zkrácený název zněl“ Koruna a. s. Praha“ a podle J. Hrubeše nahradila odkoupené a stržené domy U Špinků čp. 846, U Řemenářů čp. 844 a U Subitánů čp. 843. (První z nich lákal Pražany v prvním patře umístěnou kavárnou Café Wien s kulečníkem a ke zdejším hostům patřívali v 60. letech 19. století čeští vlastenci, mezi nimiž nechyběl F. Palacký a jeho zeť F. L. Rieger.)

Na uvolněném místě vyrostl jeden z prvních pražských domů se železobetonovou konstrukcí, jehož dvě patra se nacházejí pod zemí a čtyři s podkrovím nad zemí.

Jelikož podle tehdejší městské vyhlášky musely mít bankovní domy mnohostranné využití, stavitel umístil do přízemí obchod (šlo o prodejnu nábytku, koberců, módního zboží a potřeb pro domácnost), v mezaninu a v 1. patře vznikla taneční kavárna, další patra zaplnily kanceláře (jichž tu bývalo nejvíce) i společenské místnosti, a horní části paláce patřily bytům a ateliérům. Za zmínku stojí pasáž objektu, zpřístupněnému 7. března 1914, do níž byly svedeny téměř všechny vstupy do interiérů.

Za pohled rozhodně stojí nárožní věž, která dostala ve svém vrcholu tvar koruny. Jak píše J. Hrubeš, kupole s plochou pláště o velikosti 170 m² byla sestavena z asi 3 800 speciálních skleněných tvarovek z broušeného skla, zdobených pozdně secesním dekorem tvořícím pravidelný geometrický vzor.“ Sochařskou výzdobu zajistil Vojtěch Sucharda, který vytvořil i symbol světelné koruny na vrcholu nárožní věže.

Roku 1931 byl v přízemí paláce otevřen podle německého vzoru Koruna-Automat. Pražané byli u vytržení, když si mohli po vhození mince do automatu pochutnat na obloženém chlebíčku či vepřence nebo si natočit limonádu. Později nastoupila lidská obsluha a v nabídce byl slušný výběr jídel a pochoutek, takže o zákazníky nebyla nouze. Roku 1978 však nahradily část automatu vstupy do metra a definitivně uzavřen byl roku 1992.

Palác Koruna byl roku 1983 zapsán do Státního seznamu nemovitých kulturních památek.

Banka československých legií

Na jejím místě stával jednopatrový dům z poloviny 19. století, kde vítal návštěvníky jednak pivovar U Bucků a jednak stejnojmenný kabaret, který byl podle J. Hrubeše údajně první v Praze. Zdejší hostinec čepoval pivo do rána až přes půlnoc, protože po skončení kabaretu se ještě tancovalo. Co se kabaretu týče, měl na programu krátké kuplety a scénky plné „laciného humoru“, ovšem oboje Pražané milovali. Obě lákadla U Bucků však měla smůlu, neboť jim konkurovaly v těsné blízkosti se nacházející kabarety U Rozvařilů a U Bílé labutě. Dům byl zbořen roku 1921.

Již na podzim roku 1919 vznikla v ruském Irkutsku dle rozhodnutí velení čsl. legií Banka československých legií zvaná zkráceně Legiobanka. Legionáři (kteří se roku 1919 stali součástí Československé armády), si díky tomu mohli v zahraničí ukládat peníze, které si našetřili ze žoldu, či je získali z prodeje nezkonzumované menáže. Banka (která měla pobočku i na Podkarpatské Rusi) sídlila v Praze ve Štefánikových kasárnách (v dnešní soudní budově na smíchovské adrese náměstí Kinských 234/5), pak v hotelu U Saského dvora čp. 997 na rohu ulic Hybernská a Senovážná, a poté, co firma Nekvasil v letech 1921—1923 dokončila novou budovu, se usadila na adrese Na Poříčí čp. 1046/24.

Průčelí budovy dodnes ustupuje z uliční čáry a stavební sloh, v němž byla postavena, se nazývá rondokubismu. (Pro tento sloh je typické, že původní kubistické hrany, krychle a jehlany zjemňuje a zaobluje.) Pro výzdobu fasády zvolil architekt Josef Gočár (*1880—†1945) sochaře Jana Štursu (*1880—†1925) a Ottu Gutfreunda (*1889—†1927). První z nich se stal autorem čtyř plastik legionářů umístěných na vrcholech pilířů hlavního vchodu, a Gutfreund vytvořil na parapetu druhého patra pískovcový reliéf s námětem bitev a návratu legií.

Za Protektorátu Čechy a Morava byl objekt přejmenován na Českomoravskou banku, po válce se vrátil k původnímu názvu, ale po únoru 1948 byla Legiobanka sloučena se Živnobankou a poté začleněna do Státní banky československé.

Palác YMCA

Firma Nekvasila kooperovala také při stavbě pětipatrové budovy ze železobetonu, postavené ve stylu moderního klasicismu ve 20. letech minulého století a stojící v ulici Na Poříčí čp. 1041/12. Měla sloužit jako sídlo pražského ústředí akademické YMCA (Young Men’s Christian Association – křesťanského sdružení mládeže, založeného roku 1844 v Londýně) i jako ubytovna jejích svobodných členů.

Slavnostně otevřena byla v dubnu 1928 a měla čím překvapit. Všude v ní byla rozvedena teplá voda i vytápění, sloužil tu paternoster a nabízela 170 ložnic se třemi sty lůžek. V suterénu byla zřízena velká jídelna s kuchyní, bazén o rozměrech 25 x 7 m, parní a sprchové lázně a prostor pro maséry. V pasáži paláce nabízely své služby obchody, o přízemí se dělily šatny, kavárna, bar, knihovna a čítárna, a zvýšené přízemí bylo vyčleněno pro kanceláře, klubovny, dílny, učebny, tělocvičnu o rozměrech 30 x 13 m a šatnu. Nacházel se tu i jeden unikát: klopená běžecké dráha vedoucí na galerii. V podkroví se nacházely klubovny a na terase střechy vzniklo hřiště.

Za německé okupace se budova YMCA stávala místem schůzek příslušníků odboje, tiskl se tu kromě letáků ilegální časopis Český kurýr a vyšlo odtud i několik čísel rovněž nelegálního časopisu V boj. Ovšem 15. října 1941 museli obyvatelé paláce vyklidit všechny prostory, které v prosinci téhož roku obsadily různé nacistické organizace. Činnost akademické YMCA oficiálně skončila k datu 31. prosince 1943. Během květnového povstání 1945 obsadily objekt německé vojenské jednotky a koncem května byl poničen. Pražské pobočce vypomohla finanční „injekce“, díky níž byl opraven, takže YMCA mohla znovu fungovat. Bohužel roku 1951 ji zrušili rudí vládci a dali ji k dispozici komunistické mládeži, která zde měla ústřední výbor Československému svazu tělesné výchovy a sportu. YMCA získala poničenou budovu zpět v roce 1991.