Cyriaci a kaple Maří Magdalény, která se stala raritou
Domek ředitele Občanské plovárny býval sousedem „naší“ kaple. (Kresba: Jiří Filípek)

Hlavním posláním členů řádu křižovníků s červeným srdcem zvaných cyriaci byla péče o nemocné ve špitálech, duchovní správa a hostění poutníků. Do Prahy je pozval roku 1256 Přemysl II. Otakar, a vyčlenil jim prostor na tehdy pustém staroměstském vltavském břehu v místě zvaném Na Rvačkách. Jejich pozemek se táhl přibližně od dnešní Pařížské až k dn. ulici Dušní, a klášter s kostelem sv. Kříže Většího si postavili za dnešním hotelem Interkontinental.

Převládla u nich červená a bílá barva 

Znak křižovníků s červeným srdcem (Kresba: Jiří Filípek)
Znak křižovníků s červeným srdcem (Kresba: Jiří Filípek)

Mniši nosili zpočátku načervenalé roucho s popelavým pláštěm, později si oblékali bílý šat s bílým širokým pruhem látky s otvorem pro hlavu, splývajícím vpředu a vzadu přes hábit až ke kotníkům a červenou kuklou. Od 17. století dostali bílou kuklu a plášť stejné barvy. Coby řeholní znamení měli červený kříž, k němuž se v 17. století připojilo pod ním umístěné červené srdce. 

Žili velmi skromně. Každý měl nanejvýše dva hábity, a na zimní období prostý kožich, mívali na temeni vyholenou tonzuru a vlasy mezi ní a ušima si stříhali 15krát ročně. 

Když se 17. dubna 1393 nedaleko kláštera zachytilo u břehu tělo Jana Nepomuckého shozené za Václava IV. z dn. Karlova mostu, cyriaci je obřadně pohřbili ve svém kostele sv. Kříže Většího.

Takto je na Karlově mostě vyznačeno místo, odkud byl shozen do Vltavy Jan Nepomucký. (Foto: Miloslav Čech)
Takto je na Karlově mostě vyznačeno místo, odkud byl shozen do Vltavy Jan Nepomucký. (Foto: Miloslav Čech)

Za husitských bouří museli mniši uprchnout do Polska, a do Prahy se vrátili teprve roku 1628. Roku 1783 však dal Josef II. klášter i kostel odsvětit, budovy čekala devastace, a při asanaci probíhající koncem 19. století byly zbořeny. 

Kaple sloužící i ohrožená a málem zbořená

Cyriakům patřila také kaple na protilehlém břehu Vltavy, postavená roku 1635 na dnešním nábřeží Edvarda Beneše. Vyrostla v jejich klášterní vinici na úpatí Letné zhruba proti dn. Právnické fakultě Univerzity Karlovy a je zmenšenou verzí známé Vlašské kaple propojené s Klementinem a vybudované v dn. Karlově ulici v letech 1590—1597 pro Vlachy, tj. Italy usazené v Praze. Mohli se v ní pomodlit nebo si u ní odpočinout voraři či vinaři, a stala se i poutním místem obyvatel Malé Strany. 

V roce 1648 hrozilo kapli nebezpečí ze strany Švédů, kteří díky pobořené hradbě za klášterem kapucínů na Loretánském náměstí pronikli 25. července na Malou Stranu a Hradčany, aby je vydrancovali, a od 30. července zkoušeli – naštěstí marně – takto „navštívit“ i Staré a Nové Město. V kapli se tehdy zabarikádovali čtyři švédští vojáci, jenže je odhalili čeští studenti, jichž se 6. října několik desítek přeplavilo ze Starého Města na druhý břeh. Stráž před kaplí zabili a další tři Švédy zajali.

V 80. letech 18. století zrušil Josef II. mimo jiné kapli cyriaků, takže sloužila mj. jako skladiště dříví a uhlí či chlívek pro kozy a coby „budka“ pro holuby ředitele nedaleké Občanské plovárny. 

Domek ředitele Občanské plovárny býval sousedem „naší“ kaple. (Kresba: Jiří Filípek)
Domek ředitele Občanské plovárny býval sousedem „naší“ kaple. (Kresba: Jiří Filípek)

V roce 1908 získala kapli církev zpět, téhož roku byla znovu vysvěcena a působil v ní Miloš Čech, bratr spisovatele Svatopluka Čecha, jehož jméno nese nejbližší most zprovozněný téhož roku. 

Ovšem o půl století později jí hrozilo zbourání. Důvodem bylo plánované rozšíření předmostí Čechova mostu pod Letnou v souvislosti se stavbou „Fronty na maso“, jak se říkalo pomníku nechvalně známého Gruzínce.

Malostranský švec a tajemný jezuita

Podle staropražské pověsti vstoupili do historie kaple Maří Magdalény jezuité. 

Když byl roku 1773 zrušen jejich řád, ukrývali své cennosti na nejrůznější místa Prahy. Najali si jednoho venkovského zedníka, kterého vozili s sebou v kočáře se zavázanýma očima a jemuž pásku sejmuli vždy teprve v interiérech, kde měl cennosti zazdít. Jednou takto pracoval ve sklepení, kde při zazdívání železných truhel slyšel silný hukot vody, takže usoudil, že pracuje v kapli Maří Magdalény. 

Jeden oddaný jezuita se zde prý nechal tehdy zazdít, aby po své smrti sloužil jako strážný duch uloženého pokladu. V této podobě prý pobýval v Klementinu, bývalém sídle jezuitů, a jezdil prý na loďce kontrolovat, zda je v kapli vše v pořádku. 

Koncem první poloviny 19. století se jistý malostranský švec v hospodě – notně posilněn pěnivým mokem – vsadil, že poklad ukrytý v kapli vykope a zbohatne. Jednou v noci skutečně začal kopat, ale jen co narazil na cosi tvrdého, zaslechl křik a zvonění zvonů. Vyběhl ze sklepení, uviděl, jak hoří jeho dům a v tu chvíli se před ním objevil jezuitský mnich. Představil se jako páter Alfons, a poradil mu, aby raději šel hasit svůj dům, protože poklad patří a navždy bude patřit jezuitům. Švec se nedal dvakrát pobízet, jenže když doběhl na místo, jeho dům byl v pořádku, a po ohni ani památky. Oddechl si a ke kapli se už nikdy nevrátil.

„Skok“, který se zapsal do dějin

Dnes zřejmě nikdo netuší, proč kaple nebyla při přípravě předmostí Čechova mostu kvůli Stalinovu pomníku jednoduše zbořena a proč se místo toho stala hrdinkou jedinečné záchranné akce. Ta se odehrála ve dnech 2. až 4. února roku 1956, kdy se kolos přesunul na nové stanoviště tvořené nově vybudovaným železobetonovým bastionem vzdáleným 30 metrů a 75 centimetrů od jižní strany Čechova mostu proti proudu řeky, kde nikomu a ničemu nepřekážela. 

Iniciátorem její záchrany byl statik a betonář Ing. Stanislav Bechyně, DrSc. (*1887—†1973), který také přišel – společně s Ing. Josefem Pitínem – s návrhem, jak přesun uskutečnit. 

Stanislav Bechyně v Praze také například rekonstruoval Anežský klášter, upravil mostovku Karlova mostu a podchytil budovu Národního technického muzea při stavbě Letenského tunelu zprovozněného v září 1953. (Kresba: Jiří Filípek)
Stanislav Bechyně v Praze také například rekonstruoval Anežský klášter, upravil mostovku Karlova mostu a podchytil budovu Národního technického muzea při stavbě Letenského tunelu zprovozněného v září 1953. (Kresba: Jiří Filípek)

Za zmínku stojí, že před zahájením přesunu poklesly teploty na minus 20 stupňů C, že byla zevnitř vyztužena čtyřmi páry ocelových skruží a dostala tzv. základový věnec, takže dohromady bylo přesouváno 411 tun. Na každý metr oné trasy potřebovala osm minut a po skončení přesunu byla zrekonstruovaná.

Dnešní vzhled kaple Maří Magdalény (Foto: Miloslav Čech)
Dnešní vzhled kaple Maří Magdalény (Foto: Miloslav Čech)

(Technický popis přesunu najdete například v knize Jana Žáčka Posvátná místa pražská.)

Přihlaste se k odběru newsletteru

A články z rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové vám budou chodit zdarma přímo do vaší e-mailové schránky.

Máte rádi články z rubriky Pražské okénko?

Podpořte jejich vznik libovolnou částkou.
Načtěte do svého bankovnictví tento QR kód a nastavte částku dle libosti. Přednastaveno tam je 300 Kč, v jaké výši bude váš příspěvek, je jen na vás. Peníze takto posíláte na účet č. 4542775036/5500 vedený u Raiffeisenbank. Děkujeme.

Stanislava Jarolímková

Stanislava Jarolímková

Autorka rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové. Její medailonek najdete tady.

Autory ilustrací pro rubriku jsou Karel Benetka, Jiří Filípek a Miloslav Čech.

Rubriky

Sledujte PKK i na sociálních sítích

Máte pro nás námět na téma nebo článek? Máte zájem o rozhovor nebo máte tip na zajímavého respondenta? Ozvěte se nám.

 

Chtěli byste na portálu Praha křížem krážem publikovat vlastní článek? Nebo máte zájem o smysluplné PR pro svůj projekt, knihu nebo podnik? Napište nám.