O Vladislavu II. Jagellonskému si obvykle pamatujeme, že se mu říkalo „král dobře“, protože čeští stavové de facto vládli za něj, a on pronášel pouze své „bene“. Zapomíná se však na to, že měl vytříbený vkus a Praze prospěl.

Z Králova dvora na zanedbaný Pražský hrad

Zmíněný český král byl zvolen v pondělí 27. května 1471 v kutnohorském Vlašském dvoře, vládl 45 let, a z toho v české metropoli sídlil pouze 19 let, protože roku 1490 (kdy se stal i králem uherským) se přestěhoval do Budína (dn. západní části Budapešti). Od té doby Prahu navštívil pouze třikrát: roku 1497 tu pobyl pět měsíců, roku 1502 dva měsíce, a jeden rok tu strávil na přelomu let 1509 a 1510. 

Nejprve bydlel v Králově dvoře (založeném Václavem IV. roku 1383 u dn. Prašné brány), a u něj začal stavět reprezentativní Novou věž (předchůdkyni Prašné brány). Staré Město, potěšené tím, že král bydlí právě v jeho hradbách, ji ochotně financovalo. Jenže jedné dubnové noci roku 1483 se panovník nechal z obavy z náboženských nepokojů ve městě převézt přes řeku a usadil se na Pražském hradě, i když byl více než sto let neobývaný. Zklamaní staroměstští radní stavbu věže na čtyři staletí zastavili a dopřáli jí pouze prozatímní sedlové zastřešení. 

Jagellonec odstartoval zástavbu Hradčan 

Dal totiž hradčanské obci právo na rozprodej hradčanských i pohořeleckých pozemků, a svými stavebními hradními aktivitami lákal šlechtu, která kupovala zpočátku pozemky hlavně na jižní straně Hradčanského náměstí. 

Pro sebe dal zřídit v Královském paláci malou audienční síň, v rozestavěné katedrále vznikla díky němu oratoř a přibyl můstek mezi ní a palácem. 

Kolem roku 1500 dokončil jeho stavitel B. Rejt reprezentační trůnní a zasedací sál zv. Vladislavský, který neměl v tehdejším světě obdoby. Dal mu velká renesanční okna s nízkými parapety, takže světelné paprsky „se odrážejí od podlahy, dokonale osvětlují a scelují celý prostor“. 

Sál se využíval k zasedáním, ale v dlouhých časových úsecích mezi nimi se měnil v turnajové kolbiště, kvůli němuž vznikly slavné jezdecké schody. A jelikož narůstala agenda, nechal Vladislav II. postavit v letech 1503—1510 Ludvíkovo křídlo. (viz Pražské okénko z 2. 7. 2021)

Pamatoval i na bezpečnost Pražského hradu. Zesílil opevnění na severní straně nad Jelením příkopem, přidal dělové věže se silnými zdmi – Daliborku, novou Bílou věž (původní věž téhož jména stávala mezi II. a III. nádvořím a vedl jí zrušený jižní vstup do hradního areálu), a zdejší Prašnou věž (neboli Mihulku, jak se obvykle říkalo kruhovým věžím). Navíc pro ochranu východní Černé věže vybudoval barbakán. 

Dárek z lásky a výjimečně slavný předek 

V Královské oboře Pražského hradu (v dn. Stromovce) dal král vybudovat snad v letech 1495 – 1502 jednopatrový letohrádek pro milovanou manželku Annu z Foix, s níž se oženil v roce jeho dostavby. Anna byla ještě před svatbou zvolena uherskou korunou, zatímco českou se korunovat nedala. 

Manželé žili v Uhrách a ona svůj dárek nikdy neviděla. Rok po svatbě přivedla na svět dceru Annu a roku 1506 syna Ludvíka, při jehož narození zemřela. 

Co se onoho výjimečně slavného předka týče, byl jím Otec vlasti Karel IV., což dokazuje následující rodová linie: Karel IV. – syn Zikmund – dcera Alžběta (vnučka Karla IV.), provdaná za Albrechta II. Habsburského, kteří měli syna Ladislava Pohrobka (pravnuka Otce vlasti) – po Pohrobkově smrti přešel český trůn na jeho starší sestru Alžbětu (pravnučku Karla IV.), která se provdala za polského krále Kazimíra IV. Jagellonského. A „naším“ zvelebitelem Prahy a prapravnukem Karla IV. se stal jejich syn Vladislav II. Jagellonský.