Když se hovoří v souvislosti s německou okupací o zastupujícím říšském protektorovi, jde obvykle o Reinharda Heydricha. Ve skutečnosti vykonávali v Praze tuto funkci i další tři muži, které si postupně alespoň ve stručnosti představíme.

Noblesní šlechtic-parádník 

První z nich, Konstantin svobodný pán von Neurath (*1873—†1956), setrval v této funkci od 18. března 1939 do 27. září 1941. I když spolupracoval coby právník na Výnosu o zřízení Protektorátu Čechy a Morava, nebyl podle spisovatele Václava Junka téměř jistě zarytým nacistou. Do NSDAP vstoupil proto, že v jeho společenské vrstvě bylo toto členství tzv. in. 

Pražanům se představil 5. dubna 1939 v 10 hodin na uklizeném, zabezpečeném a vyzdobeném Wilsonově (dn. Hlavním) nádraží, kde vystoupil z vlaku oblečený v generálském kabátě s bíle vyloženými klopami. Mezi přihlížejícími stojícími v bezpečné vzdálenosti byla i školní mládež, neboť onen dubnový den byl vyhlášen státním svátkem, a on si ty chvíle jaksepatří užíval: byl přece skutečným vládcem Čech a Moravy. Nebohého státního prezidenta JUDr. Emila Háchu (jeho si však prý osobně vážil) převyšoval i svou výškou.

Neurath měl pracovnu zřejmě v dn. Zlatém salonku Černínského paláce stojícího na nejvyšším místě Hradčanského náměstí. (Palác, v němž sídlilo do 16. března 1939 československé ministerstvo zahraničních věcí, zabral státní tajemník Úřadu říšského protektora K. H. Frank coby symbol nacistické nadřazenosti, protože z něj bylo možno díky svažujícímu se terénu hledět „spatra“ na bývalé sídlo českých králů). 

Von Neurath se ubytoval nejprve na Pražském hradě v bytě určeném až do konce války protektorům, ale ten byl nepříliš pohodlný, a tak ochotně přijal nabídku nastěhovat se severně od Prahy do tzv. dolního zámku v nedalekých Panenských Břežanech, arizovaných krátce po vzniku protektorátu. (V tomto zámku se usadil o velikonocích 1942 s rodinou také R. Heydrich, a K. H. Frank bydlel v tzv. horním zámku Panenských Břežan.)

Co se výkonu jeho funkce týče, sledoval situaci v zemi s nadhledem a bagatelizoval obavy nacistů z příprav českého podzemního odboje a z množících se sabotáží i demonstrací. To však vyvádělo z míry K. H. Franka (*1898—†1946; viz kapitola 35), jenž 25. září 1941 informoval o situaci v Praze Hitlera na schůzce v jeho hlavním stanu u Rastenburgu (Vlčím doupěti na území dn. Polska). A vůdce rozhodl, že zmíněného šlechtice pošle na zdravotní dovolenou. 

Je prý pravděpodobné, že osmašedesátiletému Neurathovi se tím ulevilo, neboť s oním postem nebyl spokojen a navíc ho vyváděl z míry mocichtivý, podle něj nevychovaný dravý Frank, jemuž byl bonton zcela cizí. (Frank navíc Neuratha znechucoval svým skleněným pravým okem.) 

Když první pražský protektor opouštěl Prahu, pochopitelně nezapomněl přibalit „kompletní šatník svých šikézních uniforem“. Z české metropole, v níž podle V. Junka strávil 664 dní, odcestoval 27. září 1941, v den, kdy na pražskou dlažbu vstoupil jeho nástupce R. Heydrich.

V roce 1946 zatkli von Neuratha Francouzi, při norimberském procesu byl odsouzen k patnáctiletému vězení ve Spandau, odkud byl roku 1954 ze zdravotních důvodů propuštěn, a o dva roky později zemřel. 

Bohužel splnil úkol na výbornou, ale zradil ho alkohol

SS-Oberstgruppenführer Kurt Daluege (*1897—†1946) přiletěl na Ruzyňské letiště po atentátu 27. května 1942, neboť byl podle soudobého tisku jmenován 1. června prozatímně zastupujícím protektorem. Dne 4. června (v den Heydrichovy smrti) ho čekalo definitivní jmenování. Řešení dvou úkolů – vyšetření atentátu a pomsty Čechům – se ujal již dopoledne téhož dne naplno a suveréně. Obklopil se spolupracovníky vč. K. H. Franka, a vyhlásil stanné právo, které pokračovalo tím, čemu se říká heydricháda. (Za zmínku stojí, že ti, kteří napomohli nacistům k dopadení atentátníků, obdrželi odměny ve výši od 10 000 do 5 milionů korun; německá marka měla hodnotu deseti českých korun.)

V. Junek ho charakterizuje jako muže, který dovedl svůj „talent ke zbytečnému nevyčnívání až k dokonalosti“, a „byl vždy k dispozici ve správné chvíli a na správném místě“. Nutno dodat, že jeho píle nebyla vyvolána nenávistí k Čechům, nýbrž šlo mu o to „pouze“ splnit profesionálně úkol zadaný mu vůdcem. 

Jelikož ani jemu nevyhovoval protektorský byt na Pražském hradě, a horní zámek v Panenských Břežanech odmítala vdova po Heydrichovi opustit, využil již na podzim 1942 vyvlastněný zámek na Dobříši, kam se za ním přistěhovala z Německa i jeho rodina.

Ovšem na jaře 1943 jakoby Kurt Daluege ztrácel svoji akčnost, což se projevilo mj. tím, že „nechával v politických otázkách protektorátu Frankovi zcela volné pole působnosti.“ V Praze jakoby na něj padaly důsledky jeho aktivit, postihly ho dva infarkty, a na Dobříš se utíkal jako do záchranné stanice. Za těchto okolností není překvapením, že začal nekontrolovatelně pít a dokonce se zhroutil; podle některých pramenů trpěl progresivní duševní poruchou vyvolanou zřejmě syfilidou. Proto ho v květnu 1943 označil Himmler za choromyslného. Daluege se ještě zúčastnil pražské tryzny na roční výročí smrti Heydricha, která se konala 4. června 1943, a 20. srpna téhož roku byl odvolán.

Po skončení války ho Britové na žádost naší vlády vydali do Československa, kde nad ním vynesl mimořádný lidový soud trest smrti. Poprava se konala 23. října 1946 v Praze a jeho ostatky byly uloženy na Ďáblickém hřbitově do neoznačeného hrobu. 

Vynikající úředník, který to však v Praze vzdal

Dne 20. srpna 1943 byl do funkce zastupujícího říšského protektora jmenován devětašedesátiletý Wilhelm von Frick (*1877—†1946), jehož znal Hitler již z počátků své kariéry, a který vedl úspěšně deset let říšské ministerstvo vnitra. Do Prahy přijel na předem vyklizené Hlavní nádraží teprve 17. října, ale nepatřil k lidem, kteří se vší mocí snaží o to, aby byli dobře vidět. Pracoval raději v pozadí. Zpočátku se sice snažil K. H. Frankovi v lecčem odporovat, ale brzy to vzdal a – jak píše V. Junek – schvaloval „všechna Frankem navrhovaná (…) drakonická opatření a pečlivě signoval rozsudky smrti mimořádných i lidových soudů.“ V posledních měsících války už von Frick nechával vše na Frankovi, který uvítal, že protektor ani nedocházel na pracovní porady. 

Čtvrtý pražský protektor žil s rodinou v bytě protektorů na Pražském hradě. Když ho s rodinou opustil, nikdo si toho prý ani nevšiml, což dokazovalo, že byl už pouze nepotřebnou figurkou, neboť postup proti Pražskému povstání zahájenému 5. května 1945 byl zcela pod taktovkou jednookého Franka.

Tehdy už Frick bydlel několik týdnů ve vile jihozápadně od Mnichova (šlo o městečko Kempenhausen), kde byl po válce zatčen a skončil mezi obžalovanými na Norimberském procesu. Dne 1. října 1946 vyslechl rozsudek, podle nějž ho čekala smrti oběšením. Soud jako důvod uvedl, „že byl architektem policejního státu a činitelem spoluzodpovědným za zřízení teroristického systému koncentračních táborů, a také proto, že spáchal zločiny proti lidskosti a – jakožto příslušník nacionálněsocialistického vedení – i proti míru.“