Jde o dárek, o který prý požádala svého manžela Ferdinanda I. Habsburského (1526—1564) Anna Jagellonská, dcera Vladislava II. Jagellonského. I když on sám v Praze příliš často nepobýval, pro milovanou modrookou Annu začal chystat onen dárek u zdejšího panovnického sídla ochotně a s láskou.

Lakotní Češi císaře rozzlobili

Jak známo, Ferdinand I. sice po svém zvolení slíbil, že se na Pražském hradě usadí a dal tu vybudovat v letech 1528—1529 pro manželku nové prostory včetně lázně. S hradní lázní ovšem byl problém, protože český sněm (který schvaloval císaři všechny náklady na pražské stavební práce) ji několikrát odmítl vyplatit, byť měla přijít na „zanedbatelných“ 600 kop grošů. (Za tuto částku se dalo v 16. století koupit 30 párů tažných volů, a roční výplata čeledína činila 5 kop grošů.) Občas se také stávalo, že sněm sice částku odsouhlasil, leč Česká dvorská kancelář buď sdělila, že „peníze pod rukama nejsou“, nebo rozpočet seškrtala. Ferdinand I. se vždy velmi zlobil a poukazoval na to, že Vídeň se k jeho požadavkům staví mnohem vstřícněji. 

Manželův dárek z lásky nikdy neviděla

Aby mohla císařova manželka Anna pobývat v Praze v přepychovějších a především zdravějších prostorách, začal v Královské zahradě budovat v dubnu 1538 dodnes slavný Královský letohrádek, Belvedér či Letohrádek královny Anny. 

Bohužel o devět let později, dne 27. ledna 1547, čtyřiačtyřicetiletá Anna zemřela. Došlo k tomu tři dny po porodu patnáctého potomka, čímž skončilo šestadvacet let trvající zřejmě výjimečně šťastné panovnické manželství. 

Dokončení letohrádku se nedočkal ani Ferdinand I. Zemřel v červenci 1564 ve Vídni, ale jeho ostatky byly uloženy po slavném pohřbu 21. srpna 1565 do chrámu sv. Víta. Toho roku byl zdejší Belvedér dokončen, i když později se přestavoval. 

Ozdoba Královské hradní zahrady sloužila dalším Habsburkům 

Přepychově zařízený letohrádek měl být místem odpočinku, konaly se tu různé slavnosti, plesy, další čeští králové z habsburského rodu se zde zúčastňovali významných jednání apod. 

Zřejmě nejkrásnější chvíle tu prožíval císař Rudolf II., neboť se zde mohl zabývat astronomickým pozorováním a dokonce právě zde podle některých pramenů zemřel. Naopak Josef II. v letohrádku zřídil dělostřeleckou laboratoř a ubytoval v něm dělostřelce, kteří vyráběli i střelný prach. To se nelíbilo nejvyššímu purkrabímu Karlu hraběti Chotkovi (*1783—†1868). Obával se, že kdyby v laboratoři došlo k výbuchu, mohl by být ohrožen nedaleký Pražský hrad, a tak roku 1836 přesvědčil císaře Ferdinand V. Habsburského (1835—1848), aby dal dělostřelce vystěhovat. Chotek sice hodlal nádhernou stavbu zpřístupnit veřejnosti jako hvězdárnu, ale tento záměr se mu nepodařilo uskutečnit. 

Od chytání koroptví po indiánské slepice

Podle některých historiků se zachovaly zmínky o tom, že během budování Letohrádku královny Anny zedníci a kameníci často místo práce raději honili v Jelením příkopě koroptve. Možná prý za to mohl zčásti Ferdinand I., a zřejmě ještě více Rudolf II., kteří se snažili proměnit Královskou zahradu obklopující letohrádek v zajímavou podívanou. Lze říci, že tu bylo nač se dívat a co obdivovat. 

Ať to byly exotické a málo známé rostliny jako pomeranče, citrony, fíky, broskve, ananasovníky a kávovníky, či první tulipány v Evropě, které zaslal Rudolfu II. cařihradský vyslanec a které zde zasadil Pietro Andrea Matthioli (*1501—†1577). Kromě květeny tu rámusili lvi, papoušci, kolibříci a tehdejší velká vzácnost – perličky a krocani, jimž se říkalo indiánské slepice.