Dnes si představíme vyučeného strojního zámečníka Josefa Waltera (*1873—†1950), který začal roku 1897 podnikat v malé propůjčené dílně v dn. smíchovské Kořenského ulici. Hodlal se živit opravami vah a jízdních kol, takže mu stačilo celkem skromné vybavení dílny: jedna vrtačka, výheň, kovadlina, stolní nářadí a vlastnoručně vyrobený soustruh.
Stěhování po Smíchově
V roce 1898 dílnu přestěhoval do dn. Štefánikovy ulice, kde začal pracovat i jeho bratr Antonín a kde odstartovala výroba velocipedů z anglických součástek. O dva roky později Waltrova firma znovu změnila adresu: zůstala sice ve stejné ulici, ale nastěhovala se do větších pronajatých prostor. A zde Josef Walter vyrobil tehdejší hit – první jednoválcové a maximálně spolehlivé motorové kolo, které mu na výstavě Pražské obchodní a průmyslové komory vyneslo stříbrnou medaili. Veřejnosti se toto jeho „dítko“ představilo roku 1902, bylo označeno jako typ A, a mohlo se chlubit výkonem 2,2 kW neboli 3 HP. O tři roky později vyjelo z vrat nové dílny asi 30 dvouválcových motocyklů typu B o výkonu 2,9 kW (4 HP).
Pan majitel na nich vydělal tolik, že si mohl dovolit postavit na Smíchově v ulici Na Zatlance vlastní dílny, do nichž firmu přestěhoval roku 1905.
Motorové trojkolky šly na dračku
Roku 1908 oznámil výrobu motorové dvou až čtyřsedadlové trojkolky, což mělo být „pohodlné a bezpečné vozidlo“, které by „svou lehkostí a levnou cenou předčilo doposud užívané motorové dvoukolky s přívěsem“. Jeho „otec“ sliboval, že bude snadno ovladatelné a laciné. Tyto trojkolky dosahovaly rychlosti až 60 km/hod a na 100 km spotřebovaly 9 litrů benzinu.
Jelikož J. Walter své avizované sliby týkající se oné novinky splnil, zájem byl veliký, takže musel hledat nové prostory. Nakonec se rozhodl založit společnost s ručením omezeným, což byl jeho první krok k vybudování velké továrny v Jinonicích.
Ke slovu se dostaly automobily
Tehdy už na tom byl tak, že se zde mohl pustit i do výroby osobních automobilů, byť to znamenalo zřídit slévárnu, karosárnu, lakovnu, smaltovnu i zkušebnu s motorovou brzdou. Jeho první povoz tohoto typu vznikl roku 1913, a na trh vjely tři typy čtyřválcových automobilů označených jako W1, W2 a W3, vyráběných v sériích po deseti kusech. První dva typy byly čtyřsedadlové, třetí uvezl šest osob a byl z nich nejsilnější. Bylo pochopitelné, že v této době zastavil výrobu motocyklů. Automobilům se Waltrovka věnovala i po roce 1919.
K Waltrovým vozům přidám pro fanoušky pár odborných údajů. Původně mělo jít o jediný model o výkonu 13,2 kW (18 HP), ale nakonec vznikly dva vozy lišící se výkonem – 18,4 kW (25 HP) a 22,1 kW (30 HP). Následovala řada automobilů, mezi nimiž byl i „král silnic“, luxusní typ 6B, schopný jezdit rychlostí až 125 km/hod a „polykající“ 14—18 litrů na 100 km.
Zvítězily letecké motory
Úspěšnou výrobu přerušila 1. světová válka a přisadil si i požár, který jinonickou továrnu z jedné třetiny zničil. Waltrovka dodávala granáty a pracovala na vojenském motocyklu, ale v červnu roku 1919 se změnila v Akciovou továrnu automobilů Josef Walter a spol.
Od 20. let 20. století se továrna zaměřovala i na letecké motory a stala se jejich hlavním dodavatelem pro Československé státní aerolinie; některé motory byly její provenience, některé vyráběla na základě licence. Šlo o největší továrnu na letecké motory v Evropě.
Waltrovka bez zakladatele a ozubená kola
Waltrovka byla znárodněna roku 1946, stala se součástí nového národního podniku Letecké závody Praha a o tři roky později došlo k přejmenování na národní podnik Motorlet.
Josefa Waltera se tyto změny už netýkaly. V roce 1922 totiž z podniku odešel kvůli neshodám s členy představenstva; souhlasil ovšem s tím, že bývalá továrna ponese dál jméno Walter. Založil si nový podnik v Praze-Košířích, kde ještě několik let vyráběl ozubená kola, která vyvážel i do zahraničí. Cenné zkušenosti v něm získávali jeho synové – Ing. Jan Walter a Jaroslav Walter, který proslul jako konstruktér závodních motocyklů Walter a ČZ.
Příští týden si představíme ještě jednu slavnou osobnost motoristické historie – Františka Janečka.
