Včera, tedy 7. dubna, uplynulo 674 let od chvíle, kdy si budoucí císař Karel IV. v roce 1348 splnil svůj sen a založil pražskou univerzitu nesoucí právem jeho jméno. Byla prvním vysokým učením severně od Alp a východně od Říma, a on zvolil za její domov Prahu proto, že chtěl z české metropole vytvořit významné centrum Svaté říše římské, jejímž byl králem (a roku 1355 i císařem).

Pečeť na svatováclavském oltáři

Informace o vzniku této vysoké školy byla oficiálně oznámena během sněmu konaného v hradčanském areálu Pražského hradu, a to ve Starém královském paláci, stojícím na III. nádvoří naproti bazilice sv. Víta. Do ní zamířil z paláce slavnostní průvod tvořený nejvyšším duchovenstvem a šlechtou, v jehož čele šel český a římský král, který položil v bazilice na oltář sv. Václava zakládací listinu vysoké školy. 

Coby připomínku této události si nechala univerzita vyrýt na svoji pečeť tohoto panovníka pokorně klečícího se zakládací listinou před svatým Václavem, jemuž ji tímto gestem svěřoval do ochrany patrona české země. 

Lákavé studium generale neboli vysoké učení 

Samozřejmě zpočátku nová univerzita lákala studenty i učitele ze střední a východní Evropy. Jelikož výuka tu probíhala výlučně v latině, mohl kdokoli bez problémů přejít na jinou obdobnou vysokou evropskou školu, protože tento tehdejší jazyk učenců se užíval všude. 

Proč se z Fouska stal Crinitus? 

Přijetí na pražskou Univerzitu Karlovu vypadalo původně zcela jinak než dnes. Zájemci se na ní zapisovali často již po oslavě svých desátých narozenin, resp. jen co zvládli alespoň zčásti latinu. K písemné žádosti museli rodiče přiložit příslušný obnos (šlo o částku, za níž prý bylo možné zpočátku koupit dvě až tři ovce); teprve pak dostal budoucí studentík potvrzení o přijetí. S ním se však ještě vracel do školních škamen, aby dokončil základní vzdělání. Bývalo také zvykem, že budoucí „prvňák“ mohl za jistý poplatek přijmout nové jméno v latině, takže např. z Fouska se stal Crinitus neboli Dlouhovlasý.

Beánie, které vydržely necelá dvě století

Neobvyklý výraz „beán“ označoval ve středověku studentského nováčka, a podle něj byla označena i často krutá až sadistická mazácká procedura, která měla zbavit prvňáky tzv. „slámy z bot“. Beánie se odehrávaly několik dní obvykle v srpnu na nádvoří Karolina s vědomím univerzitních mistrů, kteří na nich měli dokonce osobní zájem, neboť z každého přijatého nováčka jim do kapes plynul jistý zisk. První vážné námitky proti krutostem páchaným při těchto obřadech vznesli teprve počátkem 16. století pražští kněží.

Post scriptum

O založení pražské univerzity se pokusil již roku 1294 král Václav II., ale uspěl jak známo teprve zmíněný Lucemburk. Jeho pražská univerzita však nebyla jedinou vysokou školou, kterou založil. Za svoji existenci mu vděčila vysoká učení v italském Arezzu (1355), v italské Sieně (1357), ve Florencii (1364), v Ženevě (1365) apod.; té pražské však věnoval největší pozornost. V době jejího založení fungovalo na našem kontinentě celkem 29 konkurentek: 15 v Itálii, 8 ve Francii, 5 ve Španělsku a 1 v Portugalsku.