V horní části proslulé Nerudovy ulice, od 14. do 17. stol. nazývané Dláždění, Na dláždění nebo Nad Strahovskou branou a od 17. do  19. stol. Krokevní nebo Ostruhová, narazíte vpravo ve směru od Hradu na Dům U Zeleného raka. Není samozřejmě jediný, jenž si zachoval historický portál a domovní znamení, které kdysi plnilo funkci domovního čísla.

Zelený rak a červený lev

Dům se štukovým zeleným rakem a s číslem popisným 43 sousedí s domem U Červeného lva. Od adaptace v roce 1968 je s ním dispozičně propojen přízemím a první úrovní suterénu. Právě gotické sklepy jsou na Malé Straně výjimečné. Rozsáhlý požár zachvátil v r. 1541 velkou část Malé Strany, Hradčan i Hradu. 66 procent budov lehlo popelem, stát zůstalo pouze 78 stavení. Prázdné parcely se postupně dočkaly výstavby nových domů a paláců, ale ty již samozřejmě žádné gotické sklepy neměly. Jenom „račí“ a „lví“ dům si zachoval části z počátku 14. stol., což je pro porovnání doba starší vlády Karla IV.

    

Obě znamení, stejně jako nedaleká bílá labuť, vznikla až v r. 1608. Dům U Zeleného raka byl několikrát přestavovaný, například v r. 1598. Soudobou barokní podobu získaly oba sousedící objekty v roce 1729.

Svatý Jan Nepomucký

V době svých právnických studií pobýval v Domě U Zeleného raka Jan Nepomucký, je zobrazen na frontální fasádě nad račím znamením. V Nerudově ulici se nalézá pod číslem popisným 213 Dům U svatého Jana Nepomuckého.

Štukový reliéf vrcholového klenáku v horní části pískovcového portálu zpodobuje generálního vikáře pražského arcibiskupa už na oblacích. Byť v čase vzniku znamení raka a Johánka z Pomuku nebyla Nerudova ulice jednou ulicí, nýbrž rozdělena Strahovskou branou tvořila ulice dvě, dům, o němž píši, nebyl po něm pojmenován. I když kdysi raci žili i ve Vltavě, v níž byl ukončen život slavného mučedníka katolické církve, nedomnívám se, to byl důvod, proč Dům U Zeleného raka obdržel toto znamení.

Malíř Petr Brandl

Na začátku 18. stol. vlastnila Dům U Zeleného raka matka Petra Brandla, která tady i umřela. Její syn, pokřtěný v tehdy ještě existujícím kostele sv. Václava na Malostranském náměstí, byl významným představitelem českého vrcholného baroka, malířem a portrétistou. Jedna z jeho prvních dochovaných maleb, Kající Máří Magdalena, vznikla pro kostel na Skalce v Mníšku pod Brdy, dnes zasvěcenému rovněž sv. Václavovi.

Brandl se účastnil též soutěže sochařské výzdoby Karlova mostu.

Kromě toho, že působil jako umělec v různých českých městech, rovněž podnikal v dolování zlata v Jílovém u Prahy. Zemřel však a byl pohřben v jiném důlním městě, v Kutné hoře, která se dodnes pyšní jeho posledními malířskými výtvory.       

Reprezentativní ulice a alchymie

Nerudova ulice byla důležitou částí Královské cesty vedoucí na Pražský hrad, takže budovy v ní stojící patřily k „dobrým adresám“. Největší rozmach Nerudovky nastal v době Rudolfa II., jediného panovníka z rodu Habsburků, který vládl z Pražského hradu, protože měl k Praze mnohem bližší vztah, nežli k Vídni.

Na Rudolfově pražském dvoře se pohybovalo množství dvořanů, umělců, vědců, a ano, i alchymistů. Ti všichni se potřebovali usadit co nejblíže panovníkova sídla. Proto během jeho panování zavládl v podhradí čilý stavební ruch. Ačkoli v této oblasti Prahy spojujeme dnes s alchymisty spíše Jánský vršek, jenž kolmo navazuje na Nerudovu ulici, i v ní bychom mohli na domovních znameních najít utajené odkazy na alchymii.

V alchymistické terminologii se substance s názvem „Zelený lev“ nebo „Zelený drak“ (všimněte si, jak se slovo drak podobá slovu rak) užívala na rozpouštění zlata. Toto rozpouštědlo stálo na samém začátku alchymistického Opus Magnum, Velkého díla.

Důležitým prvkem byl pro alchymisty fosfor, jenž představoval ducha. Alchymisté se domnívali, že má schopnost zachycovat světlo, protože bílá forma fosforu se u oxidace zeleně rozzáří. Arabové symbolicky vyjadřovali tuto proměnu příběhem o legendárním al-Chadirovi, který vedl pouštní nomády ke zdroji vody. Pověst o něm vypráví, že se po putování královstvím temnoty dostal k zářivě bílému skalnému vrchu. Všichni před ním byli z bělostné hory svrženi (stejně jako Jan Nepomucký z Karlova mostu), pouze al-Hadir zdárně vylezl na samý vrchol a dosáhl Fontány života. Když se z ní napil, jeho roucho zezelenalo, načež se stal nesmrtelným.

Ostatně i z hlediska evropské tradiční symboliky znamená zelená barva obnovu, regeneraci, plodnost, naději a nesmrtelnost.

Nesmíme zapomenout na sousední znamení červeného lva, které v alchymii zastupuje červený oxid železitý, rumělku nebo dokonce Kámen mudrců!

Jak napsáno výše, zelená znamená regeneraci, pod kterou si dnes často představujeme dovolenou. Jaká je to v této souvislosti náhoda, že právě v Domě U Zeleného raka sídlí v současnosti velice stylový hotel. Odpočinout si a zregenerovat své síly můžete v pokojích, z nichž každý je zařízený v jiném stylu a barevném provedení. Každý z nich je pojmenován podle významných osobností, které nějak souviseli s dějinami Prahy. Například po „nesmrtelném“ Karlovi IV., na jehož katedrálu a vladařské sídlo, Pražský hrad, hledí některá okna Domu U Zeleného raka…

Zajímají vás různé významy domovních znamení Prahy, včetně těch ne úplně běžných? Sledujte nás, další články na toto téma budou pokračovat!