Tomáš Černý: Mám rád málo přístupná místa, jako je zvonové patro věže chrámu svatého Víta
Tomáš Černý

Tomáš Černý je rozhlasový dramaturg a moderátor. Je velkým znalcem rozhlasových zvukových archivů, ze kterých připravuje mnohé pořady pro příležitostný rozhlasový stream Rádio Retro. Připravuje pořady pro Český rozhlas Vltava, je také dramaturgem pořadu Host Radiožurnálu / Host Lucie Výborné.

Která místa v Praze máte rád?

Budova Českého rozhlasu na Vinohradské třídě (Foto: Khalil Baalbaki, Český rozhlas)

Budova Českého rozhlasu na Vinohradské třídě (Foto: Khalil Baalbaki, Český rozhlas)

Mám docela centrum Prahy, protože se mi s ním spojuje vzpomínka na dobu, kdy jsem začal spolupracovat s Českým rozhlasem. Jako skoro patnáctiletý kluk jsem poprvé přijel do rádia v roce 1994 a od té doby stejnou cestou chodím do práce. Od metra kolem muzea, podchodem pod magistrálou, a pak kolem Transgasu… který už tam není. 

Které části Prahy jsou v současnosti spojené s vaším profesním životem?

Právě to centrum, ale jinak plno míst, kde jsem natáčel reportáže. Točím o Praze rád, protože to město nese hromadu příběhů. A taky rád poslouchám archivní pásky třeba ze šedesátých let, kde je o hlavním městě spousta pořadů a příspěvků. Mám rád málo přístupná místa, jako je zvonové patro věže chrámu sv. Víta, kde visí Zikmund, s obrovskou zvědavostí jsem s mikrofonem prošel Rudolfovu štolu, nebo naopak v živém přenosu vylezl na špičku věže Průmyslového paláce na Výstavišti… to jsou takové body mé pracovní historie a místa spojená se spoustou nervů, trémy a pocitu vítězství, že neselhala technika ani hlava. 

Tomáš Černý a Lucie Výborná natáčeli rozhovory pro Český rozhlas i v Afghanistánu s českými vojáky (Foto: Tomáš Černý, Český rozhlas)

Tomáš Černý a Lucie Výborná natáčeli rozhovory pro Český rozhlas i v Afghanistánu s českými vojáky (Foto: Tomáš Černý, Český rozhlas)

Čemu se aktuálně věnujete? 

Teď toho naběhám s mikrofnem po reportážích o něco méně, ale o to s větší zvědavostí se věnuju pořadu Host Lucie Výborné na Radiožurnálu. S Lucií nás spojuje smysl pro rozhlasovou rošťárnu, takže si vymýšlíme živá vysílání rozhovorů nejen ze studia, ale hlavně z různých míst, kde působí naši hosté. Stále také zkoumám rozhlasový archiv, z jehož fondů připravuji průběžné vysílání speciální digitální stanice Rádio retro, ve které uveřejňujeme kompletní znění historických nahrávek, a posluchači se tak můžou pokochat reportážemi nebo různými rozhovory starými desítky let, na které v běžném vysílání není pochopitelně prostor. Je to poučné a zábavné současně, je to příležitost udělat vysílání v jiném tempu, než je dneska běžné a to s sebou nese úplně jiný druh poslechového zážitku.   

Máte nějaké zkušenosti jako průvodce?

Žádné takové nemám.

Národní technické muzeum (Foto: archiv NTM/Facebook)

Národní technické muzeum (Foto: archiv NTM/Facebook)

Praha je plná příběhů. Podělíte se o nějaký svůj, který je s ní spojený?

Opět je to spojené s dobrodružstvím živého vysílání. Nezapomenu tak asi na rok 2005 nebo 2006, kdy jsme s kolegyní reportérkou Světlanou Lavičkovou dělali přímé vstupy z Pražské muzejní noci. Bylo tehdy třeba velmi rychle se přesouvat s vozem krátkovlnné vysílačky z místa na místo a šlo většinou doslova o vteřiny. Když jsme protáhli drát dlouhou vstupní chodbou Národního technického muzea, zůstal mi v ruce jenom ten kabel, ale na jeho konci nebyl připojený mikrofon. Ve sluchátkách z režie na Vinohradech jsem slyšel režisérku Táňu Smržovou, jak se mě zoufale ptá, zda už můžeme po hudbě začít vysílat. Opakovala mi, že je to za minutu, za půl minuty, za dvacet vteřin a já jsem stále držel v ruce jenom konec drátu. Pět vteřin před zapojením do vysílání se davem prodral technik a přicvaknul na kabel mikrofon. A jako by se nic nedělo, živý vstup mohl začít. Ale co člověku dělá srdce v těle, to bych nikomu nepřál. Přesto mám pocit velikosti dopravní haly NTM rád a kdykoli se tam dostanu, znovu si ten dojem vítězství nad tupým drátem s gustem připomenu. 

Průmyslový palác na holešovickém Výstavišti (Foto: archiv Výstaviště Praha / vystavistepraha.eu)

Průmyslový palác na holešovickém Výstavišti (Foto: archiv Výstaviště Praha / vystavistepraha.eu)

Kdybyste měl vybrat jedno místo, které podle vás stojí za to navštívit, jaké by to bylo?

Je to podle mě právě věž Průmyslového paláce na Výstavišti. Zvenčí to vypadá jako poměrně běžná záležitost, ale když se po točitém schodišti v blízkosti cimbálů tamních věžních hodin ocitnete, o něco výš vstoupíte do poměrně velkého prostoru s hodinovým strojem a v té chvíli jako byste se ocitli v klasické ilustraci z verneovky nebo v Zemanově filmu. Nýtovaná konstrukce, nosníky, vzpěry… tlumené světlo průsvitných skleněných ploch tvořících stěny… točité schodiště vedoucí na vrchol věže… atmosféra tam nahoře je vážně okouzlující. 

 

Foto: © Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Kde se o Tomáši Černém dozvíte víc?

 

P.S. V rámci aktuální série rozhovorů se zajímavými lidmi o Praze jsem oslovila také rozhlasového dramaturga a moderátora, znalce a milovníka rozhlasových zvukových archivů, Tomáše Černého. Rozhovor mi ochotně poskytl. A dostala jsem k tomu všemu od něj ještě překrásný dárek, o který bych se s vámi všemi ráda podělila. A tak činím. A s vděčností v srdci děkuju za tuhle krásnou možnost se o něco takového s vámi podělit. Hezky si to vychutnejte a užijte. Aneb, jak říká Petr Horký, když zve na videa na svém YouTube kanálu, dejte si! 🙂 Přeju krásné, klidné a radostné dny plné inspirace a sluníčka vám všem, hodně zdraví a pohody, Kristýna Maková

Sledujte PKK i na sociálních sítích

Máte pro nás námět na téma nebo článek? Máte zájem o rozhovor nebo máte tip na zajímavého respondenta? Ozvěte se nám.

 

Chtěli byste na portálu Praha křížem krážem publikovat vlastní článek? Nebo máte zájem o smysluplné PR pro svůj projekt, knihu nebo podnik? Napište nám.