Stanislava Jarolímková: Snažím se čtenářům nabízet méně známé informace o událostech, místech i lidech

autor: 26, Říjen 2020Rozhovory

Stanislava Jarolímková (Foto: archiv Stanislavy Jarolímkové)

Spisovatelka a novinářka Stanislava Jarolímková je pražská rodačka. Po absolvování Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy u své profese zůstala do roku 1978 a opět se k ní vrátila v roce 1991. Tehdy začala spolupracovat jako novinářka na volné noze s předními pražskými deníky a časopisy, s televizí a rozhlasem, jimž nabízela zejména méně známé zajímavosti z řady oborů, kromě toho otiskovala rozhovory, fejetony a povídky a připravovala „na klíč“ některé rubriky a jeden celý časopis. Jak sama říká, i když práce novináře – a zvláště na volné noze – není snadná, neměla důvod si stěžovat: psala to, co ji bavilo, a velmi ji těšilo, že mezi redakcemi i čtenáři byl o její články vždy zájem. Zakládá si na tom, že nikdy nenapsala nic, co by si musela vyčítat a za co by se musela stydět. Knihy začala psát v roce 1999. Kromě spolupráce na renomovaném rozšířeném a aktualizovaném vydání publikace profesora Josefa Švejcara „Péče o dítě“ má k dnešnímu dni na svém kontě 34 vydaných knížek.

Která místa v Praze máte ráda?

Královská obora Stromovka (Zdroj: Prague City Tourism)

Královská obora Stromovka (Zdroj: Prague City Tourism)

Jsem rodák od Vltavy a dětství jsem prožila z velké části v nádherném pražském parku Stromovka, u níž jsme bydleli, a kde vyrůstali i naši dva synové, takže je dodnes mojí srdeční záležitostí. I když povodeň zničila Růžový sad, který se mi nejvíce líbil, je zde v každé roční době co obdivovat a čím se těšit. A mám ráda i Vyšehrad, kde se mi krásně relaxuje a kde nezapomínám ověřovat například to, že na hrobu Karla Čapka je stále mistička, která má podle jeho přání sloužit jako pítko pro ptáky.

Které části Prahy jsou v současnosti spojené s vaším profesním životem?

Dnes už především Vinohrady, respektive okolí Českého rozhlasu, eventuálně sídla nakladatelství, pro která píšu.

Čemu se aktuálně věnujete?

Poté, co jsem napsala sedm pragensií, se věnuji všeobecné historii, a to jak české, tak světové a snažím se nabízet méně známé informace o událostech, místech i lidech. Nedávno mi vyšly „Slavné Češky a jejich blízcí“, „Slavní Češi a jejich blízcí“, po nich vyšla knížka pro starší děti o životě na českých panovnických hradech nazvaná „Sídla českých panovníků“, a dokončila jsem s Janem Rosákem knihu, která vyšla v září a je výtahem z mých sedm let trvajících vstupů do jeho pátečního pořadu Šťastnou cestu. Vyšla pod názvem „Od andělů po žárovky – 100 historických zajímavostí“ v září letošního roku.

Máte nějaké zkušenosti jako průvodkyně?

Protože mi několik akreditovaných průvodců napsalo, že zejména moje dvoudílné Netradiční procházky Prahou jsou pro ně vítaným zdrojem méně známých a pro jejich klienty snadno zapamatovatelných zajímavostí, tak bych řekla, že jsem napsáním těchto dvou dílů (plus pěti klasických pragensií) svoji průvodcovskou roli splnila – byť u klávesnice PC.

Nicméně několika lidem jsem doporučila navštívit v přízemí České pojišťovny ve Spálené ulici čp. 76/14 úhoře Pepíka, který se tu prohání v malé nádržce. Je už jejím třetím obyvatelem, protože prvního Pepíka do ní vypustil roku 1914 zaměstnanec pojišťovny Vratislav Werich za přítomnosti synka Jana, budoucího herce.

Chirurg Rudolf Jedlička (uprostřed). Foto: Česká televize

Chirurg Rudolf Jedlička (uprostřed). Foto: Česká televize

A čtenářům tohoto rozhovoru nabízím ještě jeden příběh související s náměstím Republiky (u nějž se nacházelo v letech 1383-1484 sídlo několika českých králů zvané Králův dvůr, které připomíná Králodvorská ulice). Zde stál v 19. století na místě dnešní České spořitelny hotel, jehož majitel zakoupil pro zábavu hostů rentgen, aby si lidé mohli prohlížet svoji vlastní kostru, neboť tehdy málokdo tušil, že rentgenové paprsky mohou být za jistých okolností nebezpečné. O tomto přístroji věděl pražský lékař Rudolf Jedlička (který později založil dnešní Ústav pro matku a dítě v Podolí a Jedličkův ústav pro postižené děti), a když k němu počátkem roku 1896 přišel tesař, jenž spolkl dlouhý hřeb, odvedl ho sem, aby ho zrentgenoval a následně odoperoval. Byl to první operativní zákrok v celém Rakousko-Uhersku provedený na základě rentgenového vyšetření

Praha je plná příběhů. Podělíte se o nějaký svůj, který je s ní spojený?

Mám hned dva osobní zážitky, o které se ráda podělím. Jeden je z roku 2011, kdy jsem se zúčastnila na dvoře Náprstkova muzea malé slavnosti u příležitosti zasazení Pepičky II. – mladé břízky, přivezené ze zahradnictví v Bříství u Nymburka, která se stala nástupkyní své předchůdkyně Pepičky I. Tu si přinesla Náprstkova manželka Pepička jako malou sazeničku ze Šárky víceméně nedopatřením spolu s lučními květy, které si tam natrhala. Zasadila ji na střechu přístavku, kde byla jakási visutá zahrádka, ale když bříza povyrostla, musela být za pomoci tehdejšího ředitele pražských sadů Františka Thomayera přesazena na dvorek. Pokácena byla krátce před onou říjnovou slavností, a to z bezpečnostních důvodů, neboť se na ní začaly objevovat pukliny, z nichž jednu obsadily vosy.

Fragment kostela Stětí svatého Jana Křtitele na Vyšehradě (Foto: © Kristýna Maková, Praha křížem krážem)

Fragment kostela Stětí svatého Jana Křtitele na Vyšehradě (Foto: © Kristýna Maková, Praha křížem krážem)

Druhý osobní zážitek se týká Vyšehradu, kde jsem měla možnost roku 2012 navštívit v doprovodu architekta Ondřeje Šefců „ukrytý“ kostel Stětí sv. Jana Křtitele. Vyrostl ve 14. století v ulici K Pevnosti (najdeme ho za kaplí Panny Marie Šancovní), a to přímo na hraně vyšehradské skály, byl součástí hradeb z doby Karla IV. a obklopovaly ho domky. Jenže v 17. století padlo rozhodnutí vybudovat nové hradby, a protože jejich stavitelé označili kostelík s věží viditelnou zdálky za nestrategický, nejenže mu odbourali věž, ale „ukryli“ ho do hradeb.

Kdybyste měla vybrat jedno místo, které podle vás stojí za to navštívit, jaké by to bylo?

Slavné architektonické skvosty najdeme zejména v centru Prahy na každém kroku a samozřejmě k nim patří i jižní strana Staroměstské radnice. Tyto objekty však obvykle známe či je nacházíme v knihách a tiskovinách. Podle mne ale stojí za to podívat se třeba na jižní křídlo zmíněné radnice ze severní strany. Ukázala jsem jeho fotografii řadě Pražanů, a jen málokdo poznal, o jak slavný objekt jde.

 

Foto: archiv Stanislavy Jarolímkové

 

Kde se o aktivitách Stanislavy Jarolímkové dozvíte víc?

Sledujte PKK i na sociálních sítích

Máte pro nás námět na téma nebo článek? Máte zájem o rozhovor nebo máte tip na zajímavého respondenta? Ozvěte se nám.

 

Chtěli byste na portálu Praha křížem krážem publikovat vlastní článek? Nebo máte zájem o smysluplné PR pro svůj projekt, knihu nebo podnik? Napište nám.