Kajetáni neboli theatini přišli do Čech v 17. století, a Karlův most zdobí Brokoffovo sousoší jejich patrona sv. Kajetána, stojící (bráno od staroměstské strany) po pravé straně jako 4. před malostranskými věžemi. V Praze si příslušníci tohoto řádu žili jako bavlnce, a to z velké části díky synovi defenestrovaného místodržícího.
První dar se nacházel v Břevnově
Kajetáni za něj vděčili nejvyššímu purkrabí Bernardu Ignáci Janu hraběti Martinicovi (*1603—†1685), synu Jaroslava Bořity z Martinic a jeho manželky Marie Eusebie hraběnky z Martinic, rozené Šternberkové. Purkrabí zdědil roku 1649 po matce pozemek na tehdejším předměstí, postavil na něm roku 1666 kapli Panny Marie Altöttinské (kopii kaple v hornobavorském Altöttinku), a daroval ji kajetánům spolu se dvěma dalšími kapličkami a s vinicí. Tehdy se kapličce začalo říkat Kajetánka.
Ke kapli se konala slavná procesí, jichž se zúčastňovala i vysoká šlechta, a dokonce ji roku 1672 navštívil i Leopold I. a roku 1680 jeho třetí manželka Eleonora. Na přání Bernarda Ignáce Jana zde byla roku 1685 uložena třetina jeho srdce.
Druhý „balíček“ darů se nacházel na renomované adrese blízko Pražského hradu.
V Thunovské ulici čp. 192/27 získali kajetáni od téhož Martinice nejprve dům, v němž si roku 1672 zřídili klášter, k němuž patřila i protáhlá stupňovitá zahrada. Měla rozlohu 2085 m², nacházela se mezi Nerudovou ulicí a Zámeckými schody navazujícími na Thunovskou ulici, a končila u hradní rampy.
Aby měli členové tohoto řádu kde kázat, nechala jim další šlechtična Ludmila Benigna hraběnka ze Šternberka postavit roku 1672 v místě dn. ulice Ke Hradu kapli zasvěcenou Panně Marii Einsiedelnské, ochránkyni slavného švýcarského poutního místa.
Tato mariánská socha sem byla přinesena v průvodu tvořeném mj. pražským arcibiskupem, císařem Leopoldem I. a snad všemi šlechtici, kteří byli tehdy přítomni v Praze, a umístěna byla na sloup tyčící se u vchodu do kaple.
Přežila pouze socha
Protože kaple byla malá, vyrostl na darovaném pozemku vedle kláštera na místě dvou domů v letech 1691—1717 kajetánský kostel Panny Marie Matky ustavičné pomoci.
Řád theatinů zrušil roku 1783 Josef II. a kaple byla roku 1791 po 119 letech prodána za 260 zlatých zámeckému stavebnímu úřadu, který ji nechal rok nato zbourat. „Kromě podezdívky vysoké zachoval se z kostelíka i přízemek zdí základních s původní podlahou.“ (Od 80. let minulého století zde byla dnes již zrušená kavárna Kajetánka.)
Socha Panny Marie Einsiedelnské přežila a zůstala na svém místě. Společnost jí dělala nejprve socha sv. Ludmily s vnoučkem Václavem, která však byla přestěhována na Karlův most (místo sochy sv. Václava, která spadla při povodni roku 1784 do Vltavy). Roku 1906 ji nahradila socha sv. Václava.
Kajetánské terasy a fontána s motýlími křídly
Zahrada kajetánů se stala v 60. letech minulého století majetkem Pražského hradu, a součástí její postupné obnovy se stala roku 1971 kinetická fontána zvaná Oblak od akademického sochaře Vladimíra Janouška. Jelikož byla třímetrová a vážila kolem tuny, musela být do stupňovité zahrady dopravena vrtulníkem.
Bohužel zanedlouho došlo k sesuvu půdy, fontána zůstala bez vody, a tak byla v roce 2012 demontována a umístěna do sbírky Nadace Věry a Vladimíra Janouškových.
Po pár krocích uvidíte hlavní průčelí paláce pánů z Hradce
Tento palác na Zámeckých schodech je důkazem, že štědrost vůči katolické církvi se vyplácela. Od roku 1602 v něm žil defenestrovaný Vilém Slavata z Chlumu a Košumberku, který se oženil s dcerou Jáchyma z Hradce. Od tchána ho zčásti dostal jako svatební dar a zčásti ho odkoupil, a až do roku 1691, kdy jeho rod vymřel po meči, se mu říkalo Slavatovský.
