Šlechtické dary pro kajetány a důmyslná fontána
Fontánu zv. Oblak tvořil bronzový podstavec se dvěma bronzovými křídly, připomínajícími křídla motýla, která uváděla do pohybu voda dopadající na ně z vodotrysku. (Kresba: Jiří Filípek)

Kajetáni neboli theatini přišli do Čech v 17. století, a Karlův most zdobí Brokoffovo sousoší jejich patrona sv. Kajetána, stojící (bráno od staroměstské strany) po pravé straně jako 4. před malostranskými věžemi. V Praze si příslušníci tohoto řádu žili jako bavlnce, a to z velké části díky synovi defenestrovaného místodržícího.

První dar se nacházel v Břevnově

Kajetáni za něj vděčili nejvyššímu purkrabí Bernardu Ignáci Janu hraběti Martinicovi (*1603—†1685), synu Jaroslava Bořity z Martinic a jeho manželky Marie Eusebie hraběnky z Martinic, rozené Šternberkové. Purkrabí zdědil roku 1649 po matce pozemek na tehdejším předměstí, postavil na něm roku 1666 kapli Panny Marie Altöttinské (kopii kaple v hornobavorském Altöttinku), a daroval ji kajetánům spolu se dvěma dalšími kapličkami a s vinicí. Tehdy se kapličce začalo říkat Kajetánka.

Ke kapli se konala slavná procesí, jichž se zúčastňovala i vysoká šlechta, a dokonce ji roku 1672 navštívil i Leopold I. a roku 1680 jeho třetí manželka Eleonora. Na přání Bernarda Ignáce Jana zde byla roku 1685 uložena třetina jeho srdce.

Druhý „balíček“ darů se nacházel na renomované adrese blízko Pražského hradu.

V Thunovské ulici čp. 192/27 získali kajetáni od téhož Martinice nejprve dům, v němž si roku 1672 zřídili klášter, k němuž patřila i protáhlá stupňovitá zahrada. Měla rozlohu 2085 m², nacházela se mezi Nerudovou ulicí a Zámeckými schody navazujícími na Thunovskou ulici, a končila u hradní rampy. 

Kaple Panny Marie Einsiedelnské byla malá, ale finančně nákladná, neboť vyrostla „na příkrém svahu hory zámecké“ a musela tudíž dostat neobvykle vysokou podezdívku. (Kresba: Jiří Filípek)
Kaple Panny Marie Einsiedelnské byla malá, ale finančně nákladná, neboť vyrostla „na příkrém svahu hory zámecké“ a musela tudíž dostat neobvykle vysokou podezdívku. (Kresba: Jiří Filípek)

Aby měli členové tohoto řádu kde kázat, nechala jim další šlechtična Ludmila Benigna hraběnka ze Šternberka postavit roku 1672 v místě dn. ulice Ke Hradu kapli zasvěcenou Panně Marii Einsiedelnské, ochránkyni slavného švýcarského poutního místa. 

Tato mariánská socha sem byla přinesena v průvodu tvořeném mj. pražským arcibiskupem, císařem Leopoldem I. a snad všemi šlechtici, kteří byli tehdy přítomni v Praze, a umístěna byla na sloup tyčící se u vchodu do kaple. 

Přežila pouze socha

Protože kaple byla malá, vyrostl na darovaném pozemku vedle kláštera na místě dvou domů v letech 1691—1717 kajetánský kostel Panny Marie Matky ustavičné pomoci. 

Socha sv. Václava, a na vysokém sloupu soška Panny Marie Einsiedelnské (Foto: Miloslav Čech)
Socha sv. Václava, a na vysokém sloupu soška Panny Marie Einsiedelnské (Foto: Miloslav Čech)

Řád theatinů zrušil roku 1783 Josef II. a kaple byla roku 1791 po 119 letech prodána za 260 zlatých zámeckému stavebnímu úřadu, který ji nechal rok nato zbourat. „Kromě podezdívky vysoké zachoval se z kostelíka i přízemek zdí základních s původní podlahou.“ (Od 80. let minulého století zde byla dnes již zrušená kavárna Kajetánka.)

Socha Panny Marie Einsiedelnské přežila a zůstala na svém místě. Společnost jí dělala nejprve socha sv. Ludmily s vnoučkem Václavem, která však byla přestěhována na Karlův most (místo sochy sv. Václava, která spadla při povodni roku 1784 do Vltavy). Roku 1906 ji nahradila socha sv. Václava.

Kajetánské terasy a fontána s motýlími křídly

Zahrada kajetánů se stala v 60. letech minulého století majetkem Pražského hradu, a součástí její postupné obnovy se stala roku 1971 kinetická fontána zvaná Oblak od akademického sochaře Vladimíra Janouška. Jelikož byla třímetrová a vážila kolem tuny, musela být do stupňovité zahrady dopravena vrtulníkem. 

Fontánu zv. Oblak tvořil bronzový podstavec se dvěma bronzovými křídly, připomínajícími křídla motýla, která uváděla do pohybu voda dopadající na ně z vodotrysku. (Kresba: Jiří Filípek)
Fontánu zv. Oblak tvořil bronzový podstavec se dvěma bronzovými křídly, připomínajícími křídla motýla, která uváděla do pohybu voda dopadající na ně z vodotrysku. (Kresba: Jiří Filípek)

Bohužel zanedlouho došlo k sesuvu půdy, fontána zůstala bez vody, a tak byla v roce 2012 demontována a umístěna do sbírky Nadace Věry a Vladimíra Janouškových. 

Po pár krocích uvidíte hlavní průčelí paláce pánů z Hradce

Tento palác na Zámeckých schodech je důkazem, že štědrost vůči katolické církvi se vyplácela. Od roku 1602 v něm žil defenestrovaný Vilém Slavata z Chlumu a Košumberku, který se oženil s dcerou Jáchyma z Hradce. Od tchána ho zčásti dostal jako svatební dar a zčásti ho odkoupil, a až do roku 1691, kdy jeho rod vymřel po meči, se mu říkalo Slavatovský.

Dům pánů z Hradce, svého času zvaný Slavatovský, stojí rozhodně za pohled (Foto: Miloslav Čech)
Dům pánů z Hradce, svého času zvaný Slavatovský, stojí rozhodně za pohled (Foto: Miloslav Čech)

Přihlaste se k odběru newsletteru

A články z rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové vám budou chodit zdarma přímo do vaší e-mailové schránky.

Máte rádi články z rubriky Pražské okénko?

Podpořte jejich vznik libovolnou částkou.
Načtěte do svého bankovnictví tento QR kód a nastavte částku dle libosti. Přednastaveno tam je 300 Kč, v jaké výši bude váš příspěvek, je jen na vás. Peníze takto posíláte na účet č. 4542775036/5500 vedený u Raiffeisenbank. Děkujeme.

Stanislava Jarolímková

Stanislava Jarolímková

Autorka rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové. Její medailonek najdete tady.

Autory ilustrací pro rubriku jsou Karel Benetka, Jiří Filípek a Miloslav Čech.

Rubriky

Sledujte PKK i na sociálních sítích

Máte pro nás námět na téma nebo článek? Máte zájem o rozhovor nebo máte tip na zajímavého respondenta? Ozvěte se nám.

 

Chtěli byste na portálu Praha křížem krážem publikovat vlastní článek? Nebo máte zájem o smysluplné PR pro svůj projekt, knihu nebo podnik? Napište nám.