Silvestr – mládě mezi svátky
Vousatý starý rok popohání hodiny, aby už mohl předat vládu novému maličkému králi. (Kresba: Jiří Filípek)

Dnes považujeme za samozřejmost, že silvestrovský večer je věnován loučení s rokem starým a vítání jeho nástupce. Jen málokdo však tuší, že nádech výjimečnosti získal Silvestr teprve poměrně nedávno.

Staří Slované to viděli jinak

V době, kdy ještě bývali takzvanými pohany, počítali rok v souvislosti se slunovratem od 25. prosince, na čemž nic nezměnilo ani šířící se křesťanství. Poprvé se lednový „rival“ objevil v kronice českého kronikáře Kosmy a v diplomatických materiálech z doby vlády Přemysla II. Otakara a Václava II., tedy na přelomu 13. a 14. století. V ostatních sférách života našich předků však až do nástupu Václava IV., tedy po roce 1378, nadále vítězil pětadvacátý prosinec. 

Tomu začal první leden vážně konkurovat teprve během 15. století a na celé čáře nad ním zvítězil ve století 16., a to zřejmě pod vlivem římského práva a vydávání tištěných kalendářů. Oficiálně byl začátek roku stanoven na první lednový den v habsburské říši – a tedy i u nás – za Ferdinanda II. Habsburského (1619, 1620—1637), což znamenalo oddělení občanského a církevního roku.

V 16. století prý začala i tradice novoročních předsevzetí, ale jejich splnění bývalo zřejmě stejně problémové, jak dnes. 

Vousatý starý rok popohání hodiny, aby už mohl předat vládu novému maličkému králi. (Kresba: Jiří Filípek)
Vousatý starý rok popohání hodiny, aby už mohl předat vládu novému maličkému králi. (Kresba: Jiří Filípek)

Začaly s tím ometačky 

Přesto ještě dlouho býval u nás konec kalendářního roku téměř obyčejným dnem, o němž bylo známo pouze to, že je zasvěcen památce papeže Silvestra I., který zemřel 31. prosince roku 335. 

Výjimečným se stával od přelomu 18. a 19. století a to kupodivu nejdříve na venkově. Tehdy staré chudé ženy oblečené do bílého (někdy prý do černého) s hlavou omotanou bílým šátkem, který jim téměř zakrýval celý obličej, obcházely dopoledne vesnici, třikrát zaklepaly na dveře a bez pozvání vstoupily do kuchyně. Zde ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého třikrát ometly březovou větvičkou kamna, aby dobře hřála a nic se na nich nepřipálilo, a popřály hospodáři, aby jemu i rodině „Pánbůh dal šťastnej novej rok“. Za toto „vystoupení“ vyinkasovaly od hospodyně pár drobných.

Města začala slavit Silvestra o něco později a navíc posvém. Nejprve muži chodívali do hospody, zatímco ženy na ně čekaly doma, a od poloviny 19. století se lidé obojího pohlaví bavili v kabaretech či šantánech, ev. v podnicích sice horších kvalit, ale levnějších. 

Pozor na štěstí

Jídelníček posledního dne roku býval dlouho podobný jako na Štědrý den, ale počátkem 19. století se k nám začal šířit německý zvyk, jímž byl o půlnoci servírovaný ovar s kroupami a s křenem smíchaným s jablky. Od počátku 20. století se jídalo pečené selátko, které mělo zajistit pro nový rok štěstí, a o půlnoci přicházela na stůl čočka; ta měla zajistit peníze. Naopak jíst se nesměli opeřenci, protože pak by štěstí dozajista ulétlo, ani rychlonohá zvířata, neboť by štěstí pro změnu uteklo. 

Čím dál oblíbenějším se stával půlnoční přípitek šampaňským, který naši předkové odkoukali počátkem minulého století od Francouzů. Rachejtle se u nás zapojily do oslav zejména po pádu železné opony. 

Silvestr se dlouho netýkal dětí, ale ty už netrpělivě čekaly na šestý lednový den nového roku, kdy budou chodit coby tři králové od domu k domu, a ukládat do košíků výslužku.

Přihlaste se k odběru newsletteru

A články z rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové vám budou chodit zdarma přímo do vaší e-mailové schránky.

Máte rádi články z rubriky Pražské okénko?

Podpořte jejich vznik libovolnou částkou.
Načtěte do svého bankovnictví tento QR kód a nastavte částku dle libosti. Přednastaveno tam je 300 Kč, v jaké výši bude váš příspěvek, je jen na vás. Peníze takto posíláte na účet č. 4542775036/5500 vedený u Raiffeisenbank. Děkujeme.

Stanislava Jarolímková

Stanislava Jarolímková

Autorka rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové. Její medailonek najdete tady.

Autory ilustrací pro rubriku jsou Karel Benetka, Jiří Filípek a Miloslav Čech.

Rubriky

Sledujte PKK i na sociálních sítích

Máte pro nás námět na téma nebo článek? Máte zájem o rozhovor nebo máte tip na zajímavého respondenta? Ozvěte se nám.

 

Chtěli byste na portálu Praha křížem krážem publikovat vlastní článek? Nebo máte zájem o smysluplné PR pro svůj projekt, knihu nebo podnik? Napište nám.