Rudolf a Zdeňka Frimlovi, Hašler a výjimečný dům
Dům U Zlatého hroznu i s detailem delfína. (Foto: Miloslav Čech)

Při vyslovení jména Rudolfa Frimla nám většinou naskočí árie z operety z roku 1924 „Ó Rose Mary, buď mojí“. Dnes si ale připomeneme stručně jeho životopis, představíme jeho sestru a řekneme si pár zajímavostí o domě, v němž sourozenci bydleli.

Rudolf nemusel zůstat u těsta

Budoucí mistr improvizace R. Friml s původním příjmením Fryml (*1879—†1972) se narodil v Praze do pekařské rodiny, ale nemusel zůstat u otcova řemesla. Roku 1895 mohl nastoupit na pražskou konzervatoř, kde získal mnoho zkušeností od Antonína Dvořáka (který tu po svém návratu z Ameriky začal znovu vyučovat). Na přelomu let 1901 a 1902 pobyl čtyři měsíce na prvním turné po Spojených státech, roku 1904 odplul za „Velkou louži“ podruhé, a to za peníze získané za své velmi ceněné „Písně Závišovy“, a roku 1906 se v Americe usadil natrvalo.

Rudolf Friml byl pohledný muž. (Kresba: Jiří Filípek)
Rudolf Friml byl pohledný muž. (Kresba: Jiří Filípek)

Rok před tím, než odjel na druhé turné po USA, se Na Perštýně v Niklově vinárně setkal s Karlem Hašlerem (*1879—†1941), který tehdy poznal jeho sestru Zdeňku (*1877—†1946). Friml ho požádal, aby na ni dal za jeho nepřítomnosti pozor, což byl pro Hašlera příjemný úkol. Do černovlasé Zdeňky s mandlovýma očima se totiž zamiloval. Nebylo proto divu, že za ní ochotně a rád chodíval do dvoupokojového bytu s arkýřem, který si pronajala s bratrem po matčině smrti v domě U Zlatého hroznu čp. 78 na rohu ulic Nový Svět 5 a Kapucínská 4, odkud byl krásný výhled na kapucínskou klášterní zahradu a na výběžek Jeleního příkopu. (Ještě dodám, že kupodivu i oblast kolem Nového Světa trápily povodně, ovšem posvém: „zlobila“ tu stoupající spodní vodou.)

Zdenka Frimlová byla pohledná dívka milující vážnou hudbu a bratrovi byla podobná. (Kresba: Jiří Filípek)
Zdeňka Frimlová byla pohledná dívka milující vážnou hudbu a bratrovi byla podobná. (Kresba: Jiří Filípek)

Dům, který jakoby do Nového Světa nepatřil

Je považován za jeden ze zdejších nejhonosnějších domů a připomíná menší měšťanský palác. Postavil ho na pozemku o nepravidelném půdorysu roku 1694 hradčanský obyvatel Abraham Unkoffer na místě, kde stávala starší středověká zástavba, která byla pobořena za třicetileté války i v roce 1648, kdy Švédové obsadili a vydrancovali Malou Stranu a Hradčany. Stavitel dal svůj dům vyzdobit freskami, malovanými stropy a benátskými zrcadly, a vývěsní, zřejmě dřevěný štít dal osadit zlatým hroznem, který dal domu jméno. Pozdější majitel Josef Pikart proslul koncem 18. století jako sběratel obrazů slavných mistrů.

Domu se také říká – ovšem chybně – U Delfína, protože ho zdobí dvouocasý kytovec delfín (odborně „ozubený kytovec“; nejde tedy o rybu), který je však kopií původního delfína.

Dům U Zlatého hroznu i s detailem delfína. (Foto: Miloslav Čech)
Dům U Zlatého hroznu i s detailem delfína. (Foto: Miloslav Čech)

Proč Hašler nikam nespěchal a čím mu pomohlo Národní divadlo

Poprvé prý Zdeňku Frimlovou políbil na Starých zámeckých schodech asi dva roky po jejich seznámení, ale na svatbu prozatím nepomýšlel, protože by rodinu neuživil. Roku 1906 sice získal trvalé angažmá v Národním divadle, kde ho kolegové měli rádi, protože byl veselý, uměl hrát kulečník i karty, vyprávěl anekdoty a dobře tančil. Ale svatbu začal chystat teprve poté, co ve Zlaté kapličce podepsal v lednu 1908 novou šestiletou smlouvu obsahující velmi výhodné podmínky. 

Vzali se 21. března roku 1908 na Staroměstské radnici, za svědky jim byl Jaroslav Kvapil i tehdejší ředitel Národního divadla Gustav Schmoranz, a oddával je sám primátor JUDr. Karel Groš. 

Nejprve bydleli v Ostrovní ulici, a po půl roce se stěhovali do domu na Novotného lávce čp. 200 (vedle Smetanova muzea), který jim nabídl Hašlerův přítel mlynář Jan Trnka. Měli tu k dispozici několik pokojů, z nichž viděli buď Pražský hrad, nebo Národní divadlo. Zde se jim v květnu roku 1909 narodil syn Karel a 10. října roku 1910 Zdeněk. Bohužel netrvalo dlouho a ukázalo se, že jejich sňatek nebyl šťastným životním krokem. 

Více si o tom povíme příští týden.

Přihlaste se k odběru newsletteru

A články z rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové vám budou chodit zdarma přímo do vaší e-mailové schránky.

Máte rádi články z rubriky Pražské okénko?

Podpořte jejich vznik libovolnou částkou.
Načtěte do svého bankovnictví tento QR kód a nastavte částku dle libosti. Přednastaveno tam je 300 Kč, v jaké výši bude váš příspěvek, je jen na vás. Peníze takto posíláte na účet č. 4542775036/5500 vedený u Raiffeisenbank. Děkujeme.

Stanislava Jarolímková

Stanislava Jarolímková

Autorka rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové. Její medailonek najdete tady.

Autory ilustrací pro rubriku jsou Karel Benetka, Jiří Filípek a Miloslav Čech.

Rubriky

Sledujte PKK i na sociálních sítích

Máte pro nás námět na téma nebo článek? Máte zájem o rozhovor nebo máte tip na zajímavého respondenta? Ozvěte se nám.

 

Chtěli byste na portálu Praha křížem krážem publikovat vlastní článek? Nebo máte zájem o smysluplné PR pro svůj projekt, knihu nebo podnik? Napište nám.