Při vyslovení jména Rudolfa Frimla nám většinou naskočí árie z operety z roku 1924 „Ó Rose Mary, buď mojí“. Dnes si ale připomeneme stručně jeho životopis, představíme jeho sestru a řekneme si pár zajímavostí o domě, v němž sourozenci bydleli.
Rudolf nemusel zůstat u těsta
Budoucí mistr improvizace R. Friml s původním příjmením Fryml (*1879—†1972) se narodil v Praze do pekařské rodiny, ale nemusel zůstat u otcova řemesla. Roku 1895 mohl nastoupit na pražskou konzervatoř, kde získal mnoho zkušeností od Antonína Dvořáka (který tu po svém návratu z Ameriky začal znovu vyučovat). Na přelomu let 1901 a 1902 pobyl čtyři měsíce na prvním turné po Spojených státech, roku 1904 odplul za „Velkou louži“ podruhé, a to za peníze získané za své velmi ceněné „Písně Závišovy“, a roku 1906 se v Americe usadil natrvalo.
Rok před tím, než odjel na druhé turné po USA, se Na Perštýně v Niklově vinárně setkal s Karlem Hašlerem (*1879—†1941), který tehdy poznal jeho sestru Zdeňku (*1877—†1946). Friml ho požádal, aby na ni dal za jeho nepřítomnosti pozor, což byl pro Hašlera příjemný úkol. Do černovlasé Zdeňky s mandlovýma očima se totiž zamiloval. Nebylo proto divu, že za ní ochotně a rád chodíval do dvoupokojového bytu s arkýřem, který si pronajala s bratrem po matčině smrti v domě U Zlatého hroznu čp. 78 na rohu ulic Nový Svět 5 a Kapucínská 4, odkud byl krásný výhled na kapucínskou klášterní zahradu a na výběžek Jeleního příkopu. (Ještě dodám, že kupodivu i oblast kolem Nového Světa trápily povodně, ovšem posvém: „zlobila“ tu stoupající spodní vodou.)
Dům, který jakoby do Nového Světa nepatřil
Je považován za jeden ze zdejších nejhonosnějších domů a připomíná menší měšťanský palác. Postavil ho na pozemku o nepravidelném půdorysu roku 1694 hradčanský obyvatel Abraham Unkoffer na místě, kde stávala starší středověká zástavba, která byla pobořena za třicetileté války i v roce 1648, kdy Švédové obsadili a vydrancovali Malou Stranu a Hradčany. Stavitel dal svůj dům vyzdobit freskami, malovanými stropy a benátskými zrcadly, a vývěsní, zřejmě dřevěný štít dal osadit zlatým hroznem, který dal domu jméno. Pozdější majitel Josef Pikart proslul koncem 18. století jako sběratel obrazů slavných mistrů.
Domu se také říká – ovšem chybně – U Delfína, protože ho zdobí dvouocasý kytovec delfín (odborně „ozubený kytovec“; nejde tedy o rybu), který je však kopií původního delfína.
Proč Hašler nikam nespěchal a čím mu pomohlo Národní divadlo
Poprvé prý Zdeňku Frimlovou políbil na Starých zámeckých schodech asi dva roky po jejich seznámení, ale na svatbu prozatím nepomýšlel, protože by rodinu neuživil. Roku 1906 sice získal trvalé angažmá v Národním divadle, kde ho kolegové měli rádi, protože byl veselý, uměl hrát kulečník i karty, vyprávěl anekdoty a dobře tančil. Ale svatbu začal chystat teprve poté, co ve Zlaté kapličce podepsal v lednu 1908 novou šestiletou smlouvu obsahující velmi výhodné podmínky.
Vzali se 21. března roku 1908 na Staroměstské radnici, za svědky jim byl Jaroslav Kvapil i tehdejší ředitel Národního divadla Gustav Schmoranz, a oddával je sám primátor JUDr. Karel Groš.
Nejprve bydleli v Ostrovní ulici, a po půl roce se stěhovali do domu na Novotného lávce čp. 200 (vedle Smetanova muzea), který jim nabídl Hašlerův přítel mlynář Jan Trnka. Měli tu k dispozici několik pokojů, z nichž viděli buď Pražský hrad, nebo Národní divadlo. Zde se jim v květnu roku 1909 narodil syn Karel a 10. října roku 1910 Zdeněk. Bohužel netrvalo dlouho a ukázalo se, že jejich sňatek nebyl šťastným životním krokem.
Podpořte jejich vznik libovolnou částkou.
