První telefonní centrála
Jeden ze starých typů telefonních aparátů (Kresba: Jiří Filípek)

Ještě roku 1910 přinesly jedny pražské noviny varování lékařů před možnými zdravotními následky telefonování. A přesto byla v Praze již 11. srpna 1882 zprovozněna první telefonní centrála.

Telefony měly zpočátku do dokonalosti daleko

Podle tehdejšího tisku „polykaly slova a nevypočitatelně vynechávaly hlásky“ a za bouřky je bylo nutno vypnout, neboť telefonní vedení se rozvádělo po fasádách a bylo pod proudem. A protože aparáty neměly číselníky, museli se majitelé dovolávat výhradně přes centrálu. Volající musel zatočit kličkou, a po skončení dával centrále stejným způsobem na vědomí, že hovor ukončil.

V centrále se osvědčily ženy

V první telefonní centrále zřízené na Malém náměstí v domě čp. 459/11 známém pod jménem Richtrův pracovali zpočátku výhradně muži. Ti prý ale během pracovní doby občas hráli karty, takže nebrali hovory, a často byli na zákazníky agresivní. 

Z tohoto důvodu je zakladatelská firma, „Pražské podnikatelské telefony v Praze“ v čele s dr. Janem Palackým (synem Fr. Palackého) nahradila ženami. Dámy byly naopak vždy vlídné, jakmile se ozval klient, okamžitě odložily pletení či knížky, jimiž si krátily čas, a propojily ho se zadaným číslem. Jan Palacký jim nosíval květiny a Vojta Náprstek je zval do domu U Halánků. 

Jeden ze starých typů telefonních aparátů (Kresba: Jiří Filípek)
Jeden ze starých typů telefonních aparátů (Kresba: Jiří Filípek)

Páni redaktoři byli nadšeni

Ústředna byla v provozu denně od 8 do 18 hodin s dvouhodinovou polední přestávkou. Zpočátku bylo v Praze pouze 11 platících účastníků bydlících v okruhu dvou kilometrů; teprve když se o rok později přihlásil stý účastník – pražský hasičský sbor – byla v provozu nepřetržitě. 

V předstihu ji navštívili 21. května redaktoři Národních listů, kteří otiskli mj. následující pochvalu:

„Měli jsme příležitost prohlédnouti si dotyčné aparáty a doznáváme, že konají službu svou znamenitě.“ 

Pražané se divili, jak se hlas vejde do drátů

Obyvatelé metropole se chodívali do centrály dívat, jak se může hlas dostat do drátů a dojít k uchu jiného člověka. Centrála byla přemístěna roku 1902 do budovy hlavní pošty v Jindřišské ulici. 

Telefonování nebylo levnou záležitostí: hovor stál 20 krejcarů, přičemž např. roku 1884 činil denní výdělek pomocného dělníka 50 krejcarů a slepice přišla na 30 krejcarů. Roku 1896 přišel tříminutový hovor na tolik, co 2 q uhlí.

Přihlaste se k odběru newsletteru

A články z rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové vám budou chodit zdarma přímo do vaší e-mailové schránky.

Máte rádi články z rubriky Pražské okénko?

Podpořte jejich vznik libovolnou částkou.
Načtěte do svého bankovnictví tento QR kód a nastavte částku dle libosti. Přednastaveno tam je 300 Kč, v jaké výši bude váš příspěvek, je jen na vás. Peníze takto posíláte na účet č. 4542775036/5500 vedený u Raiffeisenbank. Děkujeme.

Stanislava Jarolímková

Stanislava Jarolímková

Autorka rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové. Její medailonek najdete tady.

Autory ilustrací pro rubriku jsou Karel Benetka, Jiří Filípek a Miloslav Čech.

Rubriky

Sledujte PKK i na sociálních sítích

Máte pro nás námět na téma nebo článek? Máte zájem o rozhovor nebo máte tip na zajímavého respondenta? Ozvěte se nám.

 

Chtěli byste na portálu Praha křížem krážem publikovat vlastní článek? Nebo máte zájem o smysluplné PR pro svůj projekt, knihu nebo podnik? Napište nám.