Dne 14. března 1939 odjížděl státní prezident JUDr. Emil Hácha do Berlína, aby vyvrátil tvrzení německého rozhlasu, že v budoucím protektorátu došlo „ke zhroucení veřejného pořádku a němečtí občané jsou vystaveni hrůzovládě“. Provázel ho ministr zahraničních věcí F. Chvalkovský, dcera Milada (provdaná Rádlová), jeho poradce, osobní lékař, komorník a úředníci Kanceláře prezidenta republiky. Doufal, že se podaří dojednat s Hitlerem „vše aktuální a sporné v případném přímém vysvětlujícím rozhovoru“. JUDr. Hácha však brzy zjistil, jak se mýlil.

Noc, která znamenala konec nadějím

Starý pán musel v Berlíně čekat, až si Hitler přehraje celý romantický film (v překladu) „Beznadějný případ“ a přijat byl teprve 15. března v 1 hodinu po půlnoci.

Začal obhajovat okleštěné Čechy a Moravu (Slezsko bylo od října 1938 součástí německých Sudet a tudíž i Říše), ale Hitler ho přerušil strohým konstatováním, že „německá armáda je připravena k pochodu“ a „odpor bude znamenat vyhlazení a naprostou zkázu“. Jak státní prezident vzpomínal, dostal pouze možnost požádat telefonicky armádního generála Jana Syrového, aby zajistil, že česká armáda nebude klást odpor německému vojsku.

I když se pražští Němci snažili vyvolat 14. března večer nepokoje, Pražané se tím nenechali vyvést z míry, takže ve městě panoval klid. Hůře bylo druhý den, když v půl páté ráno pražský rozhlas sdělil komuniké prezidenta a ministra národní obrany, podle nějž začnou Němci v 6 hodin ráno okupovat zbytek České republiky (Slovensko vyhlásilo samostatnost 14. března tr.)

„Rozkas pro obyvatele!“

Prvním cílem okupantů v metropoli se podle knihy „Praha ve stínu hákového kříže“ stalo Ruzyňské letiště, dejvické ministerstvo národní obrany a Pražský hrad. Tyto objekty obsadily první německé jednotky třetí armády generála Blaskowitze půl hodiny po svém příjezdu do Prahy, tedy v 9.30 hod. Řidič obrněného vozu snažící se dojet k prezidentskému sídlu se musel v Nerudově ulici doptat na cestu na italském velvyslanectví sídlícím v paláci čp. 472/20. Na Hradčanech byla rozmístěna děla namířená na město.

Blaskowitz začal úřadovat ve (zřejmě arizovaném) hotelu Alcron ve Štěpánské čp. 623/4. Promptně vydal zákaz vycházení do ulic po 20. hodině – s výjimkou lékařů a železničářů – zakázáno bylo srocování, a ataky na příslušníky německé armády měly být posuzovány podle zákonů stanného práva. Tyto novoty byly v tištěné podobě, ve špatném překladu do češtiny a s orlicí i hákovým křížem vylepovány po celé Praze. V textu se pravilo: „Rozkas pro Obyvatele! Na rozkas Votze (Vůdce-pozn.aut.) a neivršího Prezidenta německé Armády převzal sem v zemi česke s nešnim dnem celou moc.“ Před všechny veřejné budovy a hotely byly rozmístěny hlídky s bajonety.

Nastávající okupaci někteří oplakali, další byli zlostí bez sebe, ale všichni omezili svůj odpor na nošení trikolor v knoflíkové dírce. Nikdo netušil, že podle Paměti národa bude okupace trvat 6 let, 1 měsíc a 19 dní.

Hitler poprvé a naposledy v Praze

Vůdce byl zvědav, jak to na nově okupovaném území vypadá, a proto se nechal večer prvního dne okupace spolu s K. H. Frankem dovézt do Prahy, kam dorazili zřejmě po 20. hodině, aby ho Pražané díky zákazu vycházení neviděli. Neopomněl znovu ponížit dr. Háchu, jehož vlak z Berlína, který ho měl 15. března odvézt z Berlína do Prahy, byl zřejmě záměrně opožděn, takže prezident musel vstoupit do svého sídla vchodem pro služebnictvo. Od onoho dne navíc platilo, že chtěl-li vejít do prezidentské kanceláře, musel žádat o povolení velitele nacistické stráže.

Hitlerova večeře 15. března i jeho spokojený pohled na pokořené město (které se stalo předlohou i pro poštovní známku) jsou známy, takže přidám jen zmínku o výnosu vyhlašujícím Protektorát Čechy a Morava. Vypracovali ho přes noc němečtí úředníci, obsahoval třináct článků, a v podstatě zajišťoval, že Češi si sice mohou „hrát“ na stát, který však řídili okupanti. Hitler ukončil svou první a zároveň poslední návštěvu Prahy 16. března odpoledne.

Obyvateli protektorátu se stali čeští obyvatelé Čech a Moravy, zatímco zde žijící Němci se stali občany Říše. Opustit protektorát bylo možné pouze s povolením gestapa.

Zpočátku bylo ticho po pěšině

Česká armáda byla odzbrojena, a prezident si mohl ponechat pouze sedm tisíc lehce vyzbrojených vojáků hradní stráže, na něž však dohlíželi Němci. Přesto nebýt německých vojáků na ulicích, dalo by se říci, že v Praze panoval obdivuhodný klid, a Pražané reagovali na vznik protektorátu pasivní rezistencí. Neoslavovali dne 20. dubna 1939 Hitlerovy 50. narozeniny, ale pokládali květiny k Husovu sousoší na Staroměstském náměstí, kde se objevil i velký věnec s nápisem „Pravda vítězí“ (který česká policie raději preventivně odklidila), dne 5. května položili před dnešním Hlavním nádražím květiny k soše amerického prezidenta Woodrowa Wilsona a 6. května vítali převoz z Litoměřic ostatků K. H. Máchy, jenž se pro ně stal symbolem vlastenectví.

(Dokončení za týden.)