Řeč bude o Václavu Krocínovi st. z Drahobejle (*1532—†1605), který přišel do Prahy z rodného Žatce proto, aby zde vystudoval právnickou fakultu na Univerzitě Karlově. Ovšem usadil se tu, a ve funkci primátora si vedl tak dobře, že si ho Pražané vážili.

Student a otec rodiny 

Po přijetí na pražskou vysokou školu si změnil – jak bývalo tehdy zvykem – své původní české jméno Šafránek na latinské Crocus (šafrán), které si nakonec počeštil na Krocín. 

Protože po svatbě s první zámožnou manželkou Kateřinou si zakoupili v metropoli dům, mohl se ve svých osmadvaceti letech stát roku 1560 staroměstským měšťanem, neboli získal městské právo (jehož podmínkou bylo vlastnit v Praze nemovitost). 

S první manželkou Kateřinou měl syny Václava a Jana Kryštofa, a jeho druhá žena Lidmila přivedla na svět dceru Annu. 

Primátorem, šlechticem i poslancem

Kolem roku 1571 se Krocín stal členem Úřadu mostu pražského (pověřeného vybíráním poplatků za přejezd Karlova mostu), a roku 1584 byl ve svých dvaapadesáti letech jmenován primátorem, jímž zůstal do roku 1605, tedy jedenadvacet let. Dne 25. května 1587 obdržel za své zásluhy erb, na němž je zobrazen lev držící květ šafránu neboli crocusu. Obdržel i přídomek „z Drahobejle“ a 16. června 1594 byl povýšen do šlechtického stavu. 

Byl dokonce zvolen do zemského sněmu, v němž zastupoval městský stav.

Zemřel 23. prosince 1605 a byl pohřben v dnes již neexistujícím kostele sv. Štěpána Menšího, který nechal Josef II. roku 1789 v rámci svých reforem odsvětit a zbořit. Dnes stojí na místě kostela v dnešní ulici Karoliny Světlé (na níž navazuje Krocínova ulice) dům čp. 315/3 a čp. 1019/5.

Primátorský dobrodinec 

Roku 1567 zakoupil Krocín i pivovar „U Hatiapatiů“ (který od roku 1676 patřil Janu Halánkovi z Jičína, po němž nese dodnes název; roku 1826 dům koupil sládek Antonín Fingerhut, otec Vojty Náprstka). Za moru roku 1585 Krocín změnil pivovar na městský špitál. A protože v domě bydleli i chudí studenti, přikoupil roku 1590 „vedlejší dům zadní“, určený „pro přijetí a opatrování všech pomoc hledajících.“ (Na tomto místě zřídil Vojta Náprstek své slavné muzeum.)

Díky svému právnickému vzdělání zpracoval systém tržního zákona pro obchodníky a řemeslníky, který Praha coby křižovatka obchodních středoevropských cest potřebovala jako sůl. 

Krocínova kašna

Stála na Staroměstském náměstí a lidé na ní mohli oči nechat. Tento stavební skvost z červeného sliveneckého mramoru měl půdorys ve tvaru třináctistěnu, a pyšnil se bohatou figurální i ornamentální výzdobou. Primátor Krocín ji nechal postavit v letech 1591—1593, a Prahou šla fáma, že stála jen o groš méně, Karlův most. Byla napojena na staroměstský vodovod, a jejím autorem byl podle Zikmunda Wintra pražský kamenický mistr Jindřich Kameník zvaný Beránek, jehož iniciály J. B. byly umístěny na hlavě jedné sochy. Podle profesora F. Rutha do ní ještě v 18. století byli „potápěni pekaři, kteří nešetřili správné váhy“.

Odborníci hodnotili kašnu jako dílo „velevýznamné, že nemá sobě podobné památky s tak výtečnými skulpturami v Praze a zasluhuje, aby bylo“ uvedeno do původního stavu. Tvrdili, že je „všem znalcům umění a všem archeologům jednou z nejdrahocennějších památek stavebních z doby Rudolfovy“.

Všechno bylo marné

Krása kašny i její opěvování nestačily na to, aby se jí dostalo nezbytých oprav, takže se stala dílem „velmi zanedbaným“. Roku 1862 padlo rozhodnutí ji rozebrat a odvézt, což nezměnilo ani místodržitelství, které se proti takovémuto barbarství písemně ohradilo a trvalo na obnovení kašny. 

Všechno její mramorové desky – až na jednu jedinou – byly použity do základů žižkovské plynárny, a ona zbylá deska byla v roce 1870 převezena do tehdejšího sídla dnešního Národního muzea, které se nacházelo v ulici Na Příkopě v Nostickém paláci. Po dalším putování skončila v Lapidáriu Národního muzea na výstavišti u Stromovky. 

Zajímavost na závěr

Se staroměstským domem čp. 315/3 v ulici Karoliny Světlé, jedním z následníků kostela sv. Štěpána Menšího, se pojí následující zajímavost. Je na něm totiž umístěna pamětní deska, která připomíná smrt Václava Šaffránka (což bylo – jak jsme si řekli – původní jméno „našeho“ primátora, psané ovšem pouze s jedním „f“). Tohoto muže, který zemřel 334 let po Krocínovi, připomíná text na pamětní desce, který nabízí fotografie.