Pražské zábavy českých panovníků
Těžko říci, zda se bůh Jupiter v pražské Královské zahradě podobal svému antickému „dvojníkovi“. (Kresba: Jiří Filípek)

Historie pražských divadel je dosti známá, ale málokdy se dočítáme o představeních a podobných zábavách, které si v metropoli užívali čeští panovníci. Takže to dnes napravíme.

Slavnost se specifickým scénářem

Připravil ji Ferdinand zvaný Tyrolský, jehož císařský otec Ferdinand I. Habsburský (1526—1564) poslal roku 1547 na dvacet let do Prahy jako místodržícího, aby tu poznával taje panování. Císař jezdíval do české metropole jen občas.

Když ji navštívil dne 8. listopadu roku 1558, synek mu připravil na uvítanou opravdu svérázné překvapení. Stala se jím jedna z prvních neobvyklých slavností, která se odehrávala na různých místech Prahy. 

Nejprve císaře uvítalo pět set Pražanů převlečených za husity, kteří před ním sehráli útok Žižkových vojáků. Poté mu zazpívali žáci pražských škol převlečení za Múzy, a jezuité předvedli alegorickou scénu před svou novoměstskou kolejí (na jihovýchodní straně dn. Karlova náměstí u kostela sv. Ignáce z Loyoly). V ní postava Míru a postava Spravedlnosti spoutaly boha války Marsa, což samozřejmě zvládli díky osvícené vládě panovníků habsburského rodu. Další část představení se odehrála na Vltavě, kde rybáři a Podskaláci předvedli dobytí a spálení vodního hradu. 

Druhý den slavnost pokračovala v Královské zahradě, která je v „Příběhu Pražského hradu“ popsána takto: „Urození hosté usazení ve zlatých křeslech sledovali scénu, v jejímž středu stál skalnatý Vesuv, na jehož vrcholku trůnil Jupiter a metal blesky na obry, kteří nesli obrovské kameny a pokoušeli se nejvyšší olympské božstvo svrhnout z jeho trůnu. Za nimi stoupali ďáblové, jimž z očí uší a nosů šlehaly plameny, a k překvapení všech se náhle proměnili v poskakující opice. Potom se objevilo osm rytířů, kteří spolu ve dvojicích zápasili, a také jim a jejich koním šlehaly z očí a uší plameny. Poslední přišli na scénu římští vojáci tančící se zbraněmi v ruce.“

Těžko říci, zda se bůh Jupiter v pražské Královské zahradě podobal svému antickému „dvojníkovi“. (Kresba: Jiří Filípek)
Těžko říci, zda se bůh Jupiter v pražské Královské zahradě podobal svému antickému „dvojníkovi“. (Kresba: Jiří Filípek)

První hradní jezuitské divadlo

V prostorách Pražského hradu čekalo císaře Ferdinanda I. představení, které pro něj a jeho doprovod sehráli jezuitští studenti. Na dřevěném jevišti, které bylo kvůli tomu postaveno, předvedli latinskou komedii, jejímuž textu prý tento Habsburk rozuměl, neboť podle historiků latinu ovládal – stejně jako španělštinu, francouzštinu a italštinu. (Druhé takovéto představení se odehrálo roku 1560 na druhém, nově postaveném jevišti.) 

V roce 1615 a 1617 se hradní podium stavělo znovu, a to při představeních, která pořádal pro své vznešené hosty císař Matyáš Habsburský (1611—1619). 

Korunovační představení na venkově a Etna i šestihlavý drak na rynku

Šlo o představení, které se konalo roku 1562 na počest korunovace Maxmiliána II. Habsburského (1564—1576) a Marie Španělské českým králem a českou královnou. Na tuto slavnost se sjelo tolik hostů, že ubytovací kapacita tehdejšího Pražského hradu nestačila, takže některé museli ubytovat ve svých palácích Pernštejnové, Rožmberkové a páni ze Švamberka. Slavnost se původně měla konat na Staroměstském náměstí, ale kvůli moru se uskutečnila kdesi na venkově.

Maxmilián II. mohl na Staroměstském náměstí sledovat velkolepou podívanou teprve o masopustu počátkem roku 1570. Velký podíl na jejím úspěchu měl slavný italský dvorní malíř Giuseppe Arcimboldo (*1527—†1593), obdařený velkou fantazií. 

Maxmiliánův syn Rudolf II. davové zábavě neholdoval, ale obdivoval dílo tohoto Itala působícího ve službách Habsburků. Arcimboldo tvořil svérázné portréty z různých plodů, květin i zvířat, a jeden takovýto obraz daroval samotářskému císaři Rudolfovi II. (Kresba: Jiří Filípek)
Maxmiliánův syn Rudolf II. davové zábavě neholdoval, ale obdivoval dílo tohoto Itala působícího ve službách Habsburků. Arcimboldo tvořil svérázné portréty z různých plodů, květin i zvířat, a jeden takovýto obraz daroval samotářskému císaři Rudolfovi II. (Kresba: Jiří Filípek)

Diváci bez dechu sledovali zvukové, světelné a kouřové efekty vyvolávající dojem soptění Etny, z jejíhož jícnu vylétali krkavci, a po svazích naaranžované sopky pobíhali kamzíci a veverky. Autoři knihy „Příběh Pražského hradu“ popsali další zajímavosti takto: „Kromě mytologických postav zde vystupoval i král Artuš se svými rytíři a Vlasta se svou družinou. Fáma, okřídlená žena, seděla na kleci se živým lvem. Na šestihlavém draku chrlícím oheň jel čaroděj Zirfeo, který před císařem vykouzlil další podívanou: poklepem na sopku ji otevřel, a tak osvobodil Artuše, za nímž vyjeli v průvodu krásné dívky, mouřenínové a Amor, vedoucí na provaze blázna.“

Korunovační představení v blíže neurčených prostorách Pražského hradu

Ta byla věnována na oslavu korunovace českým králem dvou Habsburků: Ferdinanda III. (1637—1657) a Ferdinanda IV. 

Korunovaci Ferdinanda III., která se konala 24. listopadu 1627, vzdávalo hold představení uspořádané v dřevěném divadle, jehož podoba není známa. Kromě toho byla v rámci oslav předvedena 27. listopadu téhož roku novinka, jíž se stala italská tzv. pastorální komedie neboli pastýřská hra s hudebním doprovodem a tancem. Tentokráte na scéně účinkovali třikrát italští komedianti, kteří tehdy přišli poprvé do Prahy. Dne 6. prosince 1627 vystoupili na této scéně opět v roli herců studenti jezuitů, kteří předvedli latinskou komedii jezuitského autora. Představení se opakovalo zřejmě pro velký úspěch ještě 27. ledna následujícího roku; císař totiž na Pražském hradě poměrně často pobýval a zapojoval se do jeho obnovy. 

Korunovace Ferdinanda IV. se slavila představením, o němž je známo pouze to, že se odehrálo 5. srpna 1646 opět v dřevěném, nově postaveném divadle. Bohužel tento nejstarší syn Ferdinanda III., žijící v letech 1633—1654, zemřel osm let po své korunovaci na černé neštovice, a jelikož tehdy ještě žil jeho otec, na český trůn nikdy neusedl. 

Operní scéna u Jeleního příkopu

V té době rostl zájem o pastýřské hry, a proto přijíždělo do Čech od roku 1648 stále více souborů italských komediantů, kteří je měli na repertoáru. Roku 1677 přicestoval do Prahy s císařem Leopoldem I. Habsburským (1657—1705) dvorní kapelník Antonio Draghi, který režíroval jak koncerty, tak zpěvohry. A pro dvorní představení tohoto druhu her byla roku 1681 postavena v Královské zahradě malá operní scéna.

Přihlaste se k odběru newsletteru

A články z rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové vám budou chodit zdarma přímo do vaší e-mailové schránky.

Máte rádi články z rubriky Pražské okénko?

Podpořte jejich vznik libovolnou částkou.
Načtěte do svého bankovnictví tento QR kód a nastavte částku dle libosti. Přednastaveno tam je 300 Kč, v jaké výši bude váš příspěvek, je jen na vás. Peníze takto posíláte na účet č. 4542775036/5500 vedený u Raiffeisenbank. Děkujeme.

Stanislava Jarolímková

Stanislava Jarolímková

Autorka rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové. Její medailonek najdete tady.

Autory ilustrací pro rubriku jsou Karel Benetka, Jiří Filípek a Miloslav Čech.

Rubriky

Sledujte PKK i na sociálních sítích

Máte pro nás námět na téma nebo článek? Máte zájem o rozhovor nebo máte tip na zajímavého respondenta? Ozvěte se nám.

 

Chtěli byste na portálu Praha křížem krážem publikovat vlastní článek? Nebo máte zájem o smysluplné PR pro svůj projekt, knihu nebo podnik? Napište nám.