Praha – stejně jako ostatní města – svým městským branám měnila podobu i názvy, což platilo i o té, na kterou se dnes podíváme podrobněji.
Vystřídala tři názvy
Nacházela se v dnešní novoměstské Ječné ulici a nejprve se jí říkalo Brána sv. Jana podle kostelíka stojícího v nedaleké ulici Na bojišti, zbořeného za husitských bouří. Poté byla přejmenována na Svinskou, protože v „její“ ulici prý byl největší průvan v tehdejší Praze, a proto sem byl umístěn Svinský trh. Název „Slepá“ dostala brána teprve v druhé polovině 17. století, kdy se stala neprůjezdnou, a její funkci převzala nedaleká brána Koňská, stojící v místě dn. historické části Národního muzea na Václavském náměstí.
U Svinské brány tekla krev
Došlo k tomu 14. září 1508, a mohl za to známý bojovný zeman Jiří Kopidlanský (*1482—†asi 1510/1511), který přijel „s čeledí svou“ k pražským hradbám a právě touto bránou chtěl vjet do města. Byl totiž rozhodnut pomstít smrt svého bratra Jana, jenž škodil obyvatelům Starého Města pražského, a ti ho nechali popravit. Rozparáděný zemský škůdce před hradbami zajal dva muže – „otce a syna, oběma ruce zutínal“ a chystal se projet bránou. Vrátný ho včas zaregistroval a urychleně ji před ním zavřel, jenže on bohužel chytil dalšího nebožáka, „jemuž uťal jednu ruku a nos, pysky a uši uřezal“.
Brána byla i svědkem chrabrosti Pražanů
K tomu došlo roku 1648, kdy Švédové využili díky jistému vypočítavci neopravenou část hradčanských hradeb a vtrhli na Hradčany a Malou Stranu, vyrabovali Pražský hrad a hodlali proniknout i na Staré a Nové Město pražské. Pražané jim v tom obětavě zabránili, a jeden z těchto zachránců obou ohrožených měst – novoměstský měšťan Jiří Smrčka zvaný Čížek – bránil právě tuto bránu. Jak píše ve své Kronice královské Prahy profesor František Ruth, vytvořil setninu řemeslníků a dělníků, „jež domluvou a dary peněžitými v dobré kázni udržel, ač mezi nimi byli mnozí nevázaní, rozpustilí a k všelikým výstupkům náchylní“.
Smrčka Svinskou bránu „zatarasil a častými výpady a střelbou z jednoho děla, jež za svůj groš ulíti dal, působil nepříteli nemalé škody.“ Byl za to povýšen do šlechtického stavu.
Slepá brána a maškarní bály
Prahou se v 19. století neslo doporučení, že šlechta a měšťané by se měli vyvarovat návštěvy redut o masopustních středách, které se konaly ve 30. letech právě v této bráně. Bývala tam prý společnost „hodně míchaná, i poněkud násilnická“ a proto zde již za mládí F. L. Věka působilo osm grenadýrů (dnešních vyhazovačů), kteří měli udržovat pořádek.
