O tom, že se plesy budou konat v zimě, rozhodla v minulosti šlechta. Na jaře obvykle pořádala svatby, v létě cestovala, podzim patříval honům – a zima byla jako stvořená pro tanec při hudbě. V Praze samozřejmě nemohl tento druh zábavy chybět.

Pražskou „smetánku“ lákal staroměstský dům do Masné ulice

Slavná první reduta se odehrávala v domě zvaném tehdy Vussinský. Roku 1751 získal budoucí primátor Václav Bedřich z Friedenbergu povolení konat zde bály, na něž měli ovšem zpočátku přístup pouze příslušníci stavu panského a rytířského, královští radové a vyšší důstojníci. O rok později mohli přicházet podle Josefa Jiřího Stankovského (autora knihy Vlastencové z Boudy z roku 1877), „všickni, kdož nabyli šlechtictví řádným diplomem, jakož byli jinak bezúhonných mravů a dobré pověsti, aniž zabývali se prostou živností občanskou.“.

Krásy tolik, až oči přecházely

Lidé z okolí se večer v den konání redut v Masné ulici sbíhali, aby mohli alespoň obdivovat „skvostně osvětlený, tlustými koberci pokrytý a bujnými květinami vyšperkovaný průjezd domu redutního“, do nějž za panským „běhounem s pochodní v ruce“ vjížděly honosné nazdobené kočáry.

A což teprve kdyby viděli interiér tanečního sálu! „Stěny, ano i strop byly pokryty obrovskými benátskými zrcadly, v nichž obrážela se sterá světla leskem téměř omamujícím. Podél zrcadel splývaly nejdrahocennější záclony a koberce jsouce propleteny bujně zelenými svlačci, a podél stěn celého sálu seřazeny byly malebné skupiny exotických květin, v jejichž stínu bělely se mramorové sošky všech sedmi múz a různých starověkých bohů i bohyň. Uprostřed sálu pod lustrem s dvěma sty světly umístěna byla vkusná fontaina, z jejíhož ústí vystřikovalo tisíce lesklých krůpějí, jež vyjímaly se v oslňující záři světel jako déšť drahocenných perel. Týž přepych bylo viděti ve všech postranních pokojích, v nichž nalézaly se buffet a jídelny“.

Masky, vtipy a salonek zvaný „místo vzdechů“

Ve velkém tanečním sále bylo hlučno, protože „nesčíslné množství skvostných, drahocenných maškar provádělo elegantní menuettu, nejoblíbenější tanec této doby kotilonů. (Kotilon byl tanec francouzského původu, jehož původní podoba byla určena pro čtyři páry ve čtvercové formaci.) Jelikož tanečníci museli mít nasazené masky až do půlnoci, padaly „vtipy v pravém slova smyslu parukové“

Do onoho salonku chodívali tanečníci, kteří toužili pronést pár slůvek určených pouze své tanečnici. V něm bylo asi dvacet „různých oddělených místeček, v nichž mohly se mladé párky nepozorovaně oddati nejsladšímu blouznění“. Jejich slova podmalovávaly svým „jemným šplícháním“ čtyři „vodomety“ umístěné v rozích salonku.