Ty se konaly v Praze na několika místech, v loňském roce na ně v Pražském okénku vzpomínal Ignát Herrmann, ale letos ho nahradil můj host, který se představil minulý týden. Opět cituji z knihy „Co se v Praze všecko děje“.

Od hus po svíčky

Ve vánočním čase bývají „lidé jako vyměněni, ulice mají jinou tvářnost. Praha je rojícím se oulem. Trhy kvetou, každé náměstíčko má svůj ráz. Kde ten ráz je tradicionální, je alespoň valně stupňován.“ Za nejpyšnější označil J. Neruda Ovocný trh. „Rytířská ulice je po jedné straně proměněna v nepřemožitelnou husitskou vozovou hradbu, vůz je spleten s vozem a na každém je malých mrtvůlek (…) – 70 000 hus přiveženo sem za tři dny.“ Zákazníky odnášející si domů husy přirovnal k mravencům spěchajícím s „vajíčkem v tlamě“.

Na druhé straně ulice byl trh nesrovnatelně chudší. V jednom krámku byly k dostání pozlacené františky, v dalším například talířky s květinovým potpourri či barevné trojnohé svíčky.

Nebyl trh jako trh

Vaječný trh byl přeplněný, „v nůších samé máslo a sýr, v posadách samý penzionovaný kohout, nad tím vším oblak zápachu alias smradu“. Na židovském Tarmarku jsou všichni v pohybu, „orientální vřava zaléhá daleko, kupec se rve se židy a židé se perou mezi sebou.“ Jistý venkovan si stěžoval, že s ním „židovka jednala zrovna nekřesťansky“.

Naproti tomu na Staroměstském náměstí prý dýchala idyla. „Krámky s vánočními figurkami, sněhuláky, dráteníky, kominíky, pastuchy, špičatými Herodesy“ nabízejí díla, „ozářená přímo antickým klidem“. Vedle figurek prý bývaly „jesle s romantickými skalami, hliněnými ovečkami, (…) z bezu vytlačenými oblaky.“

Dva pražští Ježíšci

Podle Jana Nerudy se v Praze vyskytovali dva Ježíšci: jeden bohatý a druhý chudý. Pro toho bohatého „visí před delikatesními obchody štýrští kapouni, bažanti, celí kamzíci, srnci, lososi, mořské ryby, stojí sudy hlemýžďů a baterie vinných lahví, skvějí se v krámcích zlaté šperky, drahé galanterní hračky a skvostné šaty“. Druhý Ježíšek se však prý musí spokojit „s houbovou polívkou, pro něho je určena ta bílá treska, která při vaření naplní nepříjemným zápachem dům pro celý týden, a v krámcích je proň jen kanafasový fěrtošek a porculánová dýmka.“

Dárek pro sebe

„Náš“ pan redaktor si po dlouhém rozvažování koupil k oslavě Vánoc nový klobouk. „Pouhá zbytečnost“, neboť ten svůj „nosím teprve přes tři leta, a když se na něj člověk podívá z jisté vzdálenosti, vypadá ještě dost slušně.“ Vyrazil s dárkem na hlavě do ulice Na Příkopě, „dvě hodiny jsem chodil sem a tam, a když jsem pak doma klobouk sundal, viděl jsem (…), že kloboučník (…) zapomněl sundat cedulku, na níž stálo: 4 zl. 50 kr.“.

Do nového roku 2024 přejeme našim čtenářům především zdraví.

Stanislava Jarolímková, Miloslav Čech a Jiří Filípek.