Již před mnoha staletími lidem nesporně vadilo, že nedovedou létat jako ptáci a neuvědomovali si, že ve skutečnosti touží uniknout životním strastem, které je čekaly v slzavém údolí. Létáním se zabývaly nejen nejstarší východní kultury či řecká mytologie zastoupená Ikarem a jeho synem Daidalem prchajícím z krétského vězení, ale i dva Pražané.
Václav Kadeřávek si nezalétal
Tento pražský rodák a absolvent pražské univerzity (*1835—†1881) sestrojil roku 1860 nejprve 5,6 gramu vážící „letadélko se skutečnými vlaštovčími křidélky“. Druhé letadélko popsal Jan Neruda takto: „Základní tyče křídla jakož i brky perutí jsou ocelové, peří pak zhotoveno z husté látky hedvábné. Po celé peruti připevněny jsou klapky, které při pohybu dolů následkem tlaku vzduchu ku ploše křídelní přilnou a tak ji nepropustnou činí. Otevíráním klapek zmenšuje se povrch křídel asi o polovinu. Za veslo používá se tu dvojitého ocasu tvaru ptačího.“ Nadšenec Václav se pokusil několikrát marně vzlétnout, a připomínal prý spíše raněného ptáka snažícího se uprchnout před predátorem.
Úspěšně neskončil ani jeho pokus s využitím explozivního motorku, jehož písty by se pohybovaly díky výbuchům zapalované střelné bavlny. Nakonec sestrojil pouze velká křídla, která hodlal uvádět do pohybu vlastní silou pomocí důmyslného mechanismu, ale ani s nimi na Letné neuspěl. V roce 1866 zhotovil trup spletený z lehkého proutí, ovšem stihl vyrobit pouze jedno křídlo, protože zájem mecenášů rychle opadl.
Jan Hirsch přišel s ohromující novinkou
Druhý pražský nadšenec a modelář Jan Hirsch přišel s létajícím bicyklem poháněným šlapáním. Vypůjčil si jízdní kolo, „které opatřil nosnou plochou a dvěma vrtulemi hnanými šlapáním“, a předváděl letecké skoky. Na podzim roku 1908 se pokoušel skočit z výše položeného místa na jízdním kole, které „opatřil vpředu i vzadu po jedné vrtuli a vrtule poháněl šlapáním pomocí řetězu a ozubených převodů. Výškové kormidlo bylo upevněno vpředu“. Po stranách umístil bambusová křídla potažená kalikem.
O svém dalším, zdokonaleném létajícím strojku z jara 1909 napsal: „po rozjezdu z příkrého svahu jsem proletěl vzduchem vzdálenost asi 30 metrů klouzavým letem“.
Při jeho posledním pokusném letu ho „srazil postranní vítr k zemi“, takže si natloukl kolena i lokty a navíc rozbil půjčené kolo, které musel hradit v měsíčních splátkách. V roce 1911 sice s pokusy skončil, ale později přiznal, že „byl první Čech, který letěl na stroji vlastní konstrukce, poháněné svalovou silou nožní, třebas jen na kratičkou vzdálenost“. Milovníka létání Jana Hirsche zvěčnil Jaroslav Foglar v postavě zámečnického učně Jana Tleskače, protagonisty Záhady hlavolamu, který si v jeho knize kolo s křídly skutečně sestrojil.
