Polozapomenuté pražské firmy a jejich osudy
Kutinova firma v době své slávy (Kresba: Jiří Filípek)

V Praze vznikaly v minulosti firmy různého zaměření, které spojovala úspěšnost. Pro dnešní Pražské okénko jsem vybrala alespoň čtyři z nich.

Předchůdcem Kutinovy rybí firmy byl malý obchůdek 

Ten vedla od konce 19. století Marie Kutinová v tehdy předměstské karlínské Pobřežní ulici s manželem Václavem (1872–?), a pro zákazníky dovážela denně z Prahy na dvoukoláku čerstvé zboží. Od roku 1896 zde manželé začali udit sledě, čímž založili firmu „V. Kutina rybí průmysl“, kterou roku 1915 přestěhovali do komplexu budov vybudovaného na rohu holešovické Jankovcovy čp. 1055/13 a Tusarovy 70. Již z dálky bylo vidět komín tyčící se nad rybárnou zakončený velkou rybou, jíž Pražané říkali nejuzenější uzenáč. Součástí komplexu byl i obytný dům s kanceláří a podélné skladiště uzavírající dvůr. Po smrti zakladatele firmy ji vedl s matkou syn Václav pod názvem „Václav Kutina, závod k nakládání a uzení ryb“. 

Ve 30. letech minulého století obdržela paní Marie Kutinová děkovný dopis profesora Rudolfa Jedličky, jehož nemocnici darovala rentgenovou soupravu a další zařízení v celkové hodnotě 100 000 korun.

Kutinova firma v době své slávy (Kresba: Jiří Filípek)
Kutinova firma v době své slávy (Kresba: Jiří Filípek)

Před 2. světovou válkou pracovalo v této holešovické firmě až 300 zaměstnanců a za války zajišťovala přibližně čtvrtinu produkce ryb v celém Protektorátě. Po únoru 1948 byla pochopitelně znárodněna, a v jejích prostorách vyráběl podnik Rybena rybí pochoutky podle receptů Kutinových. Areál byl po restituci zrekonstruován na sportoviště a kanceláře. 

Stěhovavá Pachlova výrobna čokolády a cukrovinek

Šlo o firmu Rudolf Pachla, založenou roku 1914 a nejprve sídlící na Královských Vinohradech. O tři roky později ji majitel přestěhoval do nového objektu v dn. nuselské Táborské ulici, kde působila pod názvem „Rudolf Pachl, továrna na čokoládu a cukrovinky Praha-Nusle“.

Při poválečném rozjezdu firmě pomohlo, že lidé si chtěli vynahradit chudá válečná léta a tak vypukl obrovský zájem o sladkosti. V roce 1927 měla továrna 160 zaměstnanců, ale poptávka rostla, takže R. Pachl zřizoval další prodejny. Jelikož ani to nestačilo, zakoupil v dn. modřanské Darwinově ulici čp. 205 počátkem července roku 1932 pozemky, továrnu postavenou roku 1902 (vyrábějící všehochutˇ od zapalovačů až po marmelády) a vilu z roku 1897. Svoji „sladkou“ výrobu zde zahájil 3. října 1932, objekty přestavoval a přistavoval a o dva roky později změnil název firmy na „RUPA, továrna na čokoládu a cukrovinky R. Pachl“. Jméno RUPA vzniklo z prvních dvou písmen jeho křestního jména a příjmení. Od 1. ledna 1936 převzal Jan Pachl jr. továrnu i nuselský objekt, v němž sídlilo vedení firmy. 

Firma RUPA v době své slávy (Kresba: Jiří Filípek)
Firma RUPA v době své slávy (Kresba: Jiří Filípek)

Firma byla dlouho úspěšná, koncem roku 1939 měla již 180 prodejen, ale roku 1943 jí zůstalo po jedné prodejně v Praze, Brně a Plzni. Co se sortimentu týče, modřanská továrna dodávala desítky druhů čokoládových dezertů, karamel, želé, trvanlivé pečivo i tehdy ještě neokoukanou tabulkovou čokoládu. 

Emblém firmy RUPA (Kresba: Jiří Filípek)
Emblém firmy RUPA (Kresba: Jiří Filípek)

Bohužel v lednu 1944 byla výroba zastavena, aby tu mohla firma Junkers-Flugzeug und Motorwerke produkovat válečnou výrobu. 

Po skončení války získala RUPA všechny objekty zpět, ale v dubnu 1947 byla (spolu s firmou Orion, která figurovala v tomto oboru oficiálně od roku 1928) znárodněna a stala se součástí národního podniku Pražské čokoládovny. 

Jan Pachl jr. se pokusil zprovoznit továrnu ve slovenské Čadci, a když i ta byla znárodněna, odjel v únoru roku 1948 do Kanady, kde část rodiny již úspěšně podnikala ve témže oboru.

Nová firma Rupa s. r. o. byla u nás oficiálně založena v roce 1996, o rok později zahájila výrobu a začala se věnovat výrobě müsli tyčinek. 

(Informace o dalších firmách nabízejících Pražanům sladkosti naleznete v kapitole 54 I. dílu knihy Pražská okénka.) 

Největší semenářský velkoobchod v Rakousku-Uhersku

Založil ho Jindřich Vaněk (*1869—†1948), který nejprve podnikal ve dvoraně domu na Václavském náměstí U Zlaté husy čp. 839/7, a roku 1910 si nechal postavit dům na Bubenském nábřeží čp. 861/9. Nazval ho podle svého slovinského rodiště Maribor, ale lidé mu říkali U Vaňků či Vaňkův dům; do zdejšího skladiště bylo možno uložit přes 200 vagonů zboží. 

J. Vaněk vydával v letech 1906—1931 časopis „Vaňkův zahradní rádce“, psal do katalogů svého zboží odborné články, zabýval se vývojem zahradnického nářadí apod. Na památku jedné ze svých čtyř dcer – Jindry, která zemřela roku 1934 ve svých šestadvaceti letech na otravu krve, vypěstoval novou modrou odrůdu macešky nazvanou Jindra Vaňková.

Když byla jeho firma po únoru roku 1948 znárodněna, nepřežil to a 15. března spáchal sebevraždu; místo jeho posledního odpočinku najdeme na Vyšehradském hřbitově (15-73), ale číslo hrobu na hrobce chybí a Vaňkovu reliéfní podobu kdosi ukradl. 

Naštěstí po restituce obnovila rodina v témže domě a v témže oboru roku 1992 novou firmu „Semena Vaněk s. r. o.“. 

Vaňkův dům Maribor (Foto: Miloslav Čech)
Vaňkův dům Maribor (Foto: Miloslav Čech)

Každý, kdo chtěl v Praze něco znamenat, šil u Knížete

Řeč je pobočce stejnojmenné karlovarské firmy zřízené v Praze roku 1933, s níž se Friedrich Wolf usadil na Václavském náměstí čp. 840/5 v apartmá hotelu Ambassador a kterou o dva roky později přestěhoval do ulice Na Příkopě čp. 850/8 (kde interiér upravil slavný architekt Adolf Loos; *1870—†1933). Jednalo se o nejprestižnější obchod s pánskými oděvy v tehdejším Československu, v němž bylo k dostání oblečení zaručeně podle nejnovější módy, perfektně střižené i ušité a zhotovené z vysoce kvalitních materiálů. Součástí nabídky byly módní doplňky a golfové potřeby i Wolfův vlastní parfém Avenue 5. Od roku 1935 měla firma filiálky v New Yorku, Paříži a Vídni, a její ceny převyšovaly běžnou konfekci téměř osmkrát.

V roce 1948 byla firma znárodněna, stala se součástí „n. p. Oděvní tvorba“ a později „Domů módního odívání Praha“ a byla přejmenována na „Adama“. Jejími „nefilmovými“ zákazníky se stali např. L. Pešek, K. Höger, V. Voska, G. Husák (který prý vždy poděkoval za dobrou práci), L. Chudík, P. Bobek a K. Gott. 

Kvalitní práci odváděla i pod novým názvem a většina z nás ji zná z filmu Světáci.

Přihlaste se k odběru newsletteru

A články z rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové vám budou chodit zdarma přímo do vaší e-mailové schránky.

Máte rádi články z rubriky Pražské okénko?

Podpořte jejich vznik libovolnou částkou.
Načtěte do svého bankovnictví tento QR kód a nastavte částku dle libosti. Přednastaveno tam je 300 Kč, v jaké výši bude váš příspěvek, je jen na vás. Peníze takto posíláte na účet č. 4542775036/5500 vedený u Raiffeisenbank. Děkujeme.

Stanislava Jarolímková

Stanislava Jarolímková

Autorka rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové. Její medailonek najdete tady.

Autory ilustrací pro rubriku jsou Karel Benetka, Jiří Filípek a Miloslav Čech.

Rubriky

Sledujte PKK i na sociálních sítích

Máte pro nás námět na téma nebo článek? Máte zájem o rozhovor nebo máte tip na zajímavého respondenta? Ozvěte se nám.

 

Chtěli byste na portálu Praha křížem krážem publikovat vlastní článek? Nebo máte zájem o smysluplné PR pro svůj projekt, knihu nebo podnik? Napište nám.