Šlo o tragédii, jejímiž oběťmi byly čtyři děti a jejich otec Augustin Zimmermann (*1818—†1861), který si ke svému zoufalému činu zvolil dnešní Žižkov, tehdy řídce osídlené chudé pražské předměstí, kde se stavěly domy z laciného lomového kamene.

Žil s rodinou poblíž Vltavy, kde klapalo mnoho mlýnů

Tento mlynářský pomocník se roku 1854 oženil s ovdovělou Františkou Sikorovou (*1820—†1871), a stal se poručníkem jejího tehdy tříletého syna Františka z prvního manželství, který však s jeho rodinou nežil.

S manželkou a čtyřmi vlastními dětmi bydlel na různých adresách Josefova (bývalého Židovského města), kde bylo nájemné nižší než na Starém Městě. V onom tragickém roce 1861 byli Zimmermannovi úředně přihlášeni k trvalému pobytu ve velkém rohovém dvojdomě č. 182 v severní části ulice Cikánova, jíž lidé říkali Cikánská (nacházela se přibližně v místě severní části dn. ulice Elišky Krásnohorské; dům byl zbořen kolem roku 1910).

Poslední procházka s břitvou a vínem

Zimmermann se tehdy dostal do velmi svízelné situace, protože měli finanční potíže a manželské sváry, a navíc dostali výpověď z bytu a nemohli sehnat nové bydlení. (Podle MVDr. Bronislavy Svejkovské však nešlo o soudní výpověď, neboť pracovníci archivu hl. města Prahy nenašli důkazy o tom, že by v této kauze proběhlo „řízení u příslušného c. k. soudu v Praze“.) 

On přesto neviděl jiné řešení, než aby „zbavil života“ své děti a sebe. V neděli 27. října 1861 vzal na procházku za městské hradby na okraj dn. Žižkova sedmiletého Augustina, pětiletého Václava, o rok mladší Mariu a ročního Antonína, a podřezal jim a poté i sobě žíly. O den později našla jejich těla manželka hlídače železnice „v prohlubině u zdi bývalé Hrabovy zahrady za altánem na vrchu Žižkov“. 

Nedaleko ležely dvě lahve od vína, takže se spekulovalo o tom, že jím před vraždou unavené děti omámil, ale přesný průběh činu se nepodařilo zjistit. 

Pitva prokázala, že „ubohý otec na mysli pomaten byl, jelikož se cizích částek v mozku nalezlo“. 

Jeden z nejsmutnějších náhrobků Olšanských hřbitovů

Pohřeb se měl původně konat ve čtvrtek 31. října, ale byl přeložen na pátek 1. listopadu odpoledne. Pode MVDr. B. Svejkovské tehdy Národní listy ze soboty 2. 11.1861 mj. napsaly, „že pohřeb dětí se konal v pátek 1. listopadu 1861 v odpoledních hodinách za účasti mnoha tisíc osob, které doprovodily nešťastné obětě tyto ku hřbitovu (…) Kolem vozu šli ve dvou řadách malí hoši, kteří nesli rozžaté svíce a za vozem čtyry bíle ustrojené drůžičky nesoucí na poduštičkách čtyry věnce“.

Zimmeramnovy děti byly uloženy do společného hrobu na Olšanském hřbitově (III-9-36), a Ferdinand V. Dobrotivý (1835—1848), trávící v Praze svůj „panovnický důchod“, věnoval „značnou sumu na vystrojení pěkného pohřbu“. 

Náhrobní kámen daroval kameník a sochař Karel Möldner, zatímco modlícího se klečícího andělíčka na náhrobku zaplatila a dodala obec Žižkov.

Františka Zimmermannová přežila své čtyři děti a druhého manžela o deset let a zemřela v Praze na tuberkulózu. Ani po oné tragické události se neujala výchovy svého syna Františka z prvního manželství s Martinem Sýkorou (Sikorou). 

Není známo, kde se nacházejí hroby rodičů ubohých dětí.