Bylo samozřejmé, že rozvíjející se Praha potřebovala spojnice zástavby vznikající po obou stranách jejího úseku Vltavy. Dnes představím spojnice jednodušší a přidám i úsměvnou karikaturu.

Prvními byly brody

Nejprve používali Pražané pouze dva brody. Jeden spojoval hradiště Pražský hrad a hlavní tržiště (dn. Staroměstské náměstí), neboli byl předchůdcem dn. Mánesova mostu. Druhý brod – předchůdce dn. Hlávkova mostu – umožňoval přejít řeku od osady Poříčí, kde žili němečtí přistěhovalci, přes špičku dn. ostrova Štvanice k východnímu úbočí Letné. 

Další brody přibyly přibližně v místech, kde se od 12. století klenul Juditin most, a poté tam, kde dnes stojí mosty Karlův a Legií. Brody se využívaly jen do 13. století, neboť tehdy se začaly budovat v řece jezy, kvůli nimž hladina řeky stoupla asi o tři metry.

Po nich přišly přívozy

Ty v Praze „vládly“ až do 30. let 19. století. Nic na tom nezměnil fakt, že převozníci prý velmi často kvůli vyššímu výdělku přetěžovali pramice „do nemožnosti“, takže se stávalo, že se prám potopil, a mnoho cestujících se utopilo. Tito přepravci někdy dokonce takto riskovali i v obdobích, kdy na hladině Vltavy pluly kry. Podle Ruthovy kroniky bývali převozníci silní a velcí chlapíci, kteří se však často opíjeli a proto bývali výbojní.

U přívozu zvaného Hořejší (u dn. Divadelní ulice) bývala od roku 1690 tzv. salva guardia neboli dřevěná deska s nápisem „aby žádný v tomto místě zbraně své na žádného nedobýval a vůbec v řád a právo nesahal“. U těchto slov byl obraz ruky, do níž byl zaseknut meč. Pražané si to ovšem s humorem sobě vlastním vykládali tak, že tomu, kdo odmítne zaplatit převozné, bude useknuta ruka.

U Vyšehradu měl převozník unikátní trasu, neboť nepřevážel od jednoho břehu k protilehlému, nýbrž objížděl vyšehradskou skálu. Dnešní dvaatřicet metrů dlouhý Vyšehradský tunel byl totiž ve vyšehradské skále vylámán teprve v letech 1902—1904. 

Dřevěné mosty s jedním omylem

Onen omyl se týká prvního takovéhoto mostu, zmiňovaného v legendě o převozu ostatků budoucího sv. Václava z Boleslavi, kde ho zavraždil jeho bratr Boleslav. Zatímco legenda vyřešila převoz ostatků knížete přes Vltavu zázrakem, podle nějž se povoz s tahouny ocitl rázem na druhém břehu díky modlitbám, ve skutečnosti první pražský dřevěný most nevedl přes Vltavu. Historici ho umísťují na malostranské nábřeží, kde fungoval jako přemostění různě vysokých terénů mezi dnešními malostranskými ulicemi U Lužického semináře a Mosteckou. 

Další dřevěné mosty byly pouze provizorní. 

První z nich se stal součástí historie kamenného Juditina mostu poté, co se první „kameňák“ po povodni roku 1342 ze dvou třetin zřítil. Tehdy byl přes jeho zbylé pilíře urychleně postaven prozatímní dřevěňák sloužící až do roku 1348. 

Dne 9. července 1357 byl položen základní kámen druhého Kamenného (později Karlova) mostu, a během jeho výstavby byl zřízen další pražský dřevěný most „zatímní“, který byl odstraněn teprve roku 1378. Třetí prozatímní dřevěňák zde prokazatelně sloužil Pražanům v letech 1890 až 1892, kdy povodeň zničila tři oblouky a dva pilíře Karlova mostu. Dřevěňák byl postaven během tří měsíců z naplaveného dříví, a tvořil oblouk vedoucí od severní k jižní straně Karlova mostu.

Dřevěné provizorium vzniklo i před zbořením řetězového (a později lanového) mostu Františka I. (předchůdce mostu Legií), a vedlo přes Střelecký ostrov. K řetězáku ještě přidám informaci, že se při větší zátěži rozhoupával, takže byl po roce 1857 určen výhradně pro pěší. Jelikož od roku 1898 po něm měla jezdit elektrická tramvaj, byly řetězy nahrazeny ocelovými lany. Demontován byl v letech 1946—1947, a roku 1951 byl nahrazen novým mostem železobetonové konstrukce.

Málo využívaný shnilý dřevěňák

V letech 1891—1900 sloužil Pražanům provizorní dřevěný most, vedoucí od staroměstské Hradební ulice na druhý břeh řeky pod Letnou. Byl umístěn u řetězového mostu Františka Josefa I., a podle kroniky Fr. Rutha měl usnadnit roku 1891 mj. cestu na Výstaviště návštěvníkům Zemské jubilejní výstavy u Stromovky. Tam se však tehdy již dalo dojet buď koňkou dn. ulicí Dukelských hrdinů, nebo přes Letnou lanovkou a Křižíkovou tramvají k hornímu vstupu do Stromovky. Tento provizorní most lidé málo využívali, a když byl roku 1899 rozebrán, aby byl přenesen na Štvanici, ukázalo se, že jeho dřevo je shnilé. 

Podle historika Zdeňka Wintra byly zřízeny provizorní dřevěné mosty i v letech 1899 a 1902 při stavbě mostu Hlávkova a Libeňského.