Pozdní jaro roku 1848 nebylo právě vhodné k obdivování probouzející se přírody, protože naši předkové měli k Vídni vážné výhrady. A dávali to najevo tak důrazně, že byl do Prahy povolán Alfred kníže Windischgrätz (*1787—†1862), aby tu znovu zavedl klid a pořádek. Bohužel o život tehdy přišla jeho o devět let mladší manželka Marie Eleonora ze Schwarzenbergu (*1796—†1848), matka čtyř jejich synů.

Rohový dům a kněžnina zvědavost

​Generálova rodina se v české metropoli nastěhovala v rohovém paláci Pachtů z Rájova v Celetné ulici čp. 587/36 do bytu v 1. patře, jenž byl tehdy součástí budovy vojenského velitelství.

​A protože Pražany nezastrašila už samotná přítomnost Windischgrätze, ten nařídil parádní vojenskou přehlídku, která se konala v ulicích. Nespokojenci z řad studentů, tovaryšů a dělníků na to odpověděli 12. června vlastní akcí: na dnešním Václavském náměstí zahájili tzv. svatodušní bouře. Dopoledne se zde konala sbratřovací mše u jezdecké sochy sv. Václava od Jana Jiřího Bendla (*asi 1620—†1680). (Ta stála původně v úrovni Jindřišské ulice, ale mše se odehrávala po jejím přestěhování do úrovně dnešního hotelu Evropa čp. 826/25.) Po obřadu mířili její účastníci k sídlu vojenského velitelství, a pokřikovali na adresu neoblíbeného generála posměšná hesla, protože chtěli dosáhnout jeho odvolání. Tam však narazili na císařské vojáky a došlo k ozbrojeným střetům.

​Podle fondu Rodinného archivu Schwarzenberků kněžna právě pobývala ve velkém nárožním salonu 1. patra, který měl okna jak do Celetné, tak na Ovocný trh, a kolem 16. hodiny se šla podívat, co způsobuje hluk před domem. Nejmladší syn Viktor jí nadzdvihl žaluzii, aby lépe viděla, ale v tom přilétla kulka, rozbila sklo, ji zasáhla do čela a způsobila okamžitou smrt.

Pátrání zůstalo bezvýsledné

Ještě týž den začali vyšetřovatelé pátrat po pachateli ženy, kterou si Pražané oblíbili, protože se věnovala charitě. O den později vyjmul soudní lékař při pitvě z její lebky kulku, z níž však nebylo možno zjistit, z jaké konkrétní zbraně byla vystřelena, protože stejné kulky využívaly obě strany střetu. Stejně dopadlo i pátrání po motivu i po tom, zda byla vystřelena zblízka či zdálky, a z Celetné či z Ovocného trhu. Zatčeno bylo 35 osob, ale všechny byly propuštěny, kromě studenta techniky Maxmiliána Mauxe. Tento účastník mše byl při střetu s vojskem před vojenským velitelstvím na útěku bodnut jedním císařským vojákem do hlavy, omdlel a probral se v bytě profesora Bernarda Bolzana (který v tomto domě v Celetné čp. 590/28 jistý čas žil a zemřel). Vojáci tam za Mauxem přišli, a začali tvrdit, že právě z tohoto domu musel vystřelit, takže ho zatkli. V jeho bytě nalezli totiž pušku (byl členem ozbrojené studentské legie), a skončil ve vězení, kde zůstal až do 16. září 1848. Když však byla zbraň předložena k posouzení českému puškaři Antonínu Vincencovi Lebedovi, ten bez zaváhání popřel, že by šlo o vražednou zbraň. Je vysoce pravděpodobné, že střelec stál kdesi na Ovocném trhu.

Povstání trvalo pouze šest dní

Od pondělí 12. června do středy 14. června šlo o pouliční boje s císařskými vojáky především na Starém Městě v okolí Klementina, kde měli štáb povstalci v čele s J. V. Fričem. A od čtvrtka 15. do soboty 17. června, poté, co generál své vojáky stáhl z ulic na levý vltavský břeh, nechal ostřelovat centrum města svými děly z Hradčan a z Letné. Teprve poté se Praha vzdala.

V nevyrovnaném střetu tří tisíc povstalců a asi deseti tisíc Windischgrätzových vojáků bylo raněno asi šedesát Pražanů a padlo jich 43.