O rozlehlou Letenskou pláň projevovali zájem nejen architekti, kteří pilně připravovali projekty na nejrůznější stavby, ale i sportovci. A dnes si připomeneme právě některé sportovní akce.

Pět letenských sokolských sletů

Zatímco I. slet se konal roku 1882 na Střeleckém ostrově a II. roku 1891 na Výstavišti u Stromovky, na Letné se konal roku 1895 teprve slet v pořadí III., a to u příležitosti Národopisné československé výstavy. Divákům se tehdy předvedlo pět tisíc cvičenců včetně dorostu.

Pro IV. slet byl roku 1901 postaven na pláni dřevěný stadion, a sešlo se na něm šest tisíc cvičenců včetně 876 žen, které předvedly cvičení s kuželi. Část cvičení natáčel Jan Kříženecký, ovšem jeho film se bohužel nedochoval. Prahou tehdy prošel průvod jedenácti tisíc sokolů. 

Roku 1907 se konal V. letenský slet, při němž cvičila i školní mládež, ženy se představily v moravských krojích a dřevěné tribuny už měly kapacitu 55 000 diváků. Na Vltavě se konala regata s ohňostrojem a v průvodu Prahou šlo přes 12 000 sokolů provázených sokolskou jízdou. Tehdy se také poprvé představila tzv. sletová scéna zobrazující vítězství husitů nad Zikmundem roku 1420. 

O pět let později, roku 1912 mohli diváci při VI. sletu přihlížet cvičení 14 000 cvičenců, mezi nimiž byli také nadšenci, kteří kvůli tomu přijeli až z Ameriky. Opakovala se i tzv. sletová scéna, jejímž tématem byl tentokráte „Maraton“ jako symbol vítězství. (U Marathonu totiž roku 490 př. n. l. porazili Athéňané dobyvačné Peršany.) 

Po skončení první světové války se tu roku 1920 konal VII. slet, jímž sokolové vítali novou republiku. Své sestavy předvedlo postupně padesát tisíc cvičenců včetně příslušníků armády. Na sletové nácviky se jezdíval na koni dívat prezident T. G. Masaryk a veřejné vystoupení sledoval s manželkou z hlavní tribuny. 

Další slety se od roku 1926 konaly již na Strahově, stejně jako spartakiády nahrazující sokolská vystoupení, z nichž poslední se odehrála roku 1985.

Ovál, na němž závodili i pštrosi

Na Letné vznikala nejen hřiště tehdy nejslavnějších fotbalových mužstev – Slavie, Sparty a DFC (Deutscher Fussball Club) Prag, ale byl tu také postaven ovál, jenž měřil na délku 1 000 m (a na šířku 20 m), čímž se stal nejdelší dráhou Evropy. Jeho zahraniční „kolegové“ měřili maximálně 666,66 metrů. Podle J. Králíka sloužila tato obří elipsa jako dostihová dráha, „uvnitř něho byla dráha atletická, vně potom dráha pro cyklistický a motoristický sport“. 

Práce na tomto oválu začaly kvůli mrazům teprve v březnu 1922, a první závod se konal 27. května téhož roku. Pro odborníky dodám, že šlo o stavbu, jejímž „základem byla železobetonová deska o síle 8-9 cm, která na rovinkách spočívala na štěrkovém loži. Armovala se osmimilimetrovými pruty kladenými křížem přes sebe ve vzdálenosti 50 cm. Každých 8 m dělila desku dilatační spára, vyplněná lepenkou a zalitá dřevoasfaltem.“

Tomu, aby soutěžící vyjeli v zatáčkách z dráhy, bránily „betonové hrany na vnějším obvodu“, a odtok dešťové vody do kanalizace zajišťovala betonová rýha vyhloubená po vnitřním obvodu dráhy. Jedna tribuna pro diváky stála poblíž dn. ulice Milady Horákové a druhá, užší a zastřešená, vznikla na opačné straně oválu. K této dráze již patřily restaurace, bufety i parkoviště pro kočáry a automobily.

Pro představu, jak velkou část pláně tato dráha zabrala, si řekneme, že dnes stojí na její menší východní části ministerstvo vnitra a Gymnázium Nad Štolou, na větší části se konaly zmíněné slety, mírně zasahovala do dn. Letenských sadů a na západní straně jsou vidět dřevěné stavby studentské Kolonky, které stávaly po druhé světové válce u Špejcharu. 

Pražané se o dráhu obávali právem

Důvodem byl fakt, že pozemek pro ni byl pronajat od města, a nájemní smlouva byla uzavřena na „krátkou řadu let a prodloužení její nejisté“. Navíc její financování bylo čím dál tím více komplikované. 

Město se skutečně rozhodlo letenský ovál zbourat do konce roku 1929 s odůvodněním, že Letná nesmí být věnována pouze sportu, „ale musí sloužiti všemu obyvatelstvu Prahy“. Zrušení slavného oválu se sice podařilo maličko odložit, ale na jaře 1931 dorazil na Letnou zákopnický oddíl, „který započal s trháním betonové závodní dráhy ekrazitem“. O pár týdnů později nezůstalo po největší raritě svého druhu ani stopy. 

Často zde stávaly pouze cirkusy a podobná zábavná zařízení.

Perlička na závěr 

Letenskou motocyklovou plochou dráhu využila firma Harley Davidson pro uspořádání reklamní soutěže. Vyhrát měl ten, kdo dokázal ujet nejdelší vzdálenost s jedním litrem benzinu. Vítězem se stal humorista Zdena Ančík, který sice neměl se řízením motocyklu žádné zkušenosti, ale protože prý slíbil uveřejnit zmíněné firmě reklamu v humoristickém časopise Trn, dostal od mechaniků protekčních pár deci pohonných hmot navíc.