Tento muž vstoupil do politiky coby „obyčejný“ měšťan, měl podíl na přípravě defenestrace místodržících a po Bílé hoře byl jedním z odsouzenců k smrti. Jak známo, popravě unikl skokem z Bílé věže do Jeleního příkopu.

Právník, který se stal bohatým pražským měšťanem 

Fruwein (?*—†1621), přišel do Prahy roku 1595 a v dubnu 1597 si zakoupil první dům ve staroměstské Dlouhé ulici, čímž získal městské právo. Ve stejném roce se oženil* s Lidmilou Mathioliovou, s níž měl tři syny a dvě dcery. I když nevystudoval práva, dostal do vínku dar výmluvnosti a schopnost rychle reagovat, takže neměl o klienty nouzi. 

Díky tomu postupně zakoupil druhý dům ve staroměstské Dlouhé ulici a třetí na Novém Městě pražském. Kromě toho si přikoupil i vinice za Prahou a na Litoměřicku, a další mu věnoval za dobré služby Petr Vok. 

Litoval, že se podílel na nekoncepčním povstání

Do dění kolem defenestrace se zapojil večer 22. května 1618, kdy se zúčastnil tajné schůzky nejradikálnějších protestantů v paláci Smiřických na Malostranském náměstí čp. 6/18. Tam padlo rozhodnutí, že 23. 5. dojde k defenestraci místodržících, jíž se však Fruwein osobně nezúčastnil. Ovšem dne 24. 5. 1618 se stal členem obnoveného direktoria, a den na to vypracoval apologii, která měla i v cizině vysvětlit, že vyhození z oken nebyla vzpoura proti císaři, ale upozornění na katolické místodržící, kteří v zemi způsobovali zbytečné napětí. Vysvětlil i to, že nechtěli používat zbraně, a tak zvolili tuto metodu, neboť věřili, že muži zemřou následkem pádu z druhého patra. 

Bohužel podpora pražského stavovského povstání v zahraničí byla velmi malá, čímž bylo odsouzené k porážce. Navíc Fruweina zklamalo, že pouhých pět dní po bělohorské prohře, tedy 13. listopadu 1620, požádali vystrašení čeští protestantští stavové písemně o odpuštění Ferdinanda II., který se ihned po bělohorské bitvě znovu ujal vlády. (Vládl totiž poprvé od 20. března 1619 do 19. srpna téhož roku, kdy ho vystřídal Friedrich Falcký, a podruhé od 8. listopadu 1620 až do své smrti 15. února 1637.) Tuto poníženou prosbu, zvanou reverz, podepsalo celkem 201 šlechticů. 

Nechtěl čekat na torturu

Po bělohorské bitvě se v jednom z jeho domů v Dlouhé ulici usadili císařští žoldáci, kteří ho mučili, aby jim prozradil, kde má peníze a zlato. Kvůli tomu strávil dalšího půl roku na lůžku mezi životem a smrtí, dne 20. února 1621 odpoledne byl zatčen, přenesen na nosítkách na Staroměstskou radnici a 29. března do druhé Bílé věže Pražského hradu. 

Při prvním výslechu 6. dubna zodpověděl všech 236 otázek. Velmi mu tehdy zřejmě uškodil fakt, že ho „zimní král“ oficiálně povýšil do rytířského stavu a obdařil přídomkem „z Podolí“, ale fatální bylo, že se Fruwein na příkaz Friedricha Falského zúčastnil poselství do Saska. To bylo kvalifikováno jako pokus získat vojenskou pomoc proti právoplatně zvolenému Ferdinandu II., a proto byl nařízen druhý výslech, provázený tentokráte torturou. 

To Fruweina zlomilo. On totiž v roce 1611 viděl coby člen komise vyšetřující okolnosti vpádu Pasovských do Čech na vlastní oči, jak takový zostřený výslech probíhá. 

Dne 7. června 1621 pro něj přišel kolem 16. hodiny správce vězení, aby ho odvedl k výslechu. Vězeň vstal z lůžka, oblékl se a pomalu zamířil na toaletu kolem vojáka, který ho střežil. Cestou si v zoufalství zřejmě vybavil slova bratrského kněze, který ho během léčby zranění navštěvoval v jeho domě, a podle nějž v některých případech není sebevražda smrtelným hříchem. 

Proto proklouzl „na schodiště vedoucí do podkroví Bílé věže. Dymníkem ve střeše se protáhl ven a vzápětí“ sjel po střešních prejzech, které strhl s sebou a „dopadl na dno Jeleního příkopu“. 

Ani mrtvý povstalec nesměl uniknout trestu 

Teprve o dva dny později, k ránu 9. června, přelezli pacholci kata Jana Mydláře zeď mezi dn. Královskou zahradou a Jelením příkopem, a dali ostatky do pytle, který přehodili přes zeď. Ten byl převezen na Bílou horu, kde nejprve pacholci odsekli od těla Fruweinovu hlavu (která apologii vymýšlela) a později ji přibili na šibenici na dnešním Václavském náměstí, ,,ufasovavše ji železy dobře, aby spadnouti aneb v noci od někoho sňata býti nemohla“. Na tamní šibenici byla přibita i Fruweinova pravá ruka, která apologii napsala. 

Zbytek těla pacholci rozčtvrtili: jednu čtvrtinu narazili na kůl zaražený na bývalém bělohorském bojišti, a tři kůly s dalšími čtvrtinami těla rozmístili u tří pražských městských bran. 

Majetek „zločince“ (dva pražské domy, statky a několik vinic) byl zkonfiskován s výjimkou novoměstskému domu, jenž připadl jeho dcerám. Manželka si směla ponechat zlaté a stříbrné šperky, které jí manžel připsal již před povstáním, a peníze, které přinesla do manželství jako věno.