Marnotratný Sabina si vysloužil Národní soud
Karel Sabina byl sice fešák, ale za peníze zradil národ (Kresba: Jiří Filípek)

Karel Sabina (*1813—†1877) byl znám jako konfident, a kvůli tomu se stal černou postavou české historie. Nic na tom nezměnil fakt, že původně byl ostrým kritikem absolutismu a že jeho literární činnost zahrnuje i libreto ke Smetanovým Braniborům v Čechách a Prodané nevěstě.

Nespolehlivý vychovatel

V této funkci působil na počátku 40. let 19. století ve smíchovské vile Porgesů zvané Portheimka. Jednou si půjčil od paní Portheimové – pod záminkou jízdy na matčin pohřeb – kočár i s kočím, ale ve skutečnosti se nechal odvézt s komornou Josefinou Schönauerovou, s níž se sblížil, do svého pronajatého bytu, aby si užili soukromí. Vrátili se pozdě, takže zaměstnavatelka nemohla odjet do divadla, kočí vše prozradil a Sabina i Josefína dostali výpověď. 

V roce 1844 se jim narodila dcera Eufrosina a o dva roky později syn Alois, a vzali se roku 1849, krátce před Sabinovým zatčením.

Toto zbylo ze „Sabinovy“ Portheimky. Název letohrádku souvisí s tím, že příslušníci rodu byli povýšeni do šlechtického stavu za své zásluhy v oblasti průmyslu císařem Ferdinandem V. A přídomek „von Portheim“ přijali z úcty ke svým předkům z Porta, dnes druhého největšího portugalského města (Foto: Miloslav Čech)
Toto zbylo ze „Sabinovy“ Portheimky. Název letohrádku souvisí s tím, že příslušníci rodu byli povýšeni do šlechtického stavu za své zásluhy v oblasti průmyslu císařem Ferdinandem V. A přídomek „von Portheim“ přijali z úcty ke svým předkům z Porta, dnes druhého největšího portugalského města (Foto: Miloslav Čech)

Místo provazu předčasné propuštění 

Do revolučního hnutí roku 1848 se Sabina aktivně zapojil jako vůdčí osobnost těch, kteří chtěli ukončit absolutismus. Zatčen byl 10. května 1849, a obviněn za údajnou přípravu protirakouského spiknutí pod vlivem ruského revolucionářského „snílka“ M. A. Bakunina, a ve vyšetřovací vazbě strávil tři a půl roku.

Rozsudek vynesený v květnu 1852 původně zněl: trest smrti provazem a náhrada soudních výdajů, ale nakonec byl zmírněn na 18 let těžkého žaláře v Olomoucké pevnosti. Vězení však opustil již 27. června 1857, neboť dostal jako většina politických vězňů milost.

Policejní ředitel si vybral dobře

Krátce na to potřeboval policejní ředitel baron Anton Päumann doplnit tým svých konfidentů, a tak si v červnu 1859 pozval na policii i bývalého vězně, o němž bylo známo, že neudrží korunu, a že za peníze je ochoten udělat cokoli. Nemýlil se, a jakmile Sabina zjistil, že bude dostávat měsíčně 100 zlatých a navíc se budou více tisknout jeho knihy, nabídku na spolupráci s policií přijal. (Pro představu: roku 1860 stála kráva 20—35 zlatých.)

Karel Sabina byl sice fešák, ale za peníze zradil národ (Kresba: Jiří Filípek)
Karel Sabina byl sice fešák, ale za peníze zradil národ (Kresba: Jiří Filípek)

Dostal krycí jméno Roman, a ihned v červenci začal dodávat informace o opozici včetně jejích plánů, protože se nadále zúčastňoval různých akcí. Jedna z jeho zpráva sdělovala: „Byl zde i Neruda, kterýž pravil: my bychom vzhůru k nebesům, jsme však s Rakouskem spjati. Agent Roman.“

Nevídaná událost 

Čeští vlastenci se o jeho zradě dozvěděli díky tomu, že JUDr. Julius Grégr, vydavatel Národních listů a poslanec Českého sněmu získal od propuštěného policejního zřízence Rudolfa Ullricha konfidentskou zprávu podepsanou Romanem, která obsahovala informace o bulharském studentu V. D. Stojanovovi.

Pražský advokát JUDr Jan Kučera pozval Sabinu 30. července 1872 na soukromou návštěvu v 18.15 h do svého domu (předchůdce dn. Wiehlova domu na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy ulice). Kromě hostitele a kolegy J. Grégra tu byl například V. Hálek, J.Barák a J. Neruda, kteří vytvořili skupinu, pro niž se vžilo označení „Národní soud“.

Sabinův pomník na Olšanech nesměl nést až do roku 1932 jeho jméno (Foto: Miloslav Čech)
Sabinův pomník na Olšanech nesměl nést až do roku 1932 jeho jméno (Foto: Miloslav Čech)

Sabina tehdy dostal na vybranou: buď se do osmi dnů vystěhuje do zahraničí a jeho konfidentství zůstane utajeno, nebo noviny přinesou prohlášení, že je policejním agentem. 

On slíbil, že odjede, 6. srpna 1872 dostal od Grégra 100 zlatých jako zálohu na cestu, a den na to vystoupil z vlaku v Drážďanech, kde hodlal nadále žít. Jenže jeho „soudci“ nedodrželi slovo, a již 9. srpna přinesl list Česká koruna informace o tzv. národním soudu a o den později oznámily Národní listy, že Sabina je zrádce. Když si Sabina články přečetl, vrátil se do Prahy, od policie obdržel jako „bolestné“ 450 zlatých, žaloval „soudce“ a žádal odškodné ve výši 1000 zlatých. Sice se pokoušel očistit brožurou „Obrana proti lhářům a utrhačům“, ale nálepky hamižné černé ovce se už nezbavil. Musel publikovat pod pseudonymem, a dožil v bídě 9. 11. 1877.

Stanislava Jarolímková

Stanislava Jarolímková

Autorka rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové.

Autory ilustrací pro rubriku jsou Karel Benetka, Jiří Filípek a Miloslav Čech.

Rubriky

Sledujte PKK i na sociálních sítích

Máte pro nás námět na téma nebo článek? Máte zájem o rozhovor nebo máte tip na zajímavého respondenta? Ozvěte se nám.

 

Chtěli byste na portálu Praha křížem krážem publikovat vlastní článek? Nebo máte zájem o smysluplné PR pro svůj projekt, knihu nebo podnik? Napište nám.