Loretánské náměstí vzniklo na bývalém venkově
Svažitost Loretánského náměstí dokazuje i tato fotografie Miloslava Čecha.

Tento hradčanský rynek se rozložil na nepravidelně svažitém terénu, kde archeologové nalezli křesťanské pohřebiště z 10. až 12. století. Lokalita se stala součástí významné spojnice Pražského hradu a Strahovského kláštera, a již dlouho patří k místům, která opomene navštívit jen málokterý turista. Dnešní název náměstí se ustálil počátkem 18. století.

První bydlení, pohřebiště a stěhující se brána 

Lidé žili na budoucím slavném náměstí již během první poloviny 10. století, stále jich přibývalo a kníže Spytihněv (894—915) tu postavil (na místě budoucího Černínského paláce) kostelík sv. Matouše. Kolem poloviny 11. století se však zdejší usedlíci museli odstěhovat, protože se tu začalo pohřbívat. 

Svažitost Loretánského náměstí dokazuje i tato fotografie Miloslava Čecha.
Svažitost Loretánského náměstí dokazuje i tato fotografie Miloslava Čecha.

Archeologové, zkoumající hroby ukryté pod několikametrovou vrstvou zeminy, došli k závěru, že jde o dosud největší známý pohřební areál v historickém jádru Prahy. Některé hroby obsahovaly ostatky popravených lidí, neboť „řada pohřbených má přeťaté krční obratle a v některých hrobech byla lebka uložena v nepřirozené poloze“. Není však známo, kde se zdejší popraviště nacházelo.

Zámožní jedinci si na budoucím Loretánském náměstí začali budovat své domy teprve poté, co byla od roku 1320 z nařízení nejvyššího purkrabího zesílena a rozšířena nejvíce ohrožená západní městská hradba. (Jedním ze zdejších obyvatel byl kameník Michael Parléř, starší bratr Petra Parléře). Díky tomu bylo ve 30. letech 14. století založeno poddanské město Hradčany (které městem královským jmenoval Rudolf II. Habsburský teprve roku 1598). Když Karel IV. dal v letech 1360—1362 znovu zvětšit prostor Hradčan a Malé Strany, obkroužily nové městské hradby nové tržiště (budoucí Loretánské náměstí) i Strahovský klášter, a jejich součástí se stala třetí Strahovská brána na Pohořelci. 

Druhá Strahovská brána oddělující město od venkova se přemístila z Nerudovy ulice na konec Loretánské ulice, která ústila na dnešní náměstí. (Kresba: Jiří Filípek)
Druhá Strahovská brána oddělující město od venkova se přemístila z Nerudovy ulice na konec Loretánské ulice, která ústila na dnešní náměstí. (Kresba: Jiří Filípek)

Intermezzo o tchyni a snaše

Jelikož v následujícím odstavci si představíme dvě stavby na Loretánském náměstí, které souvisely se sporem v přemyslovském rodě, připomeneme se ve stručnosti, oč tehdy šlo. Předesílám, že jde zčásti o realitu a zčásti o pověst.

Protagonistkami byla pokřtěná kněžna Ludmila, manželka prvního prokázaného (a rovněž pokřtěného) přemyslovského knížete Bořivoje (asi 870—888/9), a kněžna Drahomíra, pohanská manželka Vratislava (Ludmilina a Bořivojova mladšího syna). Po Bořivojově smrti usedl na trůn dle práva jeho starší bratr Spytihněv I. (894—915) a po jeho smrti zmíněný Vratislav I. (915—921). Potud bylo vše v pořádku. 

Jenže Drahomíru rozzlobilo, že ovdovělá Ludmila se ihned nestáhla do soukromí, ale začala vzdělávat jejího staršího syna Václava (924/5—935). Snaše vadilo především to, že z něj tchyně vychovávala učené budižkničemu, zatímco měl být připravován na boj (na který ona připravovala mladšího Boleslava). 

Onou příslovečnou kapkou přes míru bylo rozhodnutí starších, aby po smrti Vratislava I., tedy po roce 921, vládla Ludmila jako regentka místo Václava, který ve svých asi čtrnácti letech ještě nebyl uznán dospělým. Samozřejmě křesťansky vstřícná Ludmila se v zájmu klidu v rodině regentství vzdala, odjela na Tetín, ale tam za ní rozzuřená snacha údajně poslala dva vrahy, aby ji uškrtili. (Tento druh vraždy zvolila proto, aby při ní neukápla ani kapka krve, takže by Ludmila nemohla být prohlášena za svatou. Nicméně roku 1143 či 1144 byla zřejmě díky zákulisním bojům u papežského dvora svatořečena.) 

Drahomíře se tím splnil velký sen: v letech 921—924 skutečně usedla na stolec v roli regentky a zřejmě kvůli tomu se nechala pokřtít, byť křesťanskou víru pouze předstírala. Podle Ruthovy kroniky se dokonce údajně rozhodla, že dá „všecky křesťany povražditi, i jela na hrob otce svého pohana, aby modlám obětovala.“ Cestou z Pražského hradu míjela kostelík sv. Matouše (viz níže) ve chvíli, kdy v něm kněz sloužil mši. Když se z něj ozval zvuk zvonku, Drahomířin pobožný kočí ihned zastavil vůz, seskočil z koně, odhodil bič, vběhl do kostelíka a poklekl. Kněžna sedící ve voze „nad míru hanebně zlořečiti počala a prokletým jazykem lála, až hlas její v kostele se rozhlašoval. Tu země se hrozně otevřela a vůz ten i s koňmi a s Drahomírou pozřela: v tom z té propasti se ukázal dým a oheň a zápach nesnesitelný vyšel. Pak země rychle se zase zavřela a bič vozkův tam zůstal na zemi.“

Protože se pod místem, kde se Drahomíra s vozem a koněm propadla, ozýval dlouho „divný křik a hrozný hlas“, bylo propadliště ohrazeno plotem, protože každého, kdo by tam vstoupil, dozajista čekalo neštěstí. 

V upomínku na tuto událost byl do země zaražen dřevěný sloup mezi svatostánkem sv. Matouše a dnešním domem U Drahomířina sloupu (k nimž se vrátíme za týden). Sloup se tu možná nacházel do roku 1729, ale spíše byl povalen teprve v roce 1788 a na padrť rozbit snad v „souvislosti s osvícenským tažením proti pověrám a mystice“.

Půdorys stavby svatostánku sv. Matouše. (Foto: Miloslav Čech)
Půdorys stavby svatostánku sv. Matouše. (Foto: Miloslav Čech)

Pokračování příště.

Přihlaste se k odběru newsletteru

A články z rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové vám budou chodit zdarma přímo do vaší e-mailové schránky.

Máte rádi články z rubriky Pražské okénko?

Podpořte jejich vznik libovolnou částkou.
Načtěte do svého bankovnictví tento QR kód a nastavte částku dle libosti. Přednastaveno tam je 300 Kč, v jaké výši bude váš příspěvek, je jen na vás. Peníze takto posíláte na účet č. 4542775036/5500 vedený u Raiffeisenbank. Děkujeme.

Stanislava Jarolímková

Stanislava Jarolímková

Autorka rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové. Její medailonek najdete tady.

Autory ilustrací pro rubriku jsou Karel Benetka, Jiří Filípek a Miloslav Čech.

Rubriky

Sledujte PKK i na sociálních sítích

Máte pro nás námět na téma nebo článek? Máte zájem o rozhovor nebo máte tip na zajímavého respondenta? Ozvěte se nám.

 

Chtěli byste na portálu Praha křížem krážem publikovat vlastní článek? Nebo máte zájem o smysluplné PR pro svůj projekt, knihu nebo podnik? Napište nám.