Loretánské náměstí podruhé
Dům U Drahomířina sloupu, v němž měla byt orientovaný okny na Prahu ovdovělá Hana Benešová. (Foto: Miloslav Čech)

Tento hradčanský rynek se rozložil na nepravidelně svažitém terénu, kde archeologové nalezli křesťanské pohřebiště z 10. až 12. století. Lokalita se stala součástí významné spojnice Pražského hradu a Strahovského kláštera, a již dlouho patří k místům, která opomene navštívit jen málokterý turista. Dnešní název náměstí se ustálil počátkem 18. století. (Pokračování z 28. srpna 2022)

Svatostánek sv. Matouše a dům U Drahomířina sloupu 

Rozmístění objektů, o nichž je v tomto Pražském okénku řeč. (Kresba: Jiří Filípek)
Rozmístění objektů, o nichž je v tomto Pražském okénku řeč. (Kresba: Jiří Filípek)

Když husité pustošili Hradčany, zbořili i minule zmíněný kostelík sv. Matouše (1). Na uvolněném pozemku byly postaveny dva jednopatrové domky, z nichž v jednom byla otevřena hospoda nejnižší kategorie, jejíž hosté vzbuzovali pohoršení poutníků přicházejících do Lorety a narušovali velebné ticho náměstí. Proti tomu se ohradili i Černínové. Oba domy koupili, zbořili a roku 1737 místo nich vybudovali novou kapli téhož zasvěcení, kterou malbami vyzdobil staroměstský barokní malíř Václav Vavřinec Reiner (*1689—†1743). Do jejích základů vložili kovovou desku s nápisem: „Zrušena, avšak po dlouhé době znova zřízená vrozenou zbožností Černínův“. Krom toho do báně vložili pamětní mince. Kapli zrušil roku 1784 Josef II., roku 1791 byla za 264 zlatých prodána a zbořena. 

Kaple sv. Matouše z poloviny 18. století o kruhovém půdorysu. (Kresba: Jiří Filípek)
Kaple sv. Matouše z poloviny 18. století o kruhovém půdorysu. (Kresba: Jiří Filípek)

Dům U Drahomířina sloupu čp. 180/2 (2) byl jedním z objektů, které na dnešním Loretánském náměstí vyrůstaly neuvěřitelně rychle v 16. století po velkém ničivém požáru Malé Strany a Hradčan v roce 1541. Název prý dostal podle před týdnem uvedené pověsti o Drahomířině propadnutí pod zem, která prý byla vylíčena na tabulce sloupu, jenž před domem vydržel stát až do 18. století. 

Dům U Drahomířina sloupu, v němž měla byt orientovaný okny na Prahu ovdovělá Hana Benešová. (Foto: Miloslav Čech)
Dům U Drahomířina sloupu, v němž měla byt orientovaný okny na Prahu ovdovělá Hana Benešová. (Foto: Miloslav Čech)

Domov zde našli kapucíni 

Klášter kapucínů (3) stojí na severní straně náměstí a byl nejstarším klášterem této řehole, kterou pozval do Prahy z Vídně roku 1599 pražský arcibiskup. Mniši přišli na toto náměstí poprvé v květnu 1600, a každý z nich nesl velký dřevěný kříž. Klášter prý budovali vlastníma rukama, zatímco prostý kostel Panny Marie královny andělů jim dali postavit šlechtici. Unikátem jsou zdejší jesličky z přelomu 17. a 18. století zpřístupňované o Vánocích v části kostela, které nabízejí 43 postav zhotovených v životní velikosti ze dřeva a tzv. papírmašé (kombinace papíru a sádry). 

V 18. století klášter Josef II. nezrušil proto, že se mniši věnovali péči o chudé.

Klášter kapucínů (Foto: Miloslav Čech)
Klášter kapucínů (Foto: Miloslav Čech)

Před klášterem stával vysoký dřevěný kříž (4), do nějž lidé zaráželi zuby, aby se zbavili stomatologických potíží. Není divu, neboť až do konce 19. století neměli Pražané možnost nechat si kvalitně ošetřit chrup, protože dlouho platilo, že „léčba“ většinou spočívala pouze v trhání. Jen výjimečně některý zubolékař nabízel plomby, ale ty se však obvykle vydrolily málem po prvním jídle. 

Loreta se zvonohrou (což není překlep)

Klášter kapucínů na Loretánském náměstí je spojen krytou chodbou se svou chloubou – proslulou kaplí Panny Marie Loretánské neboli Loretou (5), zvanou též Santa casa (Svatá chýše). Název získala díky tomu, že šlo o kopii svatyně Panny Marie v italském Loretu. (Takovýto domek stál původně v palestinském Nazaretu a Ježíšova matka Marie se v něm údajně dozvěděla, že čeká děťátko.) Těchto kopií vzniklo snad kolem padesáti, ale nejpřesnější je ta, kterou dala postavit katolička Kateřina kněžna z Lobkowicz (*1594—†1653). Umístila ji na pozemku se zchátralými domy, jejichž majitelé museli kvůli víře opustit království. Šlechtična je dala zbořit, a 3. června 1626 začala na jejich místě vyrůstat zřejmě první pražská pobělohorská katolická stavba. Vysvěcena byla roku 1631, pod ní byla zřízena krypta Lobkowitzů a kněžna darovala Santa casu kapucínům.

Kolem Svaté chýše dala postavit její snacha roku 1661 čtyři trakty s ambity, kaplemi a kostelem Narození Páně. Nad průčelím se vztyčila věž s bicími hodinami a zvonohrou, jejíž zvony se rozezvučely poprvé 15. srpna 1695. 

Santa casa tvoří pouze malou součást loretánského komplexu. (Kresba: Jiří Filípek)
Santa casa tvoří pouze malou součást loretánského komplexu. (Kresba: Jiří Filípek)

Většinou se dočítáme, že jde zvonkohru, ale podle mezinárodní společnosti hráčů na zvonohry Eurocarillon platí definice, že zvonohra je soubor minimálně třiceti zvonů (nikoli zvonků) vybavených pedálnicí a normalizovanou klávesnicí pro hru pěstmi, na níž lze hrát živě náročnější skladby. Nic na tom podle odborníků nemění fakt, že ze třiceti zvonů pražské Lorety tři nehrají a jsou jen do počtu; nebyly ani vyladěny, protože prý jsou tak malé, že jejich zvuk by zanikl ve zvonění ostatních „kolegů“. 

Na náměstí přicházejí Černínové

Hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic zde začal budovat rodový palác od roku 1669 a v jeho díle pokračovaly další tři černínské generace. Vzniklo pyšné sídlo (6), které bylo nejen orientované svým hlavním průčelím směrem ke vstupu do Pražského hradu, ale navíc stálo na pozemku ve výšce 276 m n. m., čímž se stalo jedním z nejvyšších míst tehdejší Prahy. (Úroveň podlahy katedrály sv. Víta je o 18 m níže.) Palác byl jedním z největších barokních pražských staveb, a tím Černínové velmi rozzlobili císaře Leopolda I Habsburského (1657—1705), jenž ho nazval velkou stodolou, „která jen nemá vrata“. 

Toto sídlo se ocitlo v ohrožení roku 1742, kdy Francouzi, kteří tehdy obsadili Prahu, v něm hodlali ubytovat dělostřelectvo. Tomu záměru se sice podařilo zabránit, ale Francouzi palác vydrancovali, a když ostřelovali Hradčany, zasáhli ho minimálně tisícovkou kulí. V roce 1757 ho pro změnu zdevastovali Prušáci a od roku 1777 byl využíván jako lazaret s lékárnou, útulek pro chudé, nájemní dům, dílny, kasárna apod. 

Černínové své sídlo prodali roku 1851 vojenské císařské správě. Ta ho v letech 1855—1856 přepatrovala, aby z něj vznikla kasárna, a sala terrena (přízemní otevřený zahradní sál) byla zazděna a využívána se sousedními prostorami jako sklady a konírny. Své ničení barokní krásy korunovala vojenská správa tím, že zahradu proměnila na befehlplatz (volně přeloženo místo určené k nástupu vojáků), lemovaný různými kůlnami. 

Honosný palác mohl změnit svoji podobu teprve díky rozhodnutí z roku 1924, že bude upraven pro potřeby ministerstva zahraničí nové republiky. Nákladná rekonstrukce proběhla v letech 1928—1936, a zahrnovala kvůli svažitému terénu i zřízení vyrovnané a zpevněné parkovací plochy. 

V letech 1939—1945 v něm bylo zřízeno sídlo zastupujícího říšského protektora, a když se sem po druhé světové válce vrátilo tuzemské ministerstvo zahraničních věcí, bylo zde 10. března 1948 nalezeno na nádvoří pod oknem svého bytu tělo Jana Masaryka.

Přihlaste se k odběru newsletteru

A články z rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové vám budou chodit zdarma přímo do vaší e-mailové schránky.

Máte rádi články z rubriky Pražské okénko?

Podpořte jejich vznik libovolnou částkou.
Načtěte do svého bankovnictví tento QR kód a nastavte částku dle libosti. Přednastaveno tam je 300 Kč, v jaké výši bude váš příspěvek, je jen na vás. Peníze takto posíláte na účet č. 4542775036/5500 vedený u Raiffeisenbank. Děkujeme.

Stanislava Jarolímková

Stanislava Jarolímková

Autorka rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové. Její medailonek najdete tady.

Autory ilustrací pro rubriku jsou Karel Benetka, Jiří Filípek a Miloslav Čech.

Rubriky

Sledujte PKK i na sociálních sítích

Máte pro nás námět na téma nebo článek? Máte zájem o rozhovor nebo máte tip na zajímavého respondenta? Ozvěte se nám.

 

Chtěli byste na portálu Praha křížem krážem publikovat vlastní článek? Nebo máte zájem o smysluplné PR pro svůj projekt, knihu nebo podnik? Napište nám.