Eduarda Štorcha (*1878—†1956) známe především jako spisovatele krásných knih určených mládeži, ale on byl navíc amatérským archeologem, i výjimečně iniciativním a obětavým učitelem, který zřídil v Praze první školu v přírodě zv. Dětská farma.

Nejprve výuka, pak práce 

Provoz tu začal po prázdninách roku 1926 a jeho žáci tu pobývali od 9 do 19 hodin. Dopoledne se učili buď ve světnici dřevěného domku, který tu Eduard Štorch dal postavit, nebo na verandě, a pak chvíli pracovali: natírali, rovnali dříví, zhotovovali jednoduché lavičky, stůl a plot, a starali se o zahradu, kde sázeli stromy a okopávali záhonky. Někdy jim pan učitel ukazoval, jak rozdělávat oheň třením dřívek, štípat pazourky, vyrábět luky a šípy apod. 

…a nakonec dovádění

Zbytek odpoledne se děti mohly koupat či dovádět podle chuti; měly dovoleno i to, aby „křičely, až se po ostrově rozléhalo“ – jen nesměly šlapat po záhonech a lámat větve ovocných stromů. Na ostrově dostávaly svačiny, čaj a polévku, zatímco ostatní jídlo si nosily z domova. Nebylo divu, že se tu všem velmi líbilo, a když někdo zlobil, stačilo prý pohrozit, že bude muset z farmy odejít – a rázem „zkrotl“. 

Koupat se tu mohli i žáci Deylova ústavu

Eduard Štorch zařídil i to, že se sem chodívali bezplatně koupat jednak žáci dalších pražských škol, ale i nevidomé děti, protože tu byl pro ně bezpečný pozvolný písčitý břeh. Město Praha nechalo postavit šatny a na letní sezonu najalo plavčíka, který na malé plavce dohlížel. 

„Ráj“ trval pouze osm let“

Eduard Štorch financoval a řídil školu v přírodě sám osm let, ale přibývaly finanční potíže, jemu navíc ubývaly síly a těžce nesl, že nenašel zájemce, který by onen ráj převzal. Roku 1934 vše „vyřešil“ příkaz magistrátních úředníků, aby Dětská farma ostrov opustila; možná prý měla o pozemek zájem Univerzita Karlova, nebo zahrádkáři, hodlající rozšířit svoji kolonii. Nepomohlo, že ostrovní školu v přírodě navštívil roku 1926 prezident T. G. Masaryk, jezdily sem zahraniční exkurze a točili zde filmaři.