Tento strategický pražský kopec „obsadily“ moderní dopravní prostředky koncem 19. století, aby usnadnily dopravu z centra metropole návštěvníkům Zemské jubilejní výstavy. Ta se konala od 15. května do 18. října 1891 na výstavišti u parku Stromovka.

První lanovka zřízená městem byla na vodní pohon 

Na svoji 108,97 metrů dlouhou trať se rozjela po jižní stráni Letné pro veřejnost od 31. května téhož roku. 

Dolní stanice se nacházela u dn. Štefánikova mostu, resp. u vjezdu do dn. Letenského tunelu, kde byla konečná stanice koňské tramvaje, která tehdy vládla Praze. Trať končící u Letenského zámečku byla dvoukolejná s rozchodem 1 m, a se středovou ozubicí sloužící k brzdění, měla maximální sklon 37% a překonávala výškový rozdíl 38,3 m. Jízda trvala 1 minutu a 48 sekund, cesta nahoru stála 3 krejcary a dolů 2 kr., a kapacita vozů byla 24 sedících a 16 stojících pasažérů. 

Každý vůz lanovky měl nádrž, do níž se v horní stanici napustilo 4,5—5m³ vody, aby byl těžší a cestou dolů vytáhl lehčího kolegu čekajícího pod kopcem, z jehož nádrže byla voda vypuštěna. Roku 1900 lanovku převzaly Elektrické podniky hl. m. Prahy, roku 1903 byla plně elektrifikována podle návrhu Františka Křižíka, a její provoz skončil 10. listopadu 1916.

Druhý dopravní prostředek měl zbavit naše předky strachu z elektřiny

Šlo o elektrickou tramvaj Františka Křižíka, první v Českém království, která jezdila od výstupní stanice lanovky dn. Oveneckou ulicí. Nejprve končil její první 800 m dlouhý úsek u horního vstupu do Královské obory a od roku 1893 byla prodloužena o dalších 600 metrů ulicí Nad Královskou oborou až k Místodržitelskému letohrádku. Podle pamětníků návštěvníkům výstavy nevadilo, že od konečné stanice museli jít na Výstaviště ještě kus cesty Stromovkou pěšky. (Podle znalce historie pražské dopravy Tomáše Bezoušky hodlal Křižík prodloužit trasu až na Klárov, ale nakonec od tohoto záměru upustil.)

Slavnostní zahájení provozu se uskutečnilo 18. července a soupravy obsahovaly nejprve dva otevřené vozy, a později i dva vozy uzavřené. Trať byla jednokolejná, pouze poblíž konečné stanice lanovky měla krátké dvoukolejné úseky, jezdila maximálně rychlostí 10 km v hodině (zatímco koňka dosahovala 8 km/hod), v provozu bývala od dubna do října a v posledních letech jen do září či do konce srpna. 

Provoz první letenské tramvaje provázela jedna nehoda a finanční ztráty

Došlo k ní při zkušební jízdě, kdy se kůň zapřažený do pekařského vozu lekl, strhl vůz na koleje a ten narazil do tramvaje. Fr. Křižík nabídl pekaři, jemuž kůň i povoz zřejmě patřil, odškodné ve výši 20 zlatých a tím vše skončilo. Ke zranění osob ani koně nedošlo.

F. Křižík ukončil provoz teprve 9 let od skončení výstavy – 15. srpna 1900 a koleje byly odstraněny v letech 1903 a 1904. Provoz byl ztrátový, ale nutno zdůraznit, že on si toho byl od počátku vědom, ovšem řídil se českým rčením „chycen drápkem – lapen je ptáček celý“. Měl pravdu, neboť když elektrické tramvaje začaly cinkat Prahou, nevzbuzovaly paniku. 

Letenský dopravní prostředek číslo tři

Tím se staly roku 1926 jezdící dřevěné kryté schody, které vybudoval a provozoval soukromník. Obíhaly rychlostí asi 1,2 metru za sekundu, tedy rychlostí chůze, a tvořil je pružný pás z článků, ovíjejících se kolem dvou válců, z nichž jeden byl umístěn na letenském kopci, a druhý pod ním. 

Nejvíce ho využívali fanoušci Sparty a Slavie, a „zahrály“ si v pamětnickém filmu „Muži v offsidu“ z roku 1931, v němž mířili na letenské sparťanské hřiště u dn. ulice Milady Horákové. Ovšem technický stav eskalátoru se zhoršoval, navíc byl ztrátový, takže ho převzal Dopravní podnik, který 27. srpna 1935 provoz ukončil. Zbytky technického zařízení lanovky i pohyblivých schodů zanikly při stavbě Letenského tunelu v letech 1949—1951.