Klamovka a „její“ tramvajová trať
Hlaváčkova tramvaj byla v tehdejších národních barvách – tedy červené a bílé, jezdila od 13. června 1897 mezi 6. a 22. hodinou, jízdné stálo od 3 do 5 krejcarů, a bylo zavedeno zlevněné dělnické jízdné. (Kresba: Jiří Filípek)

V polovině 18. století se příslušníci rodu Clam-Gallasů, sídlící v paláci v Husově ulici čp. 158/20, rozhodli, že budou horké léto trávit za městem. Proto si roku 1757 zakoupili část pozemků na území Košíř (připojených k Praze roku 1922), a po čase se pustili do budování svého odpočinkového sídla, které vlastnili půldruhého století.

Zámeček, Nebíčko i altán

V 80. letech 18. století si tu Clam-Gallasové postavili zámeček, a když přikoupili další pozemky, vznikl park, doplněný módními malými romantickými stavbami. K nim patřil i skleník, letohrádek s mansardovou střechou určený pro letní zábavu, kolem roku 1790 přibyl chrámek Noci a poznání zv. Nebíčko s umělou jeskyní, od roku 1820 zde stojí novogotický altán, bylo tu letní divadlo, lázeň na principu sauny apod.

Pohledný skleník Klamovky (Foto: Miloslav Čech)
Na snímku vlevo je letohrádek s mansardovou střechou vzniklý přestavbou viniční budovy, a vpravo vidíme Nebíčko kruhového půdorysu se zajímavou kupolí (Foto: Miloslav Čech)
Na snímku vlevo je letohrádek s mansardovou střechou vzniklý přestavbou viniční budovy, a vpravo vidíme Nebíčko kruhového půdorysu se zajímavou kupolí (Foto: Miloslav Čech)
Kupole Nebíčka je unikátní tím, že má malé výstupky uzavřené barevnými sklíčky, jimiž prochází světlo, čímž vzniká v interiéru imitace hvězdné oblohy (Foto: Miloslav Čech)
Kupole Nebíčka je unikátní tím, že má
malé výstupky uzavřené barevnými sklíčky, jimiž prochází světlo, čímž
vzniká v interiéru imitace hvězdné oblohy. (Kresba: Jiří Filípek)

Co se zahrady týče, není známo, kdo ji založil, ale prokazatelně o ni pečoval Josef Blecha, mj. zahradník císařské zahrady vídeňského Schönbrunnu, jehož vystřídal Karel Němec, syn B. Němcové. 

Doprava zavedená kvůli prosperitě zahradní restaurace

Koncem 19. století ztráceli Clam-Gallasové o letní sídlo zájem, a tak přijali nabídku majitele cihelny s parní elektrárnou a košířského starosty Matěje Hlaváčka (*1847—†1897), že celý areál Klamovky odkoupí. Nový vlastník začal roku 1895 přestavovat zřejmě původní clam-gallasovský zámeček na zahradní restauraci s venkovní terasou a s tanečním sálem.

Nový majitel Klamovky Matěj Hlaváček (Kresba: Jiří Filípek)
Nový majitel Klamovky Matěj Hlaváček (Kresba: Jiří Filípek)

Protože si uvědomoval, že jeho podnik se nachází na předměstí, zahájil nejprve omnibusovou dopravu, vyjíždějící od smíchovského nárožního domu U Zlatého anděla čp. 222, stojícího v oblasti křižovatky Anděl (a zbořeného roku 1980), kde byla konečná pražské koňky. 

Od roku 1897 začal budovat novou tramvajovou trať, která vedla opět od Anděla, měřila 1,8 km a přišla ho na 180 000 zlatých. Ringhofferova továrna vyrobila pro M. Hlaváčka pět vozů, které nesměly mít z technických důvodů vlečné vozy. 

Hlaváčkova tramvaj byla v tehdejších národních barvách – tedy červené a bílé, jezdila od 13. června 1897 mezi 6. a 22. hodinou, jízdné stálo od 3 do 5 krejcarů, a bylo zavedeno zlevněné dělnické jízdné. (Kresba: Jiří Filípek)
Hlaváčkova tramvaj byla v tehdejších národních barvách – tedy červené a bílé, jezdila od 13. června 1897 mezi 6. a 22. hodinou, jízdné stálo od 3 do 5 krejcarů, a bylo zavedeno zlevněné dělnické jízdné. (Kresba: Jiří Filípek)

Smutný konec podnikavého restauratéra i Klamovky 

Zbytek původně vyprojektované trati, která měla vést až na Zámečnici, Matěj Hlaváček už nezprovoznil, protože se kvůli svým košířským aktivitám zadlužil. Pražané si totiž na Klamovku zvykali jen pomalu, a tak neviděl jiné řešení, než se 6. října roku 1897 v hotelovém pokoji Platýzu zastřelit. Bylo mu teprve 45 let a zanechal po sobě vdovu a tři nezletilé děti. 

Jeho dědicové se pokoušeli udržovat tramvaj ještě nějaký čas v provozu, ale 21. 7. 1900 prodali svůj „dopravní podnik“ Elektrickým podnikům hl. m. Prahy. Přitom v letech 1897—1900 přepravila jejich tramvaj 2,8 milionu cestujících.

Hlaváčkova rodina se věnovala zahradní restauraci, jejíž chvála se nějaký čas po otcově smrti rozšířila po Praze, a lidé se tam jen hrnuli. To přilákalo na Klamovku i Dismase Šlambora alias Ponrepa, který ve zdejším tanečním sále bavil od roku 1904 hosty se svým putovním kinematografem.

V polovině 20. let minulého století byly postaveny na části pozemku Klamovky činžovní domy, a restaurace byla přestavěna na tělocvičnu Sokola, u níž vznikly první kryté tenisové kurty v Československu.

Přihlaste se k odběru newsletteru

A články z rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové vám budou chodit zdarma přímo do vaší e-mailové schránky.

Máte rádi články z rubriky Pražské okénko?

Podpořte jejich vznik libovolnou částkou.
Načtěte do svého bankovnictví tento QR kód a nastavte částku dle libosti. Přednastaveno tam je 300 Kč, v jaké výši bude váš příspěvek, je jen na vás. Peníze takto posíláte na účet č. 4542775036/5500 vedený u Raiffeisenbank. Děkujeme.

Stanislava Jarolímková

Stanislava Jarolímková

Autorka rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové. Její medailonek najdete tady.

Autory ilustrací pro rubriku jsou Karel Benetka, Jiří Filípek a Miloslav Čech.

Rubriky

Sledujte PKK i na sociálních sítích

Máte pro nás námět na téma nebo článek? Máte zájem o rozhovor nebo máte tip na zajímavého respondenta? Ozvěte se nám.

 

Chtěli byste na portálu Praha křížem krážem publikovat vlastní článek? Nebo máte zájem o smysluplné PR pro svůj projekt, knihu nebo podnik? Napište nám.