Je známo, že tento rodák z Hudlic u Berouna se stal známým českým jazykovědcem a překladatelem. My si dnes o něm řekneme pár méně známých drobností souvisejících s Prahou.
Všechno zlé bývá k něčemu dobrému
Do Prahy přišel Jungmann (*1773—†1847) roku 1788, studoval zde gymnázium a od roku 1792 univerzitu, kde si po absolvování povinné dvouleté filozofie zapsal práva. To mu maminka nikdy neodpustila, protože z něj chtěla mít kněze.
Aby se uživil, dával kondice hudby (sám hrál od dětství na housle), zpěvu, psaní a počtů, a když mu jednou jeho přítel žáky přebral, šel se prý vyplakat k první soše sv. Václava na dn. Václavském náměstí. (O této soše si povíme více v Pražském okénku za týden.)
Zde ho zastihl spolužák se vzkazem, že jistý profesor má pro něj ještě výhodnější doučovací hodiny.
Z podnájmu do vlastního domu
Jungmann studia nedokončil, odstěhoval se do Litoměřic, kde nastoupil roku 1799 jako suplent gymnázia, oženil se, a roku 1815 se s rodinou vrátil do Prahy. Zde bydleli nejprve v podnájmu v bytě domu v dn. Liliové ulici, a později se přestěhovali do dn. Jungmannovy ulice.
Zakoupili dům čp. 749/32, který zvýšili o další patro. Ze zadního pokoje byl výhled do krásné Františkánské zahrady a děti mohly chodit na procházky do nedaleké dn. Národní třídy, kde bývaly pod stromy kamenné lavičky.
Pomník, který musel načas ustoupit metru
Při stém výročí Jungmannova narození byl v červenci 1873 položen základní kámen jeho 7 metrů vysokého pomníku. Pozemek na dn. Jungmannově náměstí, na nějž ústí i „jeho“ ulice, pro něj vyčlenila zdarma radnice. Tehdy tu byl k vidění model budoucího pomníku, na nějž se jezdili dívat lidé z různých krajů, a železnice kvůli tomu vypravovala zvláštní vlaky se sníženým jízdným.
Slavnostní odhalení statue se konalo 15. května 1878. V první polovině 80. let minulého století pomník na několik let „ustoupil“ stranou kvůli budování trasy B metra, kdy středovou část náměstí „zdobila“ hluboká jáma.
