Vaňhovi tvořili starou holešovickou rodinu, která již od 16. století vlastnila právo lovit ve Vltavě a zřídila první kapří sádky. Nebylo divu, že čtyři členové (děda, otec, Jindřich a jeho bratr Jan) zůstali u profesí souvisejících s vodou a rybami.
Cestičku mu umetli dědeček a otec
Děda Josef Vaňha zbohatl tím, že získal monopol na lososy v Botiči, které od něj levně nakupovaly pro své zaměstnance stavební firmy a továrny.
Jindřichův otec Karel provozoval rybářskou živnost, prodával podskalským vorařům grundle a vlastnil dva přívozy: mezi Holešovicemi a Trójou a v místech dnešního mostu Barikádníků. Spolu se zaměstnanci i s manželkou Alžbětou zavedli nevídaný štědrovečerní zvyk. Každoročně totiž napekli množství ryb, zabodli do nich zapálené svíčky a vložili je do dřevěných „pekáčků“, které pouštěli po proudu od dn. Veslařského ostrova, nacházejícího se v úrovni dn. Podolské vodárny. Pražané na to už čekali u vltavských břehů v lodičkách, a jakmile zahlédli připlouvající světýlka, snažili se ony podivné „pekáčky“ pochytat. Kromě pečených ryb, mezi nimiž byli i sumci a štiky, v nich nacházeli přání příjemného prožití vánočních svátků a štěstí do nového roku.

Otec Karel zadal synu Josefovi, aby postavil reprezentativní vilu v trójské dn. Povltavské ulici čp. 150/22, a po jejím dokončení roku 1908 v ní zřídil brzy vyhledávanou výletní restauraci a rybárnu. V přízemí vily byly lokály, výčep, kuchyň a sociální zázemí, v 1. patře bydlel majitel s rodinou a ve 2. patře byly pokoje pro zaměstnance a nájemníky. Na zahradě byla kuželna, taneční sál i zahradní restaurace. Roku 1917 zakoupila vilu rodina Hanzlíkova, ale restaurace tu byla v provozu až do roku 1952.
Vaňhovi si postavili nový dům v Holešovicích, jehož zbytky bylo možno vidět ještě roku 2018 v areálu tamní panelárny, kde sloužil jako ubytovna pro zaměstnance.
Do podnikání vstupuje Jindřich (*1889—1961), který zřídil i dvě obří akvária
V roce 1914 byl povolán do války, ale kvůli vážnému úrazu pravé nohy byl po roce z vojny propuštěn a již roku 1916 vedl zahradní restauraci s tanečním parketem zřízenou na okrají Stromovky (v místě dn. Planetária). Československý rozhlas začal odtud přenášet koncerty vojenských orchestrů, které zde hrály.
Jindřich se v roce 1939 spojil s firmou Nordsee Bremenhaven, s níž ovládl rybářský průmysl v celé republice, a roku 1940 zřídil ráj pro gurmány na Václavském náměstí po obou stranách tzv. Vaňhovy pasáže procházející domem čp. 819/43. (Název „Jalta“ dostala pasáž později podle vedle stojícího hotelu.) Do suterénu umístil kuchyně, přípravnu a další pomocné provozy, a v pasáži zřídil studený bufet, luxusní rybí restauraci, teplý rybí bufet a restauraci Baltic Gril. Poprvé sem nechal také nainstalovat „běžící pás“ na hranolky, kdy na jedné straně padaly hranolky do oleje a na druhé straně vyjížděly krásně usmažené.
V obchodě byla dvě velká akvária. Jedno bylo vyčleněno pro ryby sladkovodní, a druhé, naplněné mořskou vodou, hostilo mořské tvory. K vidění tu byli žraloci, chobotnice, mořští ježci, krevety, raci, langusty apod., a zákazníci si mohli ukázat na konkrétního tvora, na němž si chtěli pochutnat. Toto zboží se rozváželo i do Vaňhových rybích obchodů zásadně živé, aby se zákazník nemusel obávat, že kupuje „obyčejnou“ zmrazeninu.
Vpravo na obrázku: Dům na Václavském náměstí čp. 819/43, v jehož přízemí býval ráj pro gurmány milující ryby. Modrá, původně svítící ryba, kterou dodnes vidíme na fasádě, však neměla s J. Vaňhou nic společného. Byla logem n. p. Rybena, která po znárodnění provozovala v přední části pasáže svou prodejnu s výlohou orientovanou na náměstí.
V restauraci se používaly stříbrné příbory s logem Vaňhovy firmy, jejichž cídění měl na starosti vyčleněný zaměstnanec.
Znárodnění vyhnalo Mistra rybí kuchyně z vlasti
Když se k moci dostali komunisté, objekty tohoto „vykořisťovatele“ roku 1948 znárodnili. Sice je ponechali do roku 1989 v provozu, jelikož jeho jméno mělo renomé, ovšem nabídka byla nesrovnatelně chudší; Pražané jim však stále říkali U Vaňhů.
Nelze se divit, že Jindřich Vaňha emigroval v listopadu 1948 do Německa a zanedlouho do Austrálie, kde spolu se synem v „rybím“ podnikání pokračoval.